Když se rozdávala krása, stála na opačném konci: Tohle byla nejošklivější děva socialismu
Česká filmová pohádka má svá nepsaná pravidla. Princezny jsou krásné, princové udatní a království prosperující. Jenže občas se zjeví dílo, které boří konvence. Jedna taková pohádka z konce devadesátých let nám ukázala, že princezna může být moudrá a ošklivá zároveň.
Jak se tvůrci popasovali s přeměnou půvabné herečky v ošklivku? A proč tato role patří mezi možná nejzajímavější z české televizní tvorby?
Ošklivka z královské rodiny
V roce 1999 natočil režisér Miroslav Sobota pohádku, která se pokoušela divákům ukázat, že na vzhledu tolik nezáleží. Jenže jak udělat z půvabné herečky skutečně ošklivou princeznu? To byl oříšek, se kterým se museli tvůrci popasovat.
Základní premisa pohádky „Ošklivá princezna“ je prostá. Král Josef v podání Viktora Preisse má dvě dcery a rozhodne se, že se musí vdát současně. Zatímco princezna Zlata, kterou hraje Sabina Laurinová, je okouzlující kráska, její sestra Pepička dostala do vínku bystrý rozum a laskavé srdce, ale na kráse osud šetřil.
Jak poznamenal jeden z recenzentů: „Vlasáková není ošklivá princezna, to je ten zásadní problém. Stačilo by nenosit ten drdol a brýle ošklivku nedělají. Někdy by měli mít filmaři víc odvahy a do role podle scénáře ošklivé ženy obsadit ženu skutečně ošklivou.“
Lenka Vlasáková jako nejošklivější děva na vdávání Pepička
Do role ošklivé princezny byla obsazena Lenka Vlasáková, herečka, která byla ve skutečnosti vším, jen ne ošklivá. Tvůrci ji proto vybavili nemódními brýlemi, nepovedeným účesem a nevkusným oblečením, což mělo evokovat nedostatek půvabu.
„Nepochopila jsem, proč by jako měly být zrzky s pihama pasovány do rolí ošklivek a ještě k tomu s nehezkým jménem Pepička. Ještě chudák vyfasovala ty nejnevkusnější brýle, které v rekvizitárně byli schopni vyhrabat,“ komentovala situaci jedna z recenzentek. Ve skutečnosti šlo o klasický pohádkový trik. Nepůvabu princezny se dosáhlo pomocí kostýmů, účesu a brýlí, aby se v závěru mohl odehrát ten správný pohádkový obrat.
Pohádka s poselstvím o vnitřní kráse
V průběhu vyprávění se na scéně objevuje princ Vítek, který má jednu zvláštnost, je slepý. Právě on se do Pepičky zamiluje, aniž by kdy viděl její údajně nehezkou tvář. To, co ho k ní přitahuje, je její povaha, inteligence a způsob, jakým s ním mluví. Jejich vztah se tak stává živým důkazem starého přísloví, že láska je slepá, v tomto případě doslova.
Příběh princezny Pepičky nám předává myšlenku, že vnější krása časem uvadne, zato charakter člověka zůstává napořád. „Celková myšlenka, totiž vyšší hodnocení moudrosti a obětavé lásky než povrchní lidské krásy, je dobrá a správná,“ shrnul jeden z diváků hlavní sdělení pohádky.
Hvězdné obsazení a královský humor
Ačkoliv hlavní role připadly Lence Vlasákové a Sabině Laurinové, mnozí diváci si oblíbili zejména komické výstupy Viktora Preisse v roli krále. Jeho ztvárnění panovníka, který je sice trochu svéhlavý, ale v jádru moudrý, je zkrátka skvělé.
Michal Dlouhý hrál básnícího prince Lumíra, Martin Dejdar čarodějného prince Ramána a Filip Blažek slepého prince Vítka. Tato sestava herců dokázala i z jednoduché pohádky vytvořit příjemnou podívanou, která diváky dodnes baví.
Sabina Laurinová, krásná princezna na plátně i v životě
Zatímco Lence Vlasákové připadla nevděčná role ošklivky Pepičky, Sabina Laurinová zazářila jako krásná princezna Zlata. Tato pražská rodačka měla v době natáčení pohádky už slušně nakročeno ke statusu české herecké hvězdy.
Úsměvné je, že role princezen jí byly svěřovány opakovaně, nejčastěji však těch záporných. Příkladem je její ztvárnění zlomyslné Eufrozíny v pohádce „Z pekla štěstí“, kde ukázala, že umí být na plátně nejen krásná, ale i pořádně protivná.
„Jednoduché a milé,“ vyjádřil se k pohádce jeden z recenzentů. A co víc by měla správná česká pohádka nabídnout?
Zdroje: csfd.cz, fdb.cz, idnes.cz
