Český film za 240 milionů korun, který nikdo neviděl: Natočený materiál leží už bezmála 20 let ve střižně
Měl to být český Nekonečný příběh, odpověď na Letopisy Narnie a Cameronova Avatara, pocta Karlu Zemanovi a matce přírodě. Tomáš Krejčí, tehdy začínající režisér plný velkých ambicí, chtěl natočit snímek, který ohromí celý svět. Fantasy příběh o planetě Aporver, kde dívka Maysu a chlapec Ryblim bojují proti silám zla, měl kombinovat živé herce s animovanými kulisami a triky ve stylu legendárního Karla Zemana.
Krejčí se do projektu vrhnul s obrovskou vervou. Podařilo se mu získat hvězdné obsazení v čele s Jakubem Prachařem a Petrem Formanem. Oslovil i zahraniční hvězdy jako Tami Stronachovou, někdejší dětskou hvězdu Nekonečného příběhu. Plánoval úžasné vizuální efekty, stovky herců a desítky výtvarníků. Sliboval, že jeho snímek bude jedinečný rekordním počtem trikových záběrů. Chystal se dobýt nejen česká kina, ale i Hollywood.
Jak je možné, že průměrný režisér dostal takové dotace?
První zmínky o ambiciózním projektu Poslední z Aporveru se v českých médiích objevily již v dubnu roku 2006. Všechna média tehdy citovala režiséra Tomáše Krejčího, který svůj připravovaný snímek charakterizoval jako „celovečerní trikový film ve stylu děl Karla Zemana“. A premiéra? Ta měla být už v listopadu 2007.
Jenže kdo vlastně byl tento mladý režisér Krejčí? Bylo mu teprve 26 let a na kontě měl jen pár televizních pohádek. I přes scénáře od respektovaného Marka Epsteina a hudbu nadějného Ondřeje Brouska se Krejčího režijní pokusy topily hluboko v průměru. Jak to, že najednou přišel s projektem za stovky milionů?
Odpověď zněla – charisma a přesvědčovací schopnosti. Působil prý jako „silná osobnost a ideální iniciátor nových projektů“. Jeho nadšení pro Aporver, moderní obdobu Nekonečného příběhu, bylo nakažlivé. A tak se mu podařilo nemožné – i bez zkušeností a zásluh získal rekordní dotace. Státní fond kinematografie mu přiklepl neuvěřitelných 48 milionů, Česká televize dalších 18! Průměrný rozpočet českého filmu tehdy přitom činil kolem 20 milionů.
Neustálé odkládání premiéry
Jenže datum premiéry se neustále odsouvalo a rozpočet rostl do astronomických výšin. V červnu 2007 měl činit 90 milionů, v říjnu už 95. V roce 2010 padala čísla kolem 200 milionů, roku 2014 se mluvilo o 240! Každá minuta filmu měla stát milion, dvakrát víc než celý průměrný český snímek.
Krejčí mezitím odletěl dotáčet na Havaj a rozhodl se předělat film do 3D, což je drahý špás. Koproducenti přestávali být ochotní doplácet a zjistili, že výsledek neodpovídá penězům – žádné efekty vlastně neexistují a materiál je nesestříhaný chaos. Ale Krejčí se nevzdával a dál sliboval brzkou premiéru.
Koproducenti, kteří do projektu nalili miliony, začali být nervózní. Slibované filmové záběry se nekonaly. Místo úchvatných efektů a pohádkových scenérií viděli jen cáry nesourodého materiálu. Trpělivost přetekla a jeden po druhém začali z projektu couvat.
Za dotační podvod dostali podmínku
Když se do věci vložil Státní fond kinematografie, bylo zle. Kontroloři prozkoumali účetnictví a nestačili se divit. Výsledkem desítek milionů byla jen hrstka nic neříkajících záběrů. Místo filmu našli jen hromadu faktur a podezřele nafouknuté náklady. Verdikt byl jasný – dotační podvod. Krejčí a jeho kumpáni se ocitli v hledáčku policie.
Tři roky s pětiletou podmínkou – takový je ortel pro filmový štáb. Miliony z dotací, určené na zhmotnění Krejčího filmového snu, se podle soudu rozplynuly jako pára nad hrncem. A Nejvyšší soud coby poslední instance jen potvrdil verdikt nižších soudů – vinni.
Zdroj: aktualne.cz, irozhlas.cz, reflex.cz
