Tento film byl zvolen jako největší ostuda socialistické kinematografie. A přitom jsme ho všichni viděli
Snímek Den pro mou lásku z roku 1976 vznikl v dílně poměrně zásadního slovenského režiséra Juraje Herze. Ten se v 60. letech podílel na vzniku československé nové vlny v kinematografii. Juraj Herz se však od zpracovávání temných společenských témat odklání směrem ke komornímu zpracování příběhu jednoho manželství. Snímek tak dodnes patří mezi ty, které dokážou diváka skutečně oslovit. A skutečnost, že byl natočen téměř před 50 lety, na tom nic nezmění.
Na světě existuje celá řada dramat, která se na divákovi skutečně podepíšou. Nejinak je na tom i snímek Den pro mou lásku od Juraje Herze, který velmi citlivě a přirozeně zpracovává příběh velké tragédie jednoho manželského páru. Pokud tedy vyhlížíte film, který se zaměřuje na emoce a lidské příběhy a chcete si i trochu poplakat, toto téměř 50 staré dílo je pro vás dost možná jako stvořené.
Ačkoliv ne všichni hodnotící a diskutující lidé snímek pokládají za stejné skvělý. Někteří se nevybíravě vyjadřují k chabé zápletce a scénáři, který prý nejde vůbec do hloubky. Jiní jej zas označují za největší trapas socialismu a volí ho jako nejtrapnější snímek kinematografie. Konečné rozhodnutí však necháme na vás!
Snímek z dílny kultovního režiséra
Juraj Herz patří mezi ta zásadnější jména československé kinematografie. Po boku velikánů jako Miloš Forman či Jiří Menzel se totiž jedná o člověka, který stál u budování československé nové vlny. Ta se stala snad nejzásadnějším směrem tuzemské umělecké tvorby. Filmy z tohoto období patří mezi naše největší klasiky, které se vyznačují i uměleckým rozměrem.
Juraj Herz dostal první nabídku na samostatnou režii v roce 1960 v rámci snímku Perličky na dně. Režisér byl v rámci FAMU ostatními z většiny přehlížen a musel si tak například k natočení své povídky Sběrné surovosti sehnat vlastního kameramana. Přes všechna úskalí však byla spolupráce s ním shledána přínosnou. Došlo i na jednání o tom, že by Herz režíroval Ostře sledované vlaky, z čehož nakonec sešlo.
Komorní příběh o tragédii manželského páru
Snímek Den pro mou lásku vznikl v roce 1976 a jedná se tak o dílo, které vzniklo po období československé nové vlny. Snímek se od metaforických zobrazování společenských poměrů přesouvá do prostoru partnerského vztahu. Příběh psychologického dramatu tak pojednává o manželích, kteří vlivem zákeřné choroby tragicky přijdou o svojí dceru. Dlouho se marně snaží o početí dalšího dítěte, ale nakonec vysvitne naděje.
Juraj Herz dokázal scénář kvalitně zpracovat a odklánět se od normalizační reality. Vznikl tak křehký snímek, který se vyhýbá výrazné expresi, kterou se vyznačovaly předchozí Herzovy filmy. Režisér se dokázal vyhnout patosu a všechny rozměry tragédie jsou uchopeny citlivě, ale zároveň realisticky. Těmito rovinami pak snímek na tehdejší dobu působí až nadčasově.
Snímek neobsahuje jakékoliv politické odkazy a zaměřuje se čistě na rozměr mezilidských vztahů. Právě zbavení se odkazů na dobové společenské uspořádání se tak snímek stává jednoduše uchopitelnějším i pro moderního diváka, který se s životem v totalitním režimu ztotožnit nemusí. Partnerská tragédie je však téma, které zůstává silné napříč časem.
Pozadí vzniku snímku bylo složité
Absence výraznějších odkazů na dobovou politickou je rozhodně něčím, co činí snímek nadčasovým. Zároveň je to však následek okolností, které panovaly v době vzniku snímku. Scénář, který vznikl z pera Markéty Zinnerové, byl její prvotinou. Před Jurajem Herzem byl pak scénář odmítnut šesti režiséry kvůli tomu, že byl údajně špatný. Herzovi se pak podařilo scénář uchopit a učinit z něj kultovní snímek.
Juraj Herz se v minulém režimu navíc potýkal s nekončícími oplétačkami s vládnoucí garniturou. Řada jeho snímků byla podrobována pečlivé cenzuře, například kvůli sexuálnímu podtextu nebo nežádoucímu zobrazení dělnické třídy. Asi i to je pak důvodem, proč snímek Den pro mou lásku neobsahuje výraznější odkazy na život v totalitním světě.
V hlavních rolích zde zářila Marta Vančurová a Vlastimil Harapes. Ti si ve filmu střihli i velmi citlivě pojatou a natočenou milostnou scénu. To samo však stačilo k tomu, že si herečka Marta Vančurová po premiéře filmu vysloužila dopis. Ten byl od údajné brigády socialistické práce a herečku označoval velmi hanlivým výrazem. Přes všechny tyto nepříjemnosti se však Herzovi podařilo natočit legendární dílo, které rezonuje v divácích dodnes.
zdroje: autorský článek na základě zhlédnutí filmu, csfd.cz, cs.wikipedia.org
