Děsivé! Pravdivý příběh vymítačů: Točil se podle nich film Annabelle. Seznamte se s Edem a Lorraine

V oblasti řešení paranormálních jevů nenajdete mnoho takových odborníků s renomé jako měli manželé Ed a Lorraine Warrenovi. I když kolem tohoto páru koluje mnoho různých a často protichůdných či kontroverzních informací, jedno je jisté. Po více než padesát let úzce spolupracovali s církví na případech vymítání zlých duchů a také s agenturou FBI při vyšetřování zločinů spojených s paranormálními jevy. Zabývali se i panenkou Annabelle.

Kdo jsou vlastně Warrenovi?

Dva experti na paranormální jevy, Edward Warren Miney a jeho žena Lorraine Moran, projevovali od útlého věku zvláštní citlivost k nadpřirozeným jevům. Edward se narodil 7. září 1926 a od mládí se učil sám, což mu v jeho nekonvenční profesi velmi prospělo. Svou budoucí manželku Lorraine potkal při práci jako uvaděč v divadle. To jim bylo pouhých šestnáct let, a brzy zjistili, že je spojuje více než jen fyzická přitažlivost. Lorraine byla od mala považována za talentované médium s příznaky jasnovidectví.

Vraždící Annabelle 

Společně založili v roce 1952 organizaci New England Society for Psychic Research, která se zaměřovala na odhalování paranormálních jevů. Během své kariéry řešili kolem deseti tisíc případů posednutí démony nebo napadení nelidskými entitami. Jedním z nejznámějších případů, kterým se zabývali, je případ posedlé panenky Annabelle.

Lorraine sama tvrdila, že z celé sbírky podivných artefaktů, které měli ve svém domě, se jí nejvíce obává právě panenka Annabelle. I když nikdy nebylo přímo prokázáno, že by panenka byla zodpovědná za nějakou vraždu, její případ zůstává mimořádně děsivý a nelze jej vysvětlit racionálním myšlením.

Co se dělo v domě Perronových

Případ rodiny Perronových získal velkou pozornost zejména poté, co byl zfilmován v děsivém snímku V zajetí démonů, který zachycuje neuvěřitelné paranormální události v jejich starém domě na Rhode Islandu. Lorraine Warrenová byla při tvorbě filmu konzultantkou a dbala na co nejvěrnější zachycení skutečnosti.

V lednu 1971 se rodina Perronových přestěhovala na velký statek v Harrisville na Rhode Islandu. Brzy začali zaznamenávat podivné události, jako zmizelé předměty a zvuky ve svém domě. Carolyn Perronová se začala zajímat o historii domu a zjistila, že předchozí majitelé zažili tragické události, včetně smrti dětí a podezření na rituální obětování. Postupem času se začala domnívat, že ji pronásleduje duch Bathsheby Thayer, ženy z minulosti obviněné z čarodějnictví.

Rodina Perronových se obrátila na Eda a Lorraine Warrenovy, kteří provedli seanci a vymítání. Přestože se paranormální aktivity po odstěhování rodiny uklidnily, Perronovy děti zůstávají traumatizované a neradi se o svých zážitcích baví. Majitelé domu v současnosti uvádějí, že se jedná o běžný dům bez paranormálních jevů.

Arne Johnson – utekl trestu smrti

Proces s Arne Johnsonem zaujal veřejnost, když 16. února 1981 zavraždil svého domácího Alana Bona a tvrdil, že ho k tomu přiměl ďábel. Původně se zdálo, že vražda Alana Bona byla jasným případem, jehož vyřešení bude spíše formalitou. Policie zadržela obviněného ve chvíli, kdy se procházel kousek od místa činu celý od krve a v ruce měl vražednou zbraň.

Rodina snoubenky Arneho, Debbie Glatzelové, však trvala na tom, že Johnson je nevinný a že je posedlý démonem. Warrenovi byli osloveni, aby pomohli s vyšetřováním. Proslýchá se, že soudkyně nechtěla verzi Arneho věřit, ovšem Warrenovi ji vzali do svého muzea prokletých předmětů a poté již byla k jejich slovům mnohem otevřenější.

Dvě posednutí v jedné rodině

Johnson byl před vraždou obyčejný teenager, ale podivné události začaly měsíce před tím. Jeho bratranec David prý tvrdil, že ho pronásleduje duch. Přestože psychiatři tvrdili, že má pouze poruchu učení, Warrenovi přišli na jasný závěr – démonické posednutí.

David začal mít noční můry, ve kterých viděl muže s hrůznými rysy, jako jsou velké černé oči, špičaté uši, rohy a kopyta. Jeho popisy byly tak přesvědčivé, že jeho rodina požádala kněze o požehnání domu, ale to nepomohlo. Naopak, David začal trpět záchvaty vzteku, během nichž se mu z úst valila pěna, křičel a tělo mu zaujímalo nepřirozené polohy.

Podle výpovědi později obviněného se Arne začal démonovi při tomto Davidovu záchvatu otevřeně a agresivně vysmívat, že si troufne akorát na malého kluka. Právě tehdy měl démon přesídlit z duše malého Davida na Arneho. Ještě více překvapivé bylo, když David údajně předpověděl vraždu, kterou později spáchal Arne Cheyenne Johnson.

Ostře sledovaný proces

16. února 1981 došlo k násilné hádce mezi Johnsonem a Bonem, přičemž Johnson nakonec Bona smrtelně bodl. Johnson byl zatčen a bylo tvrzeno, že se jen pohádal s Bonem kvůli Debbie. Warrenovi však tvrdili, že za touto tragédií stojí více.

Den před vraždou Johnson tvrdil, že viděl démona ve studni. Tento fakt byl před soudem zdůrazňován jeho právníkem. Johnson byl nakonec odsouzen k 10 letům vězení za vraždu prvního stupně a propuštěn po pěti letech. Warrenovi pravděpodobně pomohli k podstatně mírnějšímu trestu. Státní žalobce totiž původně požadoval trest smrti na elektrickém křesle. Z tohoto procesu pochází legendární věta Eda Warrena, která dopomohla k přesvědčení poroty o nevině obviněného: „Necháváme-li vypovídající u soudu přísahat na Bibli a připustíme-li tak existenci Boha, jen nejvyšší čas připustit také existenci ďábla.” 

Zdroj: autorka článku, historycollection.com, paranormaltym.cz, allthatsinteresting.com