Režisér to tajil 40 let: Kdyby se tyto scény dostaly ven, hercům by zničily život
Že se všechny scény, které se natočí, dostanou do filmu, to by byla hodně mylná představa. Ve střižně život některých z nich definitivně končí.
Někdy se stane, že natočená a odvysílaná scéna dokáže herci či režisérovi doslova zničit kariéru. V české kinematografii je známo hned několik případů, že role ovlivnily hercův život negativním způsobem. Zcela typický je tím role majora Zemana, kterou ztělesňoval Vladimír Brabec.
Herec byl mnohokrát odsuzován za to, že roli přijal a také byl neoprávněně nazýván zaprodancem komunistů a podobně. Ale proč by herec odmítal roli, a ještě k tomu v seriálu, kde si může vydělat slušné peníze? Vždyť od toho tu herci jsou, aby pro nás diváky zahráli kohokoli. Bez ohledu na politické či náboženské smýšlení herce, anebo dané postavy. Nevzal by roli jeden, vzal by ji druhý. A Brabec se tvůrcům seriálu do této postavy typově hodil. Po revoluci se však stal pro mnohé černou ovcí.
Zakázané scény
V legendární české komedii Vrchní, prchni zaúřadovala cenzura socialistického režimu. A jedna ze scén byla zakázána. Odehrávala se v divadelním klubu, kde falešný vrchní v podání Josefa Abrháma také řádil. V klubu seděli herci, kteří vlastně hráli sami sebe. A mezi nimi Jiří Suchý. A protože ten podepsal manifest Dva tisíce slov, musela být scéna s ním z filmu vystřižena.
Ve filmu Spalovač mrtvol z roku 1969 byla z ideologických důvodů odstraněna závěrečná scéna, která měla být jakýmsi dovětkem za celým snímkem. Dva zaměstnanci krematoria seděli v kavárně, sledovali ruské okupační tanky a bavili se o tom, co se asi tak mohlo stát s tím hodným panem Kopfrkinglem. Následoval pohled na rozbité muzeum, naštvané i nešťastné tváře Pražanů, a nakonec na usmívajícího se Kopfrkingla. I přes vystřižení této scény film ještě téhož roku putoval na dlouhých 20 let do trezoru.
Tělesná újma herce při natáčení
Jiným případem je, když se herec při natáčení některé scény zraní. I když většinou zranění nejsou taková, že by kvůli nim herec už nemohl před kameru, přece jen to určitá újma je a negativní dopad je nejen tělesný, ale také na hercovu psychiku. Vážné zranění při natáčení filmu utrpěla herečka Taťjana Medvecká. Jednalo se o válečný snímek Osvobození Prahy z roku 1976, v režii Otakara Vávry. Scéna, kdy herečka utíká z transportu a má být zastřelena esesákem, se musela kvůli nepřesnému načasování střelby několikrát opakovat.
Při jednom z těchto opakování si herečka utrhla stehenní svaly na obou nohou. „Vystartovala jsem,“ líčí herečka tuto téměř horrorovou scénu, „a najednou mnou projel pocit, jako kdyby se mi do obou stehen zatnuly sekerky, a šla jsem k zemi.“ Z natáčení ji museli odnést na nosítkách a následoval dost dlouhý absolutní klid na lůžku. Kvůli této události neviděla Medvecká finální verzi filmu, a dlouho nevěděla, jestli se vůbec její scéna do filmu dostala. Tento případ ukazuje, jak náročné, a dokonce i nebezpečné může herecké povolání být. Některé role mohou mít dlouhodobý dopad na profesní i osobní život herců.
Jenže, aby se někdo z herců při natáčení zranil, k tomu vůbec nemusí jít o žádné tělesně náročné či vypjaté scény, jako u paní Medvecké. Potvrdit by to mohl Miroslav Táborský. K jeho zranění došlo při natáčení komedie 2Bobule z roku 2009. Herec měl v jedné scéně utíkat a následně přeskočit zídku. Jenomže zrovna bylo po dešti, zídka se drolila, herci se to smeklo a on uklouzl.
A výsledek? Naražená žebra, která pekelně a dlouho bolí, a k tomu přetržený křížový vaz v koleni. A protože se tento úraz stal herci hned na začátku natáčení, už teď zajisté chápete, proč Táborského postava, pan Kozderka, pak už ve filmu moc nechodí. V té době by se pan Táborský této scéně, kdyby věděl, jak dopadne, určitě raději vyhnul. Anebo Iva Janžurová – jednou na ni spadly kulisy, po druhé vypadla při natáčení z auta. Ovšem tato scéna se do filmu nedostala.
Co dalšího hercům nebo režisérům ničilo život
Připomeňme si příběh režiséra Františka Čápa, který natáčel v roce 1948 film Bílá tma. Tento dobrodružně válečný film vypráví příběh o slovenských partyzánech. Každá postava tu měla svůj prostor a mohla se rozvíjet až do samého konce. I bitvy byly dobře zpracované a o akce ve filmu nebyla nouze.
Tento snímek byl však dělnickou kulturní komisí velmi kritizován na příliš pesimistické vyznění a naturalistické scény. Dopad této kritiky došel až tak daleko, že režisérovi režim znemožnil dokončit další film Křižovatka, a zakázal mu další uměleckou činnost. A proto František Čáp emigroval ze země. Přitom patřil k nejlepším režisérům 40. let. Později točil hlavně v bývalé Jugoslávii.
A jak to bylo se scénami, které natočeny byly, a přece byly z filmů vystřiženy? Buď byly tak nežádoucí pro minulý režim, že byly zničeny, anebo pokud to byly scény spíš veselejšího rázu, čas od času někde vyplavou na povrch. Většinou tak, že si o nich herci vypráví, anebo je zmíní v rozhovorech s novináři. A tak se povědomost o nich dostane i mezi diváky.
