Nejdrsnější žena Československa. Vypadala jako anděl, ale i čerti by před ní strachy utekli
Jsou takové ženy. A nejen mezi herečkami, ale i mezi námi ostatními. Umíme ze sebe udělat něžné květinky ve větru, ale i pěkné divoženky až – nebojím se říci – megery.
Pak se kolikrát ti naši chlapi diví, koho si to vlastně vzali. A ani ve snu je nenapadne, že dupnout si, jsme se musely naučit kvůli nim. Ženy herečky to umí ještě lépe, neboť jsou na změnu role a kvalitní herecký výkon školené.
Silná a sebevědomá
Jednou z nejvýraznějších osobností československého filmu, která na první pohled působila jako neviňátko, byla Adina Mandlová. Ve skutečnosti to ovšem byla sebevědomá a silná žena. Půvab, propojený s vnitřní sílou, z ní udělal přitažlivou ženu, ale mnohdy se ukázalo, že tato kombinace je i její zbraní. Mohla být milou přítelkyní, ale i nebezpečným nepřítelem.
Věděli jste, že celé jméno této hvězdy první republiky znělo Jarmila Anna Františka Marie Mandlová? Narodila se v roce 1910 v Mladé Boleslavi. Její hvězdná kariéra započala ve 30. letech minulého století a rostla závratnou rychlostí. Během krátké doby se Adina stala jednou z nejzářivějších star československého filmu. K rolím sofistikovaných a okouzlujících žen byla přímo předurčena: jen si vezměte její vzhled, eleganci a v neposlední řadě i herecký talent – takže, co jiného by s takovým vybavením měla hrát. Měla šmrnc a šťávu, na rozdíl třeba od Lídy Baarové, která byla vhodnější zase pro jiné role.
K nejznámějším filmům patří Kristián z roku 1939 a Noční motýl, který byl natočen v roce 1941; za tuto roli získala Národní cenu za herecký výkon.
Odolná žena s pevnou vůlí
Navzdory svému něžnému vzhledu byla Mandlová známá svou pevnou vůlí a schopností prosadit se v tehdy víceméně mužském světě filmového průmyslu. Adina měla tři bratry, a to, že byla jedinou dívenkou v rodině, a ještě ke všemu nejmladší, dovedla náležitě využívat už odmala. Otec ji od dětství velice rozmazloval. Představte si, jak to u nich doma chodilo: Adině museli všichni vykat, kdežto ona každému odpovídala tykáním.
Když bylo Adině osm, její otec zemřel. „To dítě nemá srdce“, řekli o ní tehdy. Při pohřbu svého otce totiž neuronila ani jedinou slzu. I to byl zřejmě důsledek otcovy výchovy: jako recept na bolest nepomůže pláč, ale vzbouřit se. Tahle výchova v ní vypěstovala sebevědomí a schopnost jít si vždy za svým cílem. Byla sice velmi chytrá, ale nepoddajná. Adina se nikdy nechtěla ničemu a nikomu přizpůsobovat, z autorit si dělala legraci. Sama kdysi médiím přiznala: „Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a dobrodružstvím.“
Vyloučili ji z gymnázia i z pařížského penzionátu, ale to už si půvabu této dívky všimli filmaři. Mnohokrát se ocitla v náručí slavných mužů, a to jak před kamerou, tak v životě. Zkušenost zhýčkané dcery si však Adina nesla i do dospělosti a důmyslně s ní pracovala i při volbě svých partnerů. Adina byla prostořeká až drzá, ale také ženou činu. A když se k něčemu rozhodla, nikdo ji nezastavil. Kvůli otevření vinohradského divadla neváhala zmrskat bičíkem německého referenta, s Goebbelsem bez okolků vtipkovala o tom, že má v rodině židovské kořeny.
Osudoví muži
Nejdůležitějším mužem – ovšem až po otci – se stal Hugo Haas. Byl důležitý v její kariéře, a neméně i v jejím soukromí. Natočili společně sedm filmů. Režisér Otakar Vávra o nich říká: „Haas správně odhadl její nadání, ambice i píli. Naučil ji mluvit, hrát, oblékat se, i její pověstnou sebeironii a zdravou dávku cynismu.“ Však také nejprve ve filmu představovala moderní, sportovně založené dívky, ovšem po čase už hrála zhýčkané mondény z vyšší společnosti.
Dalším důležitým mužem byl pro Adinu Mandlovou právě Otakar Vávra. Dal jí šanci sehrát i silné ženské charaktery, například ve filmu Pacientka dr. Hegla. Třetím mužem jejího života byl ženatý herec Vladimír Šmeral. S tím čekala dítě, ale porodila je mrtvé. Jiné už neměla.
Provinila se Adina, nebo ne?
Během druhé světové války musela Adina Mandlová čelit obvinění z kolaborace. Po válce byla dokonce i krátce uvězněna. Vina jí ovšem nikdy prokázána nebyla.
Po propuštění Mandlová emigrovala do Velké Británie a tam se snažila obnovit hereckou kariéru, kterou doma tak úspěšně začala. I přesto, že měla problémy s angličtinou, se i v této zemi v uměleckém světě prosadila. Do Československa se vrátila v roce 1991, ovšem krátce nato zemřela.
Zdroje: Deník, ŽivotopisOsobnosti, AdinaMandlová
