Tohle byl nejnebezpečnější film Československa. Kdyby ho viděli všichni, socialismus skončí o 20 let dřív
Ačkoliv tuzemská kinematografie disponuje notnou řádkou skvělých filmů, často se stane, že některé z nich se mezi ostatními tituly ztratí. Nic to však nemění na tom, že se stále jedná o špičkové snímky. Mnohdy jsou dokonce lepší a hlubší, než ty mainstreamové. To je však logické, protože složitěji uchopitelné filmy osloví menší množství lidí. Zároveň se mezi nimi však mnohdy objeví snímek, který je svojí tematikou schopný zatřást základy společnosti.
Obchod na korze je psychologické drama z dílny hned dvou režiséru, kteří snímek natočili v roce 1965. Jedná se dlouhodobě o jeden z nejoceňovanějších produktů československé kinematografie. Snímek je situován jako adaptace povídky Past od Ladislava Grosmana a příběh se odehrává v roce 1942. Jedná se tak o další z československých filmů, který pojednával o životě v tvrdé totalitě, zatímco sám vznikal za jiné totality. Možná i proto je však vyobrazení úzkostného života tak autentické. A kdyby ho tehdy viděli všichni Čechoslováci, možná by socialismus skončil o 20 let dřív. S nadsázkou.
Velkolepé dílo dvou režisérů
Obchod na korze je dílo ne jednoho, ale hned dvou režisérů. Ján Kadár a Elmar Klos snímek nejenom režírovali, ale společně s autorem povídky Past Ladislavem Grosmanem sepsali i scénář. Aby tvůrců nebylo málo, figuroval zde jako pomocný režisér i Juraj Herz, podobně jako v případě snímku Obžalovaný z roku 1964. Herz například pomáhal Idě Kamińské s textem, výslovností a celkovou koncepcí postavy. Ján Kadár s jejím pojetím hraného charakteru totiž zprvu nebyl spokojen.
Povídka, podle které je snímek natočen, sama o sobě volně vychází ze skutečné události, kterou autor Ladislav Grosman zažil. Celkově se tedy jedná o skutečně autentické vyobrazení tíživého života v totalitním režimu. Snímek byl komunistickým režimem však identifikován jako nežádoucí a skončil kdesi na dně trezoru. Tam na něj sedal prach po dobu dlouhých dvaceti let, než se někdejší garnitura rozhodla film vypustit na světlo světa.
Snímek vracející se do dob války
Příběh filmu se odehrává za druhé světové války v roce 1942. Zasazen je do sousedního Slovenska, které za války existovalo v podobě Slovenského štátu. Každodenní život se pod nadvládou slovenských klerofašistů mění k nepoznání a to zejména díky tomu, že probíhala arizace židovského majetku (vyvlastňování a předávání nežidovským lidem). Hlavním hrdinou je drobný živnostník Anton „Tóno“ Brtko, který dostane arizační dekret na obchod staré židovky. Muž dobré povahy zprvu váhá, ale je manželkou a švagrem dotlačen k uplatnění nároku.
Stará židovská prodavačka však nechápe co se v zemi děje a Antona vnímá jako nového pomocníka. Ten nemá to srdce jí říct, co se doopravdy děje. Doma tak před rodinou předstírá probíhající arizaci jejího obchůdku, zatímco v obchůdku renovuje letitý nábytek. Stará prodavačka Lautmanová se mezitím o protagonistu stará jako o vlastního. Když však nadejde moment, kdy všichni židé v městečku dostanou povolávací rozkaz ke transportu, musí Anton vyjít s pravdou ven.
V zahraničí oceňovaný film
Snímek se dlouhodobě řadí mezi to nejlepší, co v našich končinách kdy vzniklo. V roce 1965 získal například cenu Oscar jako Nejlepší cizojazyčný (neanglický) film, v roce 1966 byl snímek navíc nominován na Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, kterou ztvárnila Ida Kamińská. Snímek dále získal cenu československé filmové kritiky v roce 1966 a na MFF Cannes získal i zvláštní čestné uznání.
Snímek se v poslední době dočkal své digitální verze a světovou premiéru zažil v roce 2017 na karlovarském filmovém festivalu. Přítomný potomek režiséra Klose vyjádřil nejen velikou radost, ale i obavu z podpory extrémně pravicových hnutí na Slovensku ze strany mladých lidí. Některá společenská témata zkrátka zůstávají věčná a snímky jako jsou tento nám pomáhají připomínat mnohdy hořkou minulost našich národů.
zdroje: ceskatelevize.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org
