Český lev: nezáživná, sebeoslavná show pro nic. Televiznímu publiku vadí, že si české celebrity hrají na Hollywood
Nejenže na žebříčku sledovanost porazil předávání filmových cen „Českých lev“ soutěžní pořad „Superlov“ televize Nova, ale i ti diváci, kteří „Lvy“ přece jenom upřednostnili, příliš nadšeni nebyli. Většina reakcí na sobotní přímý přenos České televize byla zklamaná a přestože je nutné je brát s rezervou, některé stojí za pozornost.
Za opodstatněnou kritiku lze například považovat četné stížnosti, že oceněné snímky diváci neviděli. V této souvislosti je zarážející, že zatímco se na řadě z nich koprodukčně podílela Česká televize, svým divákům je dosud nezprostředkovala, zatímco jsou k zhlédnutí na různých platformách, jak je tomu v případě nominovaných filmů „Il Boemo“, „Banger“, „Arvéd“, „A pak přišla láska“ nebo „Žižka“.
Česká televize přitom děkuje svým koncesionářům za to, že díky jejich poplatkům točí detektivní seriály nebo pořady o pečení buchet, ale nabídnout jim přednostně filmy, jež spolufinancuje rovněž z jejich povinných odvodů, o to se nesnaží. Případná námitka, že za zhlédnutí filmů na konkurenčních platformách musí diváci zaplatit, neobstojí, protože za sledování veřejnoprávního kanálu musí diváci rovněž platit, navíc nedobrovolně.
Chaotické změny
Další výtky se týkaly toho, že kromě několika málo záběrů nominovaných filmů do hlavní kategorie, chyběly ukázky k těm dalším a diváci se tak o filmech „nedozvěděli téměř nic“. Namísto toho se jubilejní třicátý ročník postupně „roztékal“ kvůli chaotickým změnám moderátorů, kteří nakonec dostali mnohem větší prostor než filmy samotné a někteří ocenění. Zatímco ti soudnější byli natolik ohleduplní, že svoje vystoupení zkrátili na minimum (jako například noblesní režisér vítězného snímku „Il Boemo“ Petr Václav), jiní zneužili přítomnost u řečnického pultíku k trapným exhibicím na úkor ostatních.
Někteří hosté ale naštěstí vnesli do dlouhého maratonu předávání trofejí příjemné osvěžení: vtipný a stručný Marek Eben nebo Ondřej Havelka, pohotově těžící ze stejného příjmení jako hlavní průvodce večerem režisér Jiří Havelka. Lze jen litovat, že tito špičkoví profesionálové již předávání „Českých lvů“ alespoň někdy nemoderují.
Přehlídka ztraceného času
Jakkoliv si vítězové samozřejmě zaslouží, aby mohli poděkovat svým spolupracovníkům a sponzorům, často to s projevy díků přeháněli. Organizátoři by proto měli vymyslet nějaký elegantní způsob, jak tomu předejít. Nelze se také divit stížnostem části televizního publika, že slavnostní ceremoniál stále více kopíruje ty zahraniční a slavnější a postupně zcela ztratil svoji někdejší osobitost z éry Petra Vachlera. Nejen diváci, ale i kritici si myslí, že šlo o „velkou show pro nic“ či „veletrh nabubřelosti“ a litovali ztraceného času.
Sebeoslavná akce
Například filmový publicista Martin Šrajer zhodnotil na webu „Seznam zprávy“ „rozporuplný“ večer podobně, jako veřejnost. Podle něj se ceremoniál postupně bortil, většina nových držitelů Českého lva děkovala „poměrně suše a hlavně rozvláčně“ a „jejich řeč byla bez názoru a jedna splývala s druhou“: „Večer se tak transformoval v pocitově nekonečnou, humoru prostou a pro diváky u televizních obrazovek nezáživnou přehlídku stojících lidí, kteří děkovali těm, kdo seděli.“
A podobně jako „hlas lidu“ zmínil, že většina nominovaných titulů nebyla představena samostatnými ukázkami, takže si o nich nezasvěcený člověk mohl jen těžko vytvořit alespoň hrubou představu. „To ještě posílilo pocit uzavřené sebeoslavné akce, načančaného setkání starých známých,“ napsal ve svém komentáři k letošnímu jubilejnímu ročníku Českých lvů Martin Šrajer.
Zdroj: autorka, Česká televize, Seznam zprávy
[ngg src=“galleries“ ids=“1421″ display=“basic_imagebrowser“]
