Další triumf českých filmařů. Získali prestižní cenu a Oscara mají na dosah, ale nechtějí to zakřiknout

V únoru odstartovala sezóna udílení filmových cen, jak u nás, tak v zahraničí. A na těch, které patří k vůbec nejvýznamnějším, Britských filmových cenách „BAFTA“ uspěli i čeští filmaři. Podíleli se totiž na natáčení vynikajícího válečného velkofilmu „Na západní frontě klid“, který v Londýně proměnil sedm ze čtrnácti nominací. Kromě toho, že získal cenu za nejlepší film, bodoval i v kategorii nejlepší zvuk a jedním ze čtyř v ní oceněných, je i český zvukař Viktor Prášil. Existuje přitom reálná šance, že by společně mohli uspět i na Oscarech.

Viktor Prášil to naznačil v rozhovoru pro zpravodajskou stanici ČT24, zároveň ale upozornil, že „to nechce zakřiknout“. „Kdybych tam jel s tím, že si až moc věřím a náhodou to pak nedopadlo, tak bych byl potom moc smutnej a to teda nechci,“ přiznal se. Mimochodem, další „želízko v ohni“ má za velkofilm „Jan Žižka“, za nejlepší zvuk byl nominován i na „Českého lva“. Cenu BAFTA za nejlepší zvuk získal společně se svými kolegy a v tomto týmu si vybrali mluvčího, který měl v případě úspěchu promluvit: „Naštěstí jsem nemusel nic říkat, já bych se strašně styděl,“ vtipkoval.

To, že pracoval ve vynikajícím týmu s německými filmaři, považuje za důvod, proč snímek režiséra Edwarda Bergera „Na západní frontě klid“ slaví tak velké úspěchy. Ve „Studiu 6“ na ČT24 také prozradil, jak se vlastně dostal k možnosti na tomto skvělém projektu spolupracovat. Bylo to zásluhou české produkce, která se na něm podílela a nabídla české odborníky. Zmínil přitom, že se ale spíše stává, že si zahraniční filmaři přivezou své zvukaře, ale naštěstí se podařilo, že tuto práci získali i Češi.

Zachytit i dech

Velmi zajímavá byla pasáž, kdy konkrétně popisoval, jak vlastně práce zvukaře při tak náročném natáčení vypadala: „Našim úkolem je nahrát všechno, co se děje při samotném natáčení, ať už to jsou veškeré dialogy, hlasové projevy herců, vše, co se mezi nimi odehrávalo na bitevním poli, natočit všechny velké scény s komparsem, dobový auta, což je vůbec strašně těžké je sehnat nebo půjčit, a vůbec co nejvíce použitelného materiálu pro postprodukci, aby to potom nemuseli znovu nahrávat.“

Nesmírnou náročnost profese zvukařů dokazuje i fakt, že jsou při natáčení přímo „na place“, dávají mikrofony hercům, což je při realizaci dobového snímku obzvláště těžké. Například umístit je na uniformy, ověšené zbraněmi, když se vojáci plazí v bahně, není vůbec snadné. Každému herci nakonec dali dva mikrofony, jeden do kostýmu, druhý do helmy, aby zachytili i jejich dech a speciálně museli upravit i jejich boty. „Rozhodně to byla jedna z nejtěžších prací, ale zároveň byla nejlepší, na které jsme se zatím mohli zúčastnit,“ pochvaloval si Viktor Prášil v České televizi.

Zdroj: Česká televize