Pro babičky to byl jed, ale naši dědové na něm ujížděli. My jsme jako děti jen zírali a nechápali

Touha po mladší ženě, která umí změnit rutinní život v divokou horskou dráhu. Stárnoucí muž, kterého svazuje manželství a stereotyp, k tomu alkohol, nevěra, zrušená kariéra a nakonec zničený život. Tento film z osmdesátých let barvitě ukazuje, jak může dopadnout krize středního věku. A právě proto jej někteří odborníci považují za příliš nebezpečnou podívanou pro dnešní frustrované čtyřicátníky.

V polovině osmdesátých let natočil režisér Vít Olmer snímek „Jako jed“, který perfektně ukazuje, jak to můžu vypadat, když muže dožene krize středního věku. Svěrák v něm hraje inženýra Pavla Hnyka, vedoucího investičního oddělení ve stavebním podniku. Jeho poklidný život narušuje příchod nové kolegyně ze Slovenska, mladé, krásné a temperamentní Julky Tomčányové. Hnykovo zamilování přerůstá v posedlost, která postupně ničí všechny aspekty jeho života, od kariéry až po rodinu.

„Jestli mě i za dvacet let čekají ještě takovýhle exhibice kvůli ženským, tak to potěš koště. Ono bude asi nejlepší se ve správnej čas stát homosexuálem a bude klid, jinak se to šílenství se ženskýma zastavit asi vůbec nedá,“ napsal jeden z diváků ve své recenzi na ČSFD.

Proč film vadí psychologům?

Svěrákova postava, která se před očima diváků postupně hroutí kvůli zaslepené touze po mladé Slovence, funguje jako varovný příklad. Jenže některým mužům v kritickém věku může naopak takové zobrazení krize vtisknout nebezpečnou myšlenku, že jde o nevyhnutelný a normální jev, kterým si musí každý projít.

Pikantní na celé věci je, že sám představitel hlavní role si po letech posteskl, že úspěch filmu tkvěl právě v obsazení atraktivní slovenské herečky. Svěrák otevřeně přiznal, že žena takových kvalit by dokázala zamotat hlavu prakticky každému muži jeho věku. S odzbrojující upřímností dodal, že padesátka je v životě chlapa obdobím, kdy je k takovému pobláznění obzvláště náchylný.

Svěrák s tím má vlastní zkušenost

Co je ale na celém tom příběhu ještě zajímavější, Zdeněk Svěrák se během natáčení filmu skutečně zamiloval do své filmové partnerky. Režisér Vít Olmer prozradil, že Svěrákovo pobláznění Ivonou Krajčovičovou bylo tak zjevné, že si toho všimla i jeho manželka Božena.

„Zdeněk byl neherec, takže nám docela nahrálo do karet, že se do Ivony, která ve filmu ztvárnila jeho milenku Julku Tomčányovou, opravdu zamiloval,“ prozradil režisér. Údajně to došlo tak daleko, že jeho manželka mu měla zakázat v natáčení pokračovat, protože prý ty milostné scény hrál opravdově.

Svěrákovo pobláznění zanechalo na natáčení výrazné stopy. Konečná fáze filmu probíhala v napjaté atmosféře. Herec své city k mladé slovenské kolegyni prožíval natolik intenzivně, že mezi nimi nakonec došlo k úplnému komunikačnímu zlomu. Situace dospěla do takového stavu, že režisér musel instrukce oběma hlavním představitelům předávat individuálně, jelikož vzájemná interakce mezi nimi zcela ustala. 

Klobouk dolů před paní Boženou Svěrákovou, že tuto situaci ustála. Manželé Svěrákovi se znají od roku 1954, seznámili se v kině Lucerna, když jim bylo osmnáct, a jejich manželství trvá od roku 1959 dodnes.

Jak film vnímají běžní diváci? 

Nejlépe to vystihují některé recenze z ČSFD: „Komedie? Je mi z tohoto filmu strašně smutno, až tak hořké jsem to nečekal. Neříkám, najde se tam několik úsměvných scén, ale působí to na mě spíš jako drama. Zdeněk Svěrák je i v vážné roli výborný, přesto jsem jeho postavě příliš nefandil vzhledem ke stupňující se blbosti, kterou se vyznačovala.“

Odkud se vlastně vzal ten zvláštní název „Jako jed“? Za tím stojí rodinná historie autora knižní předlohy. Dědeček Karla Zídka byl totiž lékárník a často vyprávěl, jak v dobách, kdy byl cukr považován za vzácnost a lék zároveň, se prodával výhradně v lékárnách. Na nádobách s touto sladkou substancí byl varující latinský nápis „Tamquam venenum“, česky přeloženo „Jako jed“. Mělo to svou logiku. Stejně jako člověku může uškodit přílišné množství sladkostí, tak i zdánlivě sladká vášeň k mladé ženě se může pro muže ve středním věku proměnit v pomyslný jed. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz