Film Priscilla o manželce Elvise Presleyho šokuje: Naprosto ovládal její život a v záchvatu vzteku doma střílel

V českých kinech se objevil nový životopisný snímek budící vášně a diskuze. Řeč je o filmu Priscilla, který mapuje vztah slavného Elvise Presleyho s jeho ženou Priscillou. Snímek se nebál sáhnout i do vážnějších témat a ukazuje krále rokenrolu jako zdatného manipulátora. Jak to ale bylo s jejich láskou doopravdy?

Na první pohled vypadali jako dokonalá reklama na štěstí. On byl slavný a talentovaný, davy ho milovaly. Ona byla krásná, křehká a stála mu vždy trpělivě po boku. Ovšem už když v roce 1992 vyšla kniha Můj život s Elvisem od samotné Priscilly, začalo se ukazovat, že ne úplně všechno bylo tak, jak se na první pohled zdá. 

Potkali se, když byla Priscilla na základní škole

Ostře sledovaný pár se seznámil v roce 1959. Elvisovi bylo dvacet čtyři let a Priscille pouhých čtrnáct. Navštěvovala tehdy ještě základní školu. Mladý zpěvák byl samozřejmě její první láskou a podle Priscilly samotné se naprosto oddal představě, že z ní vychová dokonalou ženu. 

„Učil mě všechno. Jak se oblékat, jak chodit, jak se líčit a taky jak milovat. A já to všechno dělala tak, jak si přál,“ napsala hned v úvodu své úspěšné knihy. Pár se seznámil na jednom domácím večírku kdesi v západním Německu. Mladičká Priscilla si okamžitě získala zpěvákovu pozornost. Ten prý nemohl uvěřit, že je ještě „školou povinná“. 

Náhodou ji mám rád, řekl otčímovi

O lásku na první pohled nesourodého páru se přirozeně začal zajímat i dívčin otčím. Pozval Elvise na osobní schůzku a velmi ho prý zajímalo, proč chce udržovat vztah se slečnou o deset let mladší. 

„No, pane, náhodou ji mám moc rád. Je mnohem vyspělejší, než je v jejím věku běžné a já si její společnost opravdu užívám,“ odpověděl bez váhání otci své přítelkyně podle zdrojů webu biography.com. Není přesně známo, zda za tím stála upřímná odpověď jako taková, nebo celkové Presleyho kouzlo, ale rodiče dali jejich schůzkám požehnání. 

Nabídl Priscille drogy

Jednu podmínku však přece jen měli. Priscilla musí i nadále výborně prospívat ve škole. A právě tomuto věnovala budoucí herečka a producentka ve své knize celou čtvrtou kapitolu, kde uvedla, že se jí prospěch přece jen povážlivě zhoršil. 

Ze schůzek, které končily často ve večerních hodinách, chodila unavená a spala denně jen kolem čtyř hodin. Se svým problémem se Priscilla samozřejmě svěřila i Elvisovi a ten jí nabídl poměrně svérázné a nebezpečné řešení. „Zavedl mě do svého pokoje a dal mi na dlaň hrst bílých tabletek. Chci, abys ty tabletky brala, řekl mi. Nebudeš tolik ospalá. Já ty léky nebrala a až později jsem zjistila, že je to dexedrin (vysoce návykový stimulant, pozn. red.),“ uvedla v knize Můj život s Elvisem. 

Elvis, manipulátor a výbušný sukničkář

Již z předchozích odstavců lze usoudit, že chtěl mít zpěvák svou milovanou ženu dokonale pod kontrolou. Jejich vztah se podobal vztahu mezi učitelem a žačkou. Priscilla jednala a Elvis káral a opravoval. Jakmile udělala něco, co odporovalo jeho přesvědčení, zahrnul ji kritikou. 

„Mnohokrát mě poslal znovu obléknout, protože jsem na jeho osobní vkus nevypadala dost elegantně. Elvisovi neuniklo nic,“ řekla.

Postupem času ale dával Elvis své ženě mnoho dalších důvodů k nespokojenosti. Byl proslulý svými zálety a krásné Priscille pomalu ale jistě docházela trpělivost. Navíc nadužíval léky na uklidnění a spaní a svou závislost si naprosto odmítal připustit. 

Často ho také přepadaly nesnesitelné záchvaty vzteku, které zpěvák nedokázal ovládat. „Když třeba viděl v televizi někoho, kdo se mu nelíbil, vzal pistoli a prostě to do ní našil,“ prozradila Priscilla pro časopis Closer.

U rozvodu se drželi za ruce

V roce 1973 skončilo manželství Elvise a Priscilly rozvodem, krátce po narození dcery Lisy-Marie. U soudu ovšem nepůsobili na své okolí jako nepřátelé. Drželi se za ruce a spolu také od soudu odešli. Nepřátelské vztahy mezi nimi nikdy nepanovaly a často se navštěvovali. 

I přes četné vztahové a životní peripetie Priscillu smrt jejího bývalého manžela naprosto zdrtila a dodnes vzpomíná na jejich společná léta s láskou v srdci. „Když zemřel Elvis Presley, zemřel i kousek každého z nás. Naše vzájemná láska mě hluboce poznamenala. Byl a navždy zůstane člověkem, který zcela ovlivnil můj život,“ napsala v úplném závěru své knihy. 

Film Priscilla odhalil realitu (?)

Realistický film Priscilla má na svědomí režisérka Sofia Coppola, která v minulosti zabodovala například filmem Ztraceno v překladu. Za ten obdržela kromě ohlasu diváků i cenu nejvyšší, tedy Oscara.

Životopisné drama mapující útrapy i vzlety manželky Elvise Presleyho vzniklo jako zcela opačný pohled na světovou hvězdu rock n rollu, než jaký nabídnul o rok starší film Elvis. Presley tu není v hlavní roli, dokonce během celého filmu nezazní ani jedna jedna jeho píseň. Vše vidíme z perspektivy Priscilly. 

Toxická atmosféra na nás dýchá z každého pečlivě pořízeného záběru. Například scény z USA, kam mladá dívka s Elvisem odletěla, jsou plné večírků, kde teče alkohol proudem a kdekdo topí svůj žal a neúspěch v lécích na uklidnění. 

Tyto obrazy jsou dokonalou paralelou se skutečnými událostmi, které jsme na základě života slavného páru popsali výše. Elvis se tu nic netušícím divákům ukazuje v roli labilního jedince, který je vláčen nejen svou závislostí, ale také neschopností zvládat emoce jako dospělý člověk.

Magazín Rolling Stone připodobňuje její herecký výkon k „naprostému zázraku” a celý film označuje za „pohlcující a srdcervoucí cestu do temného srdce celebrity”. Filmový plátek TheWrap vyzdvihuje také herecký výkon představitele Elvise, Jacoba Elordiho, a tvrdí, že „vám při jeho sledování spadne brada”.

Kritika chválí

Na film již samozřejmě vyšlo několik recenzí a kritik, které vyznívají víceméně pochvalně. Režisérce se perfektně podařilo vystihnout tíživou atmosféru manipulace, toxicity i osamělých dní a nocí, kdy Priscilla trpělivě čekala na svého muže. Zároveň dobře vyznívá i celková rovnováha. 

Je patrné, že cílem nebylo očernit Presleyho jméno a i přes zjevné nevhodné chování ke své milované nemá jeho postava vyznít jako ztělesnění zla. Šlo o zachycení reality jejich všedního dne, a to se bezesporu povedlo.

Zdroj: kniha Můj život s Elvisem (P. Beaulieu, 1992), play.cz, csfd.cz, denik.cz,  biography.com, Elle.cz, csfd.cz, time.com