Toto je nejlepší český film všech dob: Viděli ho pouze sečtělí. Ti ostatní neví, že existuje

Česká kinematografie, Cesta do pravěku, Karel Zeman, nejlepší české filmy

Který český film je nejlepší? Jasná otázka, která nemá jasnou odpověď. A mít nemůže. Pokladnice české kinematografie ukrývá řadu originálních klenotů, resp. právem se jimi pyšní a příležitostně je ukazuje. Mimořádné české filmy se liší tématy, žánry, styly, poetikami, vyzněním, poselstvím – vším. Podle čeho tedy v případě nutnosti volit?

Ideálně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, zdá se. A podle kritérií co nejvíce objektivních, přestože každé správné estetické hodnocení míchá kritéria objektivní se subjektivními. Naštěstí náš dnešní vítěz – prozatím utajený – k takovému „technickému přístupu“ sám přímo vybízí: svým žánrem, příběhem i vlastním technickým zpracováním. A my ho chceme respektovat už proto, že je mu letos úctyhodných sedmdesát. A pořád vypadá dobře. Stále je inspirativní, zajímavý, zábavný i fascinující, srovnatelný s mnohem mladšími „kolegy“.

Revoluční dílo podle knižní předlohy

Přidáme-li mezi klíčová kritéria unikátnost filmových postupů a literární základ, hledisko se projasní kupodivu jen málo. Přesto filmový gurmán v této chvíli nepochybně zamžikal a začíná se v myšlenkách probírat tou vybranou společností, v níž se ocitl: Ostře sledované vlaky, Spalovač mrtvol, Plynové lampy, Báječná léta pod psa, Sestra… Skvělých českých filmů podle skvělých českých knížek je spousta.

Přidejme tedy další kritéria: řada mezinárodních ocenění, obdiv Stevena Spielberga (včetně přímé inspirace v Jurském parku), téměř stovka newyorských kin, která souběžně ve své době náš film promítala (což tehdy znamenalo a dosud znamená nepřekonané prvenství), a konečně – status nejlepšího českého filmu svého druhu za celou historii české kinematografie (dle platformy Kinobox).

Co je to za film, který oceňují kritikové i běžní diváci u nás i v zahraničí? V tomto okamžiku už nejen filmoví fajnšmekři patrně tuší, že cesta vede…

…do pravěku

Dobrodružný příběh o partě kluků, kteří se vydají na fantastickou cestu proti proudu času (v podobě proudu řeky s názvem Čas), natočil režisér Karel Zeman roku 1955. A film okamžitě zazářil: svým technickým provedením, ale nejen jím. Taková kombinace animovaného, hraného i dokumentárního audiovizuálního obrazu byla dosud nevídaná u nás i v zahraničí. Ze spojení tradiční filmové techniky s avantgardními prvky se zrodil právě v Cestě do pravěku jedinečný kompoziční styl, který pak Zeman dále rozvíjel řadou svých mezinárodně uznávaných filmových projektů. Ba co víc: snímek určený primárně dětem si získal i jejich rodiče – a dobrodružná cesta za dinosaury a jinými prehistorickými tvory vábí celé rodiny dodnes.

A je tu ještě pár dalších husarských kousků, které se Karlu Zemanovi a jeho filmu povedly:

Film diváky nejen bavil (a baví dodnes), ale také je vzdělával (a do jisté míry dosud vzdělává): o dávné historii Země, o evoluci. A vůbec nevadí, že leckteré prezentované zjištění je dnes již překonáno. Zůstává magické propojení fantastiky s naučnými prvky, dětskou hravostí a fascinujícím světem přírody a historie. Ne nadarmo se Karel Zeman při tvorbě filmu opíral jednak o ilustrace legendárního Zdeňka Buriana, jednak o vědecké konzultace s paleontologem Josefem Augustou.
Film také inspiroval vznik své vlastní speciální verze – tvarově rovněž pozoruhodné, ovšem až bizarní: pod názvem Journey to the beginning of time vznikla v roce 1960 speciálně pro americké dětské publikum, a to v podobě celovečerní i v podobě televizního seriálu (s přibližně pětiminutovými epizodami). Dílo méně poetické, více didaktické a naprosto americké je pozoruhodné především svou metodou – využívá některé původní české záběry a kombinuje je s nově natočenými (kde dětské hrdiny jaksi logicky sledujeme pouze zezadu). Příběh začínající v New Yorku má odklizeny ze svého průběhu všechny české odkazy a reálie a končí adekvátně „americky“ (všechno to byl sen).

Ale jak je to s tou knižní předlohou?

Podle publicisty Ivana Adamoviče skutečně existuje – i když v titulcích filmu uvedená není. Je jí pravděpodobně kniha z roku 1927 s názvem V pravěkém světě, na jejichž stránkách představil autor Arnošt Caha fascinující pohled na pravěkou epochu. Inspiroval tak mnohé umělce a tvůrce podobně silně jako později svým filmem Karel Zeman.

A ještě jedno jméno by v souvislosti s literární linkou „našeho“ filmu nemělo být opomenuto: Bedřich Šetena, budoucí slavný dabér, jehož charismatický hlas provází příběhem a dodává mu hloubku a naléhavost. Diváky vtahuje do děje a současně jim nabízí na postavy a situace nový pohled. Přináší další vrstvy interpretace, podněcuje divákovu představivost a velice zásadně tak ovlivňuje jeho emocionální zážitek.

Právě dabováním postavy Petra v legendárním Zemanově filmu začala Šetenova zářivá – i když „neviditelná“ – kariéra dabéra, která se záhy stala páteří jeho profesního života. Fanoušci sci-fi přitom mohou rozpoznat jeho hlas i ve filmech Interstellar nebo Star Trek.