Kdo to za totáče neměl v kredenci, jako by nebyl. Kdo to dnes vytáhne, vydělá 100 tisíc korun
Modrobílé porcelánové talíře, které byly součástí snad každé správné kuchyně v Československu. Jakmile se nějaký rozbil, paní domu hned běsnila. Ještě aby ne, dneska jsou tyhle kousky oceněny zlatem. Pojďte se s námi podívat, jak se tohle legendární socialistické nádobí změnilo v průběhu let a jakou hraje roli nyní.
Ikonický „cibulák“ byste za dob komunismu nalezli opravdu všude. Bylo by taky s podivem, kdybyste přišli k někomu na sváteční oběd a tam by tyhle modrobílé legendy chyběly. Ať už jste si chtěli nandat na Vánoce bramborový salát nebo se o Velikonocích pohostit nádivkou, všechno se servírovalo na tomhle porcelánu, jehož vzory připomínaly ze všeho nejvíc cibule.
Tehdy sice stálo nové jen pár korun, ale nepřejte si slyšet, jaký povyk to v každé domácnosti byl, když se nějaký takový talíř rozbil. Dneska se jejich hodnota pohybuje úplně někde jinde. Zachovalé a udržované sady totiž můžete prodat za desetitisíce, dost možná i více.
Cibulák – modrobílý poklad z Dubí
Původ tohoto legendárního nádobí se datuje už do první poloviny 18. století, kdy se u nás začínaly výjimečně přebírat estetické náměty zdobeného porcelánu z Číny. Tehdy se tam kromě okrasných květin a bambusů zobrazovaly i granátová jablka, která ale středoevropanům připomínala spíše cibule. Od čehož byl později odvozen i symbolický lidový název „cibulák“.
Plnohodnotná výroba tohoto porcelánového nádobí se však rozjela až v roce 1885 na severu Čech. Konkrétně ve městě Dubí. Nějakou dobu měly cibuláky exkluzivní charakter a nebyly úplně běžným vybavením v domácnosti. To zpopularizovala až komunistická garnitura. Cibuláky se začaly vyrábět ve velkém a prošly obměnou výrobního procesu. Už nebyly ručně malované, ale vyráběly se pomocí ocelotisku. To zaručilo lepší efektivitu, ale nádobí se i lépe omývalo a později vydrželo i elektrické myčky. Cibuláky navíc byly dostupné. Cenově se za komunismu pohybovaly v rozmezí od 3 do 10 Kčs a byly k dostání v každé jednotě.
Za socíku všude, ale křehký
Za socialismu už samozřejmě výroba cibuláků nespadala pouze pod porcelánku v Dubí. Vyrábělo je hned několik podobných společností. Bez nadsázky je možné říci, že svou sadu cibuláku měla doma každá rodina. Cibuláky měly podobnou roli, jako například rodinné erby, kterými se dříve prezentovali rody před svými hosty. Nevýhodou tohoto nádobí však byla jeho křehkost. Stačilo poměrně málo a talíř se rozbil nebo minimálně poškodil.
Náhrada sice stála pár korun, ale ne vždy pasoval talíř přesně do vlastněné sady. Rozbité nádobí tak dozajista vyvolalo proud slz v očích nejedné československé hospodyňky. Oproti běžné keramice byly cibuláky jednoduše vkusné a působily slavnostním dojmem. Poměr cena výkon byl z dnešního pohledu neuvěřitelný. Kdejaké dnešní nádobí se s původními cibuláky může jen těžko rovnat.
Cibulák v 2025 – vzpomínka, nebo investice?
Cibuláky jsou dneska jednoznačně jedním ze sběratelských hitů. Jedinečné kusy nebo dokonce celé originální sady z konce 19. století se pohybují na portálech typu Bazoš či Aukro ve vyšších desítkách tisíc. Některé z výjimečných setů se hravě přehoupnou i přes hranici 100 tisíc korun. U takovýchto artiklů je samozřejmě velmi těžké najít nepoškozený a udržovaný kus, který není nijak slepený nebo opravený. Což je u nádobí běžný problém, avšak vzhledem k pověstné křehkosti cibuláků je to značně větší potíž najít celou nepoškozenou sadu.
Ceny nahoru žene i aktuální touha po retro věcech, která prostupuje napříč všemi oblastmi života. Do módy se často vrací oblečení a účesy, které byly dříve považovány za trend, a jinak tomu není ani u nádobí nebo jiného vybavení domácnosti. I mladí lidé si často svá první bydlení vybavují ve stylu retro, namísto sterilní a minimalistické moderny. Pokud byste si navíc chtěli koupit nový cibulák z klasických porcelánek, které jej vyráběly dříve, připravte si minimálně pár set korun. Dost možná i tisíců. Jelikož tahle legenda zná svou cenu a nebojí se jí ukázat.
Máte doma taky nějaký cibulák nebo dokonce celou sadu? A plánujete jej předat nějakému sběrateli? Nebo se jedná o rodinnou památku?
Zdroje: wikipedia.org, denik.cz, ceskatelevize.cz
