Celé Česko v slzách: Legendární herec nepřežil svou roli. Byla to nečekaná tragédie
Vladimír Dlouhý byl český herec, který se narodil v roce 1958. A ve své době patřil k těm nejlepším. Však se také dočkal ocenění dvěma Českými lvy za vedlejší roli (Hlídač č. 47 a Kájínek – tu bohužel už in memoriam). Svou první cenu ovšem získal už ve svých 12 letech, kdy se objevil v hlavní roli Kachyňova filmu Už zase skáču přes kaluže.
Přesto, že Vladimír chtěl být stavařem jako jeho otec, vystudoval nakonec Pražskou konzervatoř, ovšem bez závěrečné diplomové práce, kterou odmítl napsat. Už od mládí byl totiž svéráznou osobností. Působil v několika pražských divadlech, jeho domovskou scénou se nakonec stalo Divadlo na Vinohradech. Na divadelních prknech se objevil ve více než dvaceti rolích.
Vladimír a jeho umělecká tvorba
Herecký talent Vladimíra Dlouhého byl mimořádný. A když se k tomu připočte hezká tvář, přitažlivé oči a nesporné charisma, není divu, že byl obsazován ve filmu i v televizi. Filmů natočil okolo 120, a rolí v televizi bylo nepřeberně. Přestože tělesnou konstitucí působil spíš křehce, v jeho hereckých výkonech byla neuvěřitelná síla, která však nebyla hraná. To všechno ve Vladimírovi bylo, a ve svých rolích byl vlastně sám sebou. Stejně tak byl rozpoznatelný jeho hlas a jedinečná dikce. Způsob mluvy a modulace hlasu byly pro něj typické a neopakovatelné.
Vladimír Dlouhý se hojně objevoval v pohádkách a televizních seriálech. Paleta jeho rolí byla pestrá – od hodných a spravedlivých princů a skvělého Petra Majera v Arabele, až po různé hejsky a role záporné. V každém typu rolí byl Vladimír Dlouhý jako doma, všechny byly dokonale uvěřitelné. Inu, blíženec. O těch se říká, že jsou v nich dvě osobnosti a obě výrazné. K Arabele připomeňme třeba pohádku O princi, který měl o kolečko víc, anebo S čerty nejsou žerty, televizní seriál Případy detektiva Haniky, jedinečnou mikrokomedii Cesta do Rokycan, seriál Laskavý divák promine, kde bravurně ztvárnil mladého Jana Nerudu, a mnoho dalších.
Během jeho kariéry není ani jeden rok, kdy by neodehrál řadu rolí, a to jak na divadle, tak v televizi a filmu. Tak velmi byl Vladimír Dlouhý žádaný. Opomenout nelze ani jeho práci v rozhlase a dabingu. Jeho hlas k nám promlouval víc než třicet let. V dabingu ho propůjčoval zejména Tomu Hanksovi, ale i Supermannovi v podání Christophera Reevea.
Umělečtí kolegové na Vladimíra vzpomínají jako na člověka, jenž do svých rolí vkládal maximum. Každou postavu si pečlivě připravoval a studoval. Odváděl vynikající výkony s plným nasazením, a to i navzdory kruté nemoci. Ta však v jeho posledních letech útočila stále víc. Vladimír prý: „odmítal jakékoliv úlevy a navzdory častému vyčerpání a silné únavě se snažil dostát svým pracovním závazkům“, což jsou slova jeho kolegů. Sám Vladimír k tomu dodával: „Mám trému před každým představením. Práci však věnuji většinu svého času. Jsem ze staré školy – věřím tomu, že se máme prezentovat tím, co děláme na jevišti, v televizi a ve filmu. Za každého má mluvit jeho práce. Proč zrovna my herci máme být výjimka?“
Vladimírovo soukromí
Vladimír Dlouhý byl dvakrát ženatý a oficiálně má tři děti. Jeho první manželka byla novinářka a porodila mu dceru Danielu. S druhou manželkou, herečkou Petrou Jungmannovou má dva syny, dvojčata Jiřího a Jana. Herecká kolegyně Jana Nagyová (Arabela) však kdysi veřejnosti sdělila, že při natáčení seriálu byl Vladimír zadaný a měl dokonce dvě děti, také dvojčátka: Prý je nikdy neviděla, ale dost se o nich tenkrát mluvilo, svěřila se herečka. Před veřejností se první dvě děti prostě podařilo utajit. Sám Vladimír o nich nikdy nemluvil, a tak se dodnes spekuluje, jak to s těmito dětmi vlastně je.
Závislost na alkoholu a tabáku
Herec byl velmi silný kuřák a přišly i doby, kdy zcela propadl alkoholu. Říká se, že to všechno začalo v době, kdy se natáčelo v Rusku a herci se ve čtyřicetistupňové zimě zahřívali vodkou s cukrem. Vladimír Dlouhý měl namále už koncem devadesátých let. Tenkrát na tom byl dost špatně, neboť mu praskly žaludeční vředy. Měl také období, kdy skoro vůbec nejedl. Lékaři ho varovali a radili mu, aby s pitím a kouřením přestal, a změnil životní styl za zdravější. Jinak by způsob jeho života mohl mít fatální následky. Vladimír Dlouhý nejen, že nenaslouchal lékařům, ale neuposlechl ani svého bratra Michala, kterého hodně trápilo, že se Vladimír takhle sám ničí.
A přitom stále hrál – několikahodinové výkony na jevišti i před kamerou jeho už tak oslabený organismus ještě víc vyčerpávaly. Je zřejmé, že při tom musel dost trpět, ale navenek se tvářil velmi statečně. K prasklým vředům se přidala rakovina žaludku. Byl na operaci, kde část žaludku odebrali. Ale osud byl nelítostný a zaútočila rakovina slinivky. V jejím posledním stádiu už býval napojený na kapačkách. Stále však trval na tom, že hrát nepřestane, a proto ho z nemocnice pouštěli na těch pár hodin na představení. Poté však Vladimír většinou skončil v hospodě. Jeho posledním filmem byl Kájínek, kde ve vedlejší roli naprosto exceloval.
Před kamerou do poslední chvíle
Na natáčení tohoto filmu vzpomíná jeho tehdejší manželka Petra Jungmanová: „Byl zázrak, že se udržel na nohách a dokázal hrát. Do toho nejedl a tělo to zkrátka nevydrželo.“ I zde však Vladimír prokázal svou obdivuhodnou profesionalitu a snažil se ze všech sil dostát svým závazkům.
Nadále účinkoval i na divadle. Dne 11. května 2010 byl výkon bratrů Dlouhých v divadelní hře „Chvála bláznovství“ oceněn neutuchajícím aplausem a diváci nechtěli pustit herce ze scény. Jako by už tenkrát tušili, že ve Vladimírově případě je to bohužel naposledy… Poslední televizní inscenací byla Domina, která měla pokračovat jako seriál. Na to však už nedošlo. Vladimír Dlouhý zemřel předčasně ve věku 52 let. Nejenže po něm tehdy zůstala čtyřletá dvojčátka, ale české herectví ztratilo jednu z nejvýraznějších osobností.
Na webu TVGuru jsme vás také seznámili s příběhem Ivana Trojana. Tušili jste, že vůbec nechtěl být hercem? Zjistěte, jaký původní osud ho měl čekat.
Zdroje: KdoJeToSuperia, ŽivotopisOsobnosti, FDB
