Až zjistíte, co se šířilo o Svěrákovi, bude vám ho líto. Tato lež mu málem zničila kariéru
Herec, textař a scénárista. Člověk, který je opravdovou osobností. Muž, který si vždy stál za svými názory a výroky. To je Zdeněk Svěrák, kterého jistě není třeba dlouho představovat. Těžko si představit, že by v České republice žil člověk, který by netušil, kdo to vlastně je. Zdeněk Svěrák se nejprve chvíli věnoval kariéře učitele a v šedesátých letech začal pracovat v Československém rozhlase, později založil Divadlo Járy Cimrmana. Je autorem skvělých filmových scénářů.
Na sociálních sítích se před necelými dvěma lety začala šířit velká nepravda, která o skvělém muži hovořila jako o udavači StB. Podle archivů však Zdeněk Svěrák s StB nikdy nespolupracoval. Je však pravdou, že byl krátce vedený jako kandidát tajné spolupráce. Nakonec byl však prověřovaný kvůli protistátní činnosti. Ostatně o tom, jak se ho StB pokusila přemluvit ke spolupráci, nemlčel. Hovořil o tom otevřeně již před mnoha lety.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nastrčili na něj studenta
Svěrák vyprávěl, že na něj asi v roce 1980 nastrčili studenta, který ho přemluvil, aby do magnetofonu namluvil básničku o jednom funkcionáři. Za nějaký čas přišel výslech. Chtěli po něm, aby se s nimi scházel a dával jim informace. Odmítnutí mělo znamenat vězení a samozřejmě znemožnění studia pro děti. Děti tehdy prý stály za svým otce a řekly mu, že raději nebudou studovat. Na nabídku tedy nikterak nereagoval. A oni už se nikdy neozvali. Právě díky tomu se dostal do spisu, kde měl krycí jméno Rak.
Prý se objevil ve spisu z října 1979 a uvedený byl jako kandidát tajné spolupráce. Podle Archivu bezpečnostních složek člověk s takovým označením musel splňovat jisté předpoklady ke spolupráci a součástí bylo také nevědomé prověření kandidáta. Znamenalo to tedy, že si ho StB oťukávala. Pod krycím jménem Rak byl ve spisech ještě jednou a následně se tam objevil pod krycím jménem Sprcha. V tu chvíli byl však v takzvaném signálním svazku. Ten byl zakládán za účelem potvrzení nebo vyvrácení podezření z trestné činnosti proti státu. Důvod prověřování? Divadelní hra.
Podobně jako Zdeněk Svěrák na to byl také jeho blízký spolupracovník Smoljak. Toho si na vnitro zavolali pod záminkou. Brzy však zjistil, že z něj chtějí dostat informace na spolupracovníky. I on odmítl a nic neřekl. Také jeho nechali být. Po revoluci prý zjistil, že byl veden jako důvěrník StB. Vysvětlil však, že si policie v této kolonce vedla i lidi, kteří nikterak nespolupracovali, ale oni o ně měli zájem. To je pravděpodobně důvod, proč se jeho jméno neobjevuje na oficiálních seznamech StB.
Do strany vstoupil
Ještě předtím, než po Zdeňkovi Svěrákovi chtěla StB spolupráci, měl za sebou krátkou epizodu ve straně. V 60. letech totiž vstoupil do KSČ. „Tehdy mi lidé říkali, že čím víc lidí jako ty tam bude, tím bude strana lepší.” Na první dobrou se tedy nechal zlákat. Brzy však pochopil, že to byla chyba. Po okupaci v roce 1968 vystřízlivěl a následující rok vrátil legitimaci. Od té doby už s režimem nechtěl mít nic společného a dokonce začal spolu se Smoljakem psát hru s protirežimními narážkami.
Původně prý nechtěli politické narážky dělat z uměleckých důvodů, protože je to podle nich primitivní. Z toho důvodu je zařadili jen do hry Lijavec. Svěrák uvedl, že tepali do zkostnatělosti rakousko-uherské policie, ale diváci si to přeložili tak, že to asi nebude úplně o starém Rakousku. A přesně tak to autoři zamýšleli. Prý chtěli vyjádřit pocit hnusu z toho, co s StB zažili. Prý jim dokonce cenzura některé pasáže hry vyškrtla. Ironické bylo, že někteří členové StB, kteří je později vyslýchali vlastně jejich hrám fandili.
Ve hře se mluví například o lijavci, který jednoho dne přijde a strhne režim, který je prolezlý červotočem. To cenzuře nevadilo. Svěrák přiznal, že k tomu napsali, že je to citát z Havlíčka, ačkoliv to nebyla pravda. A cenzura jim věřila. Naopak ze hry museli vyškrtnout třeba to, že se postavy radují z toho, že padlo Rakousko-Uhersko. Stejně tak musel pryč citát: „Jste svědky historické chvíle, kdy vyhynuli Pihrtové, a za velkou relikvií monarchie jsou i malé rakvičky jejích přisluhovačů.“
Zdroj: csfd.cz, idnes.cz, cedmohub.eu
