Cizinci tuhle pohádku nemají šanci pochopit. U nás ji děti milují a důchodci na ni koukají dodnes
Nejen pohádkový mlýn, který ve skutečnosti vůbec neexistoval, okouzlil před 31 lety celé Česko. Troškova nejpovedenější filmová pohádka kombinuje venkovský humor, tradiční české pohádkové bytosti a proslulé písničky, což z ní dělá dílo, které zahraniční diváci zkrátka nepochopí. I přesto ale byla pohádka prodána do více než 20 zemí světa. Otázkou zůstává, jak na ni oko zahraničního diváka nahlíží.
Když Troška v roce 1994 dotočil tuhle pohádku, asi netušil, že se z ní stane tak oblíbený snímek. Čeští diváci ji od té doby viděli bezpočtukrát, přesto na ni znovu a znovu přepínají, kdykoliv se objeví v televizi. I po tolika letech od premiéry zůstává pro mnoho lidí tou nejoblíbenější.
Věděli jste například, že malebný jihočeský mlýn, který se ve filmu objevuje, byl kompletně umělý? Filmový štáb ho postavil z polystyrenu a kartonu tak dokonale, že vypadal jako skutečná stavba. Vyprávěl o tom Radek Valenta, představitel Jindřicha: „Byl postavený velice dobře, natolik dobře, že vypadal i ze dvou metrů jako skutečný. Takže když tam přijel jeden německý turista, úplně zajásal a řekl, že to okamžitě kupuje, a chtěl vědět, s kým se může dohodnout.“ Dnes už byste na místě, kde stála tato filmová kulisa, našli jen 30 metrů vysoké stromy.
Princezna ze mlejna se dostala i do zahraničí
Konkrétně až do tak exotických destinací jako Singapur nebo Hongkong. Jenže pro diváka z jiné země musí být tato pohádka chvílemi nepochopitelná. Vezměme si třeba postavu vodníka, kterou brilantně ztvárnil Jakub Zindulka. Pro nás je vodník tradiční pohádková bytost s jasně danými atributy (zelená barva, dušičky v hrníčcích), v zahraničí ale takovou postavu prakticky neznají. Víra ve vodníky je rozšířená mezi západními a východními Slovany a ze všech jižních Slovanů pouze u Slovinců. Jinde ve světě podobné bytosti buď neexistují vůbec, nebo mají úplně jiný charakter.
Stejně překvapivý může být pro cizince i český vztah k houbám a houbaření. Pro nás je houbaření národním sportem, v mnoha zemích ale lidé do lesa na houby prakticky nechodí a někde je považují dokonce za něco nebezpečného, co se nejí. A co teprve, když začne Jindřich zmiňovat Hoštice. Tímhle odkazem na Troškovu sérii „Slunce, seno…“ režisér mrká na českého diváka, který narážku chápe. Zahraniční divák ji ale nemá šanci rozluštit.
Herci, kteří se stali úspěšnými
Zdeněk Troška obsadil do hlavních rolí tehdejší mladé neznámé herce, pro které pohádka znamenala životní příležitost. Andrea Černá byla v době natáčení šestnáctiletá studentka konzervatoře. Troška ji objevil přímo ve škole a roli jí nabídl bez jakéhokoliv konkurzu.
Radek Valenta byl o rok starší a šlo pro něj o filmový debut. K roli se dostal díky náhodě. Troška ho zahlédl na konkurzu pro úplně jiný projekt. „Mezi stovkami fotografií na stole zahlédl tu moji a okamžitě prý věděl, že ten naivně vypadající hubený klučina bude to pravé ořechové,“ prozradil později Valenta. A pak tu máme Yvettu Blanarovičovou v roli čertíka.
Natáčení plné peripetií a zajímavostí
Kvůli extrémně deštivému počasí se musely mnohé venkovní scény přesouvat do interiérů, což prodloužilo celé natáčení o dva měsíce. Filmový štáb se kvůli tomu navíc musel pořádně otáčet. Do oken instalovali reflektory simulující sluneční svit a v postprodukci přidávali zvuky ptáků a domácích zvířat. Scéna, kdy jsou Eliška s Jindřichem na houbách v lese, se kvůli neustálému dešti točila čtyři dny.
Maskéři měli také plné ruce práce. Yvetta Blanarovičová musela chodit na natáčení s velkým předstihem, protože její proměna v čerta trvala přes dvě a půl hodiny. Jakub Zindulka jako vodník zase musel dávat pozor, čeho se dotýká, protože zelená barva, kterou byl natřen, silně barvila všechno kolem.
Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, lifee.cz
