Kýč jak bič, ale za socialismu byl klenotem každého obýváku. Dnes by z něj návštěva odpadla hned ve dveřích
Lidé si své domovy zdobí dekoracemi různého druhu. Některé jsou za pár korun, a přitom dokáží dozdobit obývací pokoj a vytvořit v něm příjemnou atmosféru.
Jindy si svůj příbytek zkrášlují drahými předměty, mnohdy i sběratelskými kousky. Jednak proto, že jim přináší radost a mají třeba v daném stylu zařízený byt či dům, a za druhé z toho důvodu, že tyto dekorativní předměty mohou být časem velice dobře zhodnoceny. Tedy nakupují se jako určitý investiční záměr.
Koberce
Normálně patří koberce na podlahu pro zpříjemnění interiéru, ale hlavně ke zvýšení tepelného komfortu. Lidé rádi doma chodí bosi, a mít pod nohama koberec nebo dlažbu je hodně velký rozdíl. Co se týká údržby, s koberci je to trochu složitější. I když současné robotické vysavače a tepovače provádějí většinu úklidových a čisticích prací i na tomto druhu podlahoviny.
Koberce se vyrábějí různými technikami a také z různých materiálů. Nejdražší a nejvzácnější koberce k nám vždy přicházeli ze Středního a Dálného východu. Názvy perský nebo orientální koberec vám jistě nejsou cizí.
Koberce na stěně
Koberce na zdi už používaly antické národy – Řekové, Římané, Egypťané. Lze se jich však dopátrat i v Severní a Střední Americe, a to jak u Aztéků, tak u Inků. Zdi byly většinou kamenné, a když byly – třeba za lůžkem – pokryty kobercem či nějakou jinou textilií, nepronikal z nich chlad.
Gobelíny a tapisérie
Jedná se o velice podobné tkané textilie, které se věší na zeď. Tapisérie je v podstatě obecný pojem, do nějž jsou zahrnuty všech tkaniny, sloužící k pokrývání stěn. Výraz tapisérie pochází z francouzského jazyka, kde „tapis“ znamená koberec. Tapisérií nemusejí být jen koberce, ale i různé textilní závěsy na zdech. A gobelín? To už je vlastně umělecké dílo. Tkaly se obvykle ručně a zobrazovaly se v nich určité výjevy. Gobelínem se dřív nazývala pouze ta díla, která vznikala v Manufacture des Gobelins. Do gobelínu se zpravidla vytkávaly vzory, jaké vytvářeli na svých obrazech slavní malíři.
V období renesance zažily nástěnné koberce v Evropě velkou slávu. U význačných tkalců si je objednávaly ty nejvýznamnější aristokratické a panovnické rody. Oslovovaly známé malíře, aby vytvářeli předlohy rovnou pro tkalce. Však také nejznámější tapisérie mají motivy od Rubense či Rafaela.
Význam koberců na zdech
Jak už bylo výše napsáno, sloužily stejně tak jako na podlahách k zateplení. Zeď je kobercem izolovaná, a přitom dýchá. Druhým funkčním účelem byla akustická izolace. V rozlehlých místnostech se zvuk tlumil, neboť měkká vrstva na zdi ho pohltila a nevytvářela se ozvěna.
Třetí důvod je dekorační. Vzácný gobelín na stěně působí velmi honosně, obzvláště v rozlehlejších domech a rezidencích. A záleží na každém z vás, v jakém stylu si gobelín vyberete. Neutrální tóny podtrhují skandinávský styl, geometrické tvary skvěle doplní styl industriální; někdo další si zase zvolí něžná a romantická vyobrazení. A nakonec je možné koberec na zeď pověsit tam, kde potřebujete zakrýt nějaké nedostatky. Je to mnohem rychlejší a pohodlnější než oprava zdi, malování nebo tapetování.
Jak se nástěnné koberce dostaly k nám
Už za první republiky se k nám dostalo mnoho vzácných gobelínů z Francie a také z Orientu. V bohatých rodinách bývaly na zdech zcela běžně – byla to otázka prestiže. V běžných domácnostech se koberce na stěnách objevily jako pozůstatek přátelství se Sovětským svazem. V SSSR měly první paneláky, takzvané „chruščovky“ tepelnou i zvukovou izolaci velice mizernou. Zima a hluk od sousedů i z vedlejšího pokoje nepřispívaly k domácí pohodě, a tak se to řešilo další vrstvou na zdi. U nás se ponejvíc věšely koberce za pohovku, aby bylo teplo na záda, anebo jste se mohli opřít o něco měkkého. Drahé výstavní koberce byly umístěny na zdech tak, aby na ně bylo z každého úhlu dobře vidět.
Koberce na stěnách vydržely desítky let, když se po nich nešlapalo. A tak některé z nich jsou dnes velmi zajímavým artiklem pro sběratele, jiné se dávno rozpadají na smeťácích. Možná si k nám nástěnné tapisérie znovu najdou cestu. Nepříjemné je na nich to, že se na nich usazuje velké množství prachu a mezi současnou populací jsou dýchací potíže jako je astma nebo alergie na prach a roztoče příliš rozšířené.
V našich filmech jste si nástěnných koberců a tapisérií mohli všimnout ve snímcích Obecná škola či Pelíšky. Anebo ve filmech Jiřího Krejčíka z roku 1964 Čintamani a podvodník a Čintamani a ptáci, kde šlo o tak zarytého sběratele orientálních koberců a tapisérií, že je pro sebe nechával krást.