Díky tomuto televiznímu pořadu můžeme být na náš národ hrdí. Neukazuje ho jako nevěrníky, sprosťáky, opilce a kriminálníky

Z většiny televizních pořadů napříč televizními stanicemi může leckdo podlehnout deprimujícímu pocitu, že Češi nedělají nic jiného, než mluví sprostě, nezřízeně pijí, honí se za sexuálním potěšením, podvádí, kradou a vraždí. V současných kriminálkách i retro seriálech řádí zločinci i v idylických vesničkách a malebných horských obcích nebo místech, kde se žádný zločin nikdy nestal.

Hlavní příčinou je posedlost českých diváků detektivními seriály, jimž v počtu diváků většinou konkurují pouze pohádky. Až na pár výjimek se přitom jedná o díla nevalné kvality, vzápětí cupovaná nejen kritiky, ale i samotným televizním publikem.

Gejzír hrdosti

Naštěstí se v současné tuzemské televizní produkci najde i pár pořadů, jejichž skutečnými hrdiny jsou osobnosti, na které můžeme být hrdí a které dělají našemu národu výbornou reputaci. Takový pocit navozuje skvělý magazín České televize „Gejzír“, který je dlouhou přehlídkou jmen, objevů i nápadů, jež dobyly svět. Je z něj zřejmé, že největší zásluhu na propagaci dobrého jména naší země měli a mají především umělci, architekti, vědci a vynálezci. Zatímco někteří jsou divákům tohoto magazínu dobře známí (jako například druhý nejpřekládanější český spisovatel Jaroslav Hašek), o jiných dosud nevěděli (vynikající architekt Josef Havlíček, který u nás vyprojektoval stavby, o nichž si dnes můžeme nechat jenom zdát).

Začátky československé televize

Velmi objevná byla například reportáž o geniálním vynálezci Jaroslavu Šafránkovi, jenž se výrazně zapsal do dějin československého televizního vysílání. Podařil se mu totiž sestavit první televizní aparaturu a veřejně ji prezentoval 10. prosince 1935. Podle některých odborníků tak zrod československé televize nezačal před sedmdesáti lety, jak se nyní uvádí, ale již v roce 1935. O televizi také napsal knihu, která byla okamžitě rozebraná a tajně doufal, že naše země bude v prosazování televizního vysílání tak úspěšná, jak tomu bylo v případě rozhlasového, které u nás bylo zahájeno jako druhé v Evropě (po britské BBC). Bohužel iniciativy Jaroslava Šafránka zabrzdila druhá světová válka a po ní ho osud nasměroval k jeho původní profesi, k medicíně. „Byl to renesanční člověk“, vzpomínají na něj pamětníci.

Design nejen pro vyvolené

Mimořádně zajímavá byla i reportáž o současném českém architektovi a designérovi Jiřímu Pelclovi. Ten se po roce 1989 snažil prosadit kvalitní design i do velkovýroby a obnovit tradici českého řemesla. Pro porcelánku v Dubí například zmodernizoval výrobu populárního „cibuláku“, který je přece jenom spíše spojen s nádobím našich babiček. Podobně navrhl řadu skleněných výrobků, z nichž některé zařadilo do svých stálých sbírek i „Muzeum moderního umění“ v New Yorku. Škála tvorby Jiřího Pelcla je široká, od malých hrníčků a skleniček, nábytku či kompostérů, až po rozsáhlé stavby. Snaží se přispět k tomu, aby si kvalitní design mohl dopřát každý a nebyl jen záležitostí pro vyvolené.

Skleněné unikáty

Mezinárodnímu uznání a obdivu se těší také unikátní skleněné fasády společnosti „Sipral, jejíž členové „oblékli“ do skla celou řadu významných budov po celé Evropě. Se světově proslulým architektem Jeanem Nouvelem spolupracovali na náročném projektu obchodního centra „Zlatý Anděl“ na Smíchově. V Paříži vytvořili nádhernou dekorační mříž pro prodejnu luxusní značky Louis Vuitton, sestavenou z téměř sta tisíc hvězdiček a díky skvělému renomé pak získali další prestižní zakázky nejen ve Francii, ale i v dalších evropských metropolích. To, co firma „Sipral“ dosud dokázala, je skutečně ohromující a už kvůli jejím skleněným unikátům stojí za to si „Gejzír“ pustit v archivu České televize.

Zdroj: Česká televize