Apollo 13 – Katastrofický příběh dle skutečných událostí se šťastným koncem
Apollo 13 je film natočený podle stejnojmenné knihy, kterou napsali Jim Lovell a Jeffrey Kluger a v češtině vyšla v roce 1996. V roce 1995 se režisér Ron Howard rozhodl příběh podle knihy zfilmovat. V tomto článku si o příběhu povíme několik zajímavostí.
Příběh začíná datem 20.7.1969. V tento den vstoupili Neil Armstrong (Mark Wheeler) a Buzz Aldrin (Larry Williams) v rámci mise Apollo 11 na Měsíc. Příběh se posouvá o několik měsíců dopředu, kde se seznamujeme s další misí Apolla, Apollem 13, a také s novým týmem. Tentokrát mají na Měsíc letět Jim Lovell (Tom Hanks), Fred Haise (Bill Paxton) a Ken Mattingly (Gary Sinise). Jim už několikrát letěl, ale nikdy na Měsíci nepřistál, takže byl velmi nadšený.
Celý tým půl roku trénuje, jak správně letět a přistát na Měsíci, ale bohužel Kenovi jsou pár dní před letem u lékaře diagnostikovány spalničky. Jako náhradu vybere velitel NASA (Joe Spano) Jacka Swigerta (Kevin Bacon). Jim nejprve namítá, že on a Ken už jsou sehraní, ale nakonec souhlasí. Ve zkušebním stroji se jim vůbec nedaří, ale nakonec se jako tým sehrají dobře, a tak 11. dubna 1970 startují z Kennedyho vesmírného střediska.
Start proběhl hladce a dokonce i prvních několik dní proběhlo bez problémů, dokud nedostali pokyn k promíchání nádrží. Něco vybuchlo a šlo to s nimi z kopce. Nejprve začali ztrácet kyslík, takže museli vypnout dvě baterie a doufat, že už kyslík ztrácet nebudou. Po odpojení baterií nastal další problém, a to ten, že museli vypnout všechny systémy, aby se mohli dostat domů, ale zároveň se museli přesunout do lunárního modulu, kde zůstali téměř celou dobu. Během pobytu v modulu se jim však začaly ucpávat filtry, a tak jim začal stoupat obsah oxidu uhličitého.
NASA se podařilo vymyslet, jak umístit filtr z velitelské sekce do lunárního modulu, aby se neudusili. Zbývalo vyřešit poslední problém, a to jak zvýšit výkon baterií o 4 ampéry. Po dlouhém zkoušení a přemýšlení se jim podařilo vyřešit i to a nakonec všichni tři 17. dubna 1970 bezpečně přistáli.
Zajímavosti:
Herci Tom Hanks, Bill Paxton a Kevin Bacon byli nesmírně hrdí na to, že jim během natáčení v upraveném letadle Stratotanker KC-135 ve stavu beztíže nebylo zle. Kameraman tak odolný nebyl, čemuž se nelze divit, protože v ten den podstoupili okolo 80 stavů beztíže. Kevin Bacon přiznal, že jeden z kameramanů se během pádu pozvracel v blízkosti herce. Bacon poznamenal, že v ten moment nešlo nic dělat, jen sledovat poletující jídlo a doufat, že na něj nespadne.
Palubní počítač Apollo Guidance Computer byl naprogramován v assembleru – nízko úrovňovém programovacím jazyce.
Jedná se o druhý film, kde Ed Harris ztvárnil šéfa kosmického letu. Poprvé se ve stejné roli objevil ve filmu Správná posádka (1983)
Tréninkové letadlo NASA KC-135, které bylo používáno k natáčení, docílilo stavu beztíže tím, že začalo z velké výšky klesat, přičemž tento stav trval vždy pouze 25 až 30 sekund, což znamená, že každá scéna se musela vejít do této doby.
Scény s nulovou gravitací byly pořízeny v Ellington Field v Houstonu.
V srpnu roku 1994 byl scénář poslán k úpravě. Přepsal ho John Sayles, který však není zmíněn v závěru mezi tvůrci.
Muž, který si na konci potřásá rukou s Jimem Lovellem, je skutečný Jim Lovell.
Skutečný astronaut Jim Lovell prohlásil, že z herců se mu nejvíce podobá Kevin Costner. Costnerovi ale nikdy nebyla role nabídnuta. Byla nabídnuta třeba Johnovi Travoltovi, který odmítl. Jedna z hlavních postav byla nabídnuta i Bradu Pittovi.
Ve skutečnosti Jim Lovell nikdy neřekl větu „Houston, we have a problem“. Byl to Jack Swigert (Kevin Bacon), kdo řekl „Ok Houston, we’ve had a problem here“ (Dobře Houstone, máme tu problém). Jim Lovell to jen zopakoval několik sekund po Swigertovi. Ron Howard potvrdil, že filmová hláška zní dramatičtěji než ta skutečná. Také Gene Kranz ve skutečnosti nikdy nepronesl větu „Failure is not an option“. Líbila se mu však natolik, že podle ní pojmenoval svou autobiografickou knihu.
Zdroje: autor, Blu Ray: Apollo 13, čsfd, martinus.sk
