Čekání na Patrika bylo nejlepší rolí Jiřího Pomeje. Na film rád vzpomínal, připomeňte si, jaký by fešák
Jiří Pomeje na sebe v minulosti upozornil především jako velmi schopný producent, který stál za mnoha zajímavými projekty. Dařilo se mu ovšem i herecky. Ačkoliv při svém prvním pokusu nebyl přijat na DAMU, dostal ihned nabídku z Divadla Šumperk. Zajímavou roli ovšem v počátku své kariéry ztvárnil například ve filmu Čekání na Patrika. Na tento snímek později vzpomínal s láskou.
Jiří Pomeje se narodil 13. prosince roku 1964 inženýrovi a porodní asistentce. Po základní škole studoval na gymnáziu, ale málokdo asi ví, že se věnoval také tanci a stepu, a to deset let dokonce závodně. Ačkoliv při talentových zkouškách na DAMU uspěl, z důvodu vyloučení jeho otce z komunistické strany nebyl přijat.
Měl ale velké štěstí. Již během zkoušek si ho všiml ředitel Divadla Šumperk a dostal nabídku angažmá, kterou přijal a hned v první sezóně úspěšně nazkoušel šest rolí. O rok později zkusil talentové zkoušky znovu a tentokrát byl konečně přijat.
Založil vlastní produkční společnost
V roce 1992 se po vojně rozhodl realizovat nejen jako herec, ale také jako producent, a to se mu později skutečně vyplatilo. Založil společnost Fronda film a spolupodílel se například na pohádkových filmech jako Princezna ze mlejna nebo Z pekla štěstí. Při natáčení druhé zmíněné pohádky navíc poznal Michaelu Kuklovou, se kterou se v roce 1994 oženil.
Čekání na Patrika
Celkem ztvárnil ve filmech či seriálech téměř padesát rolí, z nichž nejzajímavější byla například role Filipa ve snímku Andělská tvář nebo jedna z hlavních rolí ve filmu Čekání na Patrika. Právě k této rodinné komedii měl Pomeje velmi vřelý vztah. Nejen, že ho definitivně dostala do povědomí diváků, ale také se na jejím natáčení podílel coby choreograf.
Děj filmu nás přenáší do prostředí internátu, kde několik mladých dívek sní svůj sen o dokonalém muži. Jedním z takových vysněných idolů je i Patrik, kterého si zahrál právě Jiří. Pro tehdy čtyřiadvacetiletého Pomeje to byla životní příležitost, které se s radostí chopil, ačkoliv měl původně jiné plány.
„Já jsem měl původně hrát už ve filmu Copak je to za vojáka, který pan Tuček točil asi rok předtím, ale dostal jsem zápal plic a z natáčení se musel omluvit. Dodnes mě to mrzí. Naše větší spolupráce vyšla až napodruhé v Čekání na Patrika. Byl to můj druhý film, kde jsem ztvárnil jednu ze stěžejních postav. První byl snímek Vladimíra Drhy Dotyky. Shodou okolností jsem se v těchto filmech měl velmi dobře, protože jeden se odehrával na holičském a druhý na textilním učilišti. Hrál jsem zhruba s dvaceti či třiceti krásnými sedmnáctiletými děvčaty. Zkrátka nádhera,“ řekl Jiří Pomeje podle webu Prima Cool.
„Jeho filmy a seriály jsem měl rád. Skvěle se s ním dělalo. Byl báječný. Takový veselý a družný člověk se smyslem pro humor. My byli mladí blázni, vyváděli jeden průser za druhým, ale on s námi měl neskutečnou trpělivost. Je strašná škoda, že film Čekání na Patrika byl jeho posledním. Krátce nato nečekaně zemřel. Je ho strašná škoda,“ uvedl Pomeje.
Jiří Pomeje byl uhrančivý fešák
Pohled na mladého herce jistě také potěšil nejedno ženské oko. Jiří Pomeje byl v mládí skutečně velice pohledný, což mu zajistilo nejen popularitu mezi režiséry, kteří ho obsazovali, ale také mezi dámami různého věku. Posuďte sami na fotografii z filmu.
Rozporuplná hodnocení filmu
Veřejností byl ovšem film přijat spíše rozporuplně. Například na portálu ČSFD získal hodnocení jen 41 %. Přesto se ale našli diváci, které snímek zaujal.
„To je vůl. Proč to má doma na videokazetě, když na to může jít do kina?“ Skvěle nahláškovaný film. Se skvělou hudbou (hned v úvodních titulcích zazní ve své době u nás nejtvrdší vydaná skladba). A se skvělým obsazením (ty holky jsou parádní). Prostě super osmdesátky – hadry, účesy, hudba, Monika Kvasničková a chlupatá podpaží. Pro tenhle film mám fakt slabost. „Člověk je člověku bratrem, ty babo plesnivá,“ napsal jeden z uživatelů.
Zdroj: csfd.cz, cool.iprima.cz, novinky.cz
