Botanici bijí na poplach: Tento okrasný keř je plný jedu. Máte ho na zahradě?
Čeští zahrádkáři mají v dnešní době možnost pěstovat jakékoliv druhy keřů, ať pocházejí z Evropy nebo třeba z Dálného východu. A přitom se pomalu vytrácí pěstování původních českých dřevin. O tradiční keře jako by vymizel zájem.
Pojďme si jeden z těch cizokrajných keřů představit. Je sice velmi zdobný – jak květenstvím, tak i listem, ale je úplně celý jedovatý. Jedná se o brslen (Euonymus). Jde o stále zelenou nebo i opadavou dřevinu z čeledi jesencovitých. Jeho původní domovinou je zřejmě Eurasie, ale rozšířen je na Madagaskaru a v Severní i Střední Americe. V Africe roste pouze brslen širokolistý a v Jižní Americe neroste vůbec. V Austrálii je euonymus zastoupen pouze jedním druhem, a to jen v oblasti SV Queenslandu. Čína popsala asi 90 druhů, z nichž padesát jsou endemity. V Evropě rostou čtyři druhy brslenu, z toho dva i u nás. Jedná se o brslen evropský a bradavičnatý.
Víte, jak vlastně brslen vypadá?
Brslen má jednoduché listy, které mohou být buď sytě zelené, světle zelené až nažloutlé či bělavé, anebo také panašované – buď bílo-zelené nebo žluto-zelené. Na podzim se většina odrůd zbarvuje do sytě červeného odstínu. Větvičky bývají buď klasicky okrouhlé, anebo i čtyřboké. Euonymus má ovšem poměrně zajímavé květy. Jsou uspořádány ve vrcholících, koruna i kalich jsou volné, uprostřed květu je kruhový nektáriový disk. Plodem je kulovitá tobolka. Semena brslenu rozšiřují ptáci, u nás zejména červenka obecná.

Proč je keř tak jedovatý
Většinu brslenů pěstují zahrádkáři jako okrasné keře, ale také pro zimní obživu ptactva, protože tobolky zůstávají na keři dlouho a opadávají jen málo. Když jsem jako zahrádkářka hovořila s některými svými amatérskými kolegy, zjistila jsem, že vůbec nevědí, že brslen je dřevina hodně jedovatá. Obsahuje totiž jednak kardenolidy, což jsou kardioaktivní steroidy digitálisového typu a pak ještě v listech celou řadu alkaloidů, jež mají silně dráždivý účinek na trávicí systém. Některé nežádoucí látky jsou obsaženy v celé rostlině. Nejvíce otrav bylo zaznamenáno po požití plodů brslenu evropského.
Že jde o otravu se pozná hlavně podle dlouho trvajícího zvracení, nemocný trpí vodnatými průjmy a horečkou; přidávají se halucinace, křeče a postižená osoba upadá do kómatu. Jako léčba se podávají antiemetika (k potlačení zvracení) a nitrožilně se doplňují tekutiny.

Z těchto důvodů já sama brslen nepěstuji v žádné jeho odrůdě. Jednak na naší zahradě pobíhají malá vnoučata, pro něž by mohly být semeníky v rozevřeném květu velmi přitažlivé. Děti jsou zvyklé u nás na zahradě konzumovat bobule všech tvarů i barev (od rybízu přes angrešt, maliny a ostružiny až po hroznové víno), a právě tyto by je mohly velmi zaujmout. Brslen není jedovatý jen pro lidi, ale také i pro psy a kočky, a tato zvířata rovněž k naší rodinné smečce patří. A protože jsme tato zvířata chovali vždycky, pěstování jsem ve svém zahradním království už na počátku zavrhla.
Je jasné, že euonymus neškodí ptactvu, ale z jakého důvodu jsou zrovna odolní koně a některá další hospodářská zvířata, to opravdu nevím. Dočetla jsem se pouze tento fakt, bez bližšího vysvětlení.
Pěstování brslenu má i nesporné výhody
Z pěstitelského hlediska má však tato dřevina spoustu výhod. Jednak se rychle rozrůstá (v některých zemích je dokonce považována za invazivní rostlinu), dobře se rozmnožuje z řízků, z estetického hlediska je krásná jak se zelenými listy během sezony, tak na podzim s rudou barvou. I květy jsou velice atraktivní. A neopadavé druhy zdobí zahradu vlastně celý rok. Všechny odrůdy brslenu jsou mrazuvzdorné, a navíc z nich lze poměrně rychle vypěstovat živý plot – je hodně hustý a poskytuje ochranu před větrem. Euonymus dobře roste skoro ve všech podmínkách, ať se jedná o zeminu, půdní pH, světovou stranu, nížinu či podhůří. Jediné, co mu nevyhovuje, je přemokřená půda. A chcete-li prospět ptactvu, je tento keř pro vaši zahradu ideální.

Na webu TVGuru se rovněž dozvíte, jak a hlavně proč byste měli pěstovat pupečník asijský.
Zdroje: autorský článek, Wikipedie, plants.ces.ncsu.edu, sciencedirect.com