Recenze: Někdo klepe na dveře – Dokáže partička několika lidí svým nelehkým rozhodnutím zvrátit apokalypsu?
Někdo klepe na dveře je zajímavý název filmu s hororovými prvky, v němž nejde o nic jiného, než záchranu celého světa. Film byl natočen podle knižní předlohy amerického spisovatele Paula Tremblaye, kterému u nás už vyšly dva tituly. Právě tento bohužel ne, což je trochu škoda. Přesto mohou cestu do kin najít tedy nejen filmoví, ale i literární fanoušci.
Dva dospělí a jedno dítě se rozhodnou strávit dovolenou v opuštěné chaloupce daleko od civilizace. Ráj na zemi se ovšem rázem mění, když k nim zavítá čtveřice podivných lidí. Na první pohled zní jejich vyprávění jako snůška blábolů od naprostých bláznů. Snaží se dovolenkující pár s dítětem přesvědčit, že musejí dojít k nemožnému rozhodnutí, které ovšem zachrání celý svět před jeho koncem. Postupem času se ovšem v hlavách napadených začíná objevovat znepokojivá myšlenka. Co když je to všechno pravda?
Na první pohled poměrně zajímavý námět, jeho provedení ovšem nemusí sednout úplně každému. Přestože totiž je tento snímek veskrze dramatický a rozhodně má velice silnou atmosféru, zároveň je docela rozvleklý. Většina děje se odehrává na jednom místě (v již jmenovaném odlehlém domě) a hraje tu vlastně jen sedm herců.
Zároveň je celá zápletka takovou psychologickou hrou. Jde v ní především o to, aby čtveřice nepříliš důvěryhodných lidí přesvědčila zbytek o své pravdě. A donutila je k činu, který by za normálních okolností nikdy neudělali. Pravda, na konci se díky pokusu o útěk stává děj trochu akčnější, ale po většinu času je spíše v pomalejším tempu.
Jestli se ovšem indickému režisérovi M. Night Shyamalanovi něco povedlo, pak je to vybudování atmosféry. Ta se díky dosti temnému námětu stává značně pochmurnou a vlastně mně z toho chvílemi šel až mráz po zádech. Napomáhají k tomu i flashbacky do šťastných chvil partnerské dvojice, které ovšem ještě umocňují ony neveselé chvíle přítomnosti. Rozhodně tedy ve vás film vyvolá dostatečně silné emoce. Alespoň na mě to fungovalo.
Poměrně zajímavé je i složení herců. Jednu z hlavních rolí si střihne Dave Bautista, jehož můžete znát z mnoha filmů od Strážců galaxie, přes Thora až po Dunu. Vedle něj se objeví i Rupert Grint alias Ron Weasley z Harryho Pottera. Možná právě on může mnohé nalákat do kin. I Ben Aldridge nebo Jonathan Groff ovšem stojí za pozornost.
Celý film je dosti promován s tím, že režisér ve svých dílech na konci často šokuje. Musím říct, že v tomto případě to vlastně moc nefungovalo. Většinu času se dalo očekávat, jak to celé dopadne a snímek je tak dosti předvídatelný. Možná mi tam chyběl ještě nějaký zásadnější zvrat, který by mě více ohromil.
Přestože má recenze se vlastně nese v tak trochu rozpačitém duchu, rozhodně nechci film nějak zatracovat. Jak už jsem se zmínil, atmosféra je za mě opravdu velice hutná. Rozhodně se dá říct, že většinu z diváků donutí zhlédnutí tohoto snímku k zamyšlení se. Když jsem vyšel z kina, vlastně jsem část cesty přemýšlel na tím, jak bych se v dané chvíli zachoval. A především jsem doufal, že se nikdy žádné apokalypsy nedočkáme. Právě ona zranitelnost lidstva totiž dodává podobným dílům na síle.
Zdroj: Autor
