Čeští filmaři předběhli dobu, vymysleli geniální projekt, zájem o něj projevili i v Hollywoodu
Čeští filmaři již mnohokrát ukázali, že patří k těm nejlepším na světě. Bohužel to však platí spíše o těch, co už nejsou mezi námi. A je s podivem, že ani v dnešní době všemožných technických vymožeností nedokázali současní tvůrci vymyslet něco podobného, jako jejich slavní předchůdci.
S myšlenkou na revoluční filmový projekt, jehož podstata spočívala v nápadu, že diváci mají při projekci v kině možnost ovlivňovat děj, přišel režisér Radúz Činčera. Společně s ním se na něm podíleli i další vynikající osobnosti, režiséři Ján Roháč, Pavel Juráček nebo Vladimír Svitáček. V zázračné éře „zlatých šedesátek“ vytvořili vůbec první interaktivní film na světě, nazvaný „Kinoautomat: Člověk a jeho dům“. Premiéru měl na proslulé světové výstavě „EXPO 67“ v kanadském Montrealu a zahraniční média o něm psala jako o největším hitu této významné mezinárodní události.
Ano nebo ne?
Vysvětlení, proč „Kinoautomat“ tolik okouzlil diváky z celého světa, připomíná dokument České televize „Radúz Činčera, otec Kinoautomatu“, v němž nechybí ani ukázky z tohoto filmu. Například legendární scéna, v níž polonahá krásná blondýnka, které průvan zabouchne dveře, zazvoní na souseda, pana Nováka (Miroslav Horníček) s prosbou, zda by jí nepomohl. V tom okamžiku se děj zastavil a řešení prekérní situace zůstalo na vůli diváků. Právě oni měli hlasováním pomocí tlačítka rozhodnout, zda má pan Novák pustit sousedku domů a riskovat, že se v tom okamžiku vrátí manželka, nebo nikoliv. Zdánlivě jednoduchý nápad však byl velmi náročný na realizaci, protože musely být natočeny různé varianty těch scén ve filmu, o nichž publikum rozhodovalo.
Normalizační rozpaky
Po senzačním úspěchu na výstavě „EXPO 67“ se Kinoautomat přestěhoval do pražského kina „Světozor“ a také zde slavil obrovský úspěch. Jenže se příliš nelíbil tehdejším cenzorům a po roce byl jako „ideologicky nepřijatelný pořad, který nemá správný kulturně politický dopad“ rozhodnutím „shora“ zakázán. Normalizační vedení České televize se však neštítilo geniální nápad zcizit a využít ho v rozporuplném seriálu „Rozpaky kuchaře Svatopluka“. V něm diváci u televizních obrazovek nerozhodovali, jak hlavní hrdina vyřeší choulostivé situace, ale zda má kuchař zachránit knedlíky či ne. Když Radúz Činčera viděl, jaké fiasko z toho vzniklo, nechtěl být s tímto paskvilem vůbec spojován.
A zatímco doma se stal „persona non grata“, ve světě byl o jeho „Kinoautomat“ a další skvělé multimediální projekty velký zájem. Opět slavily úspěchy na světových výstavách a oblíbené jsou dodnes. V mnoha zemích světa je viděly miliony diváků.
Dokument Radúz Činčera, otec Kinoautomatu lze zhlédnout v iVysílání ČT.
Zdroj: Česká televize
[ngg src=“galleries“ ids=“1838″ display=“basic_imagebrowser“]
