Herečka Jitka Pelikánová spolupracovala s StB a donášela na Wericha, Bohdalovou i Hegerovou. Zeman ji vyznamenal medailí Za zásluhy
Jitka Frantová Pelikánová, známá česká herečka, se v posledních letech svého života ocitla v centru pozornosti nejen díky svému uměleckému talentu, ale také kvůli podezřením ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností (StB). Toto kontroverzní téma vyvolalo širokou debatu mezi veřejností, médii a odborníky na historii.
Jitka Frantová Pelikánová se narodila 20. června 1932 v Brně. Svou hereckou kariéru začala v 50. letech a rychle si získala oblibu díky svému talentu a charismatu. Zahrála si v řadě českých filmů a televizních seriálů, které se staly oblíbenými mezi diváky. Mezi její nejvýznamnější patří role ve filmech Tajemství staré bambitky a Kouzelný svět.
Podezření ze spolupráce s StB
Informace o údajné spolupráci Jitky Frantové Pelikánové s StB se objevily v roce 2015, kdy byly zveřejněny archivní dokumenty ukazující, že herečka byla vedena jako důvěrník pod krycím jménem „Eva“. Podle těchto dokumentů měla Pelikánová poskytovat informace o svých kolezích a přátelích z umělecké branže.
„Agent Helena byla získána ke spolupráci v březnu 1961 na základě dobrovolnosti postupným připoutáváním do problematiky kultury. Během spolupráce se projevila jako iniciativní a schopná k plnění požadovaných úkolů,“ můžete se dočíst v jejím svazku v Archivu bezpečnostních složek (registrační číslo 11966, archivní č. 811065), který byl posléze uložen do zvláštního archivu pod číslem Z-136. „Mimo vnitřního zaměření (v ČSSR) byla několikráte pověřená plnit úkoly v zahraničí (Rakousko), a to jak do emigrantských kruhů, tak i na cizince – kulturní pracovníky. V zahraničí byla též využitá k plnění úkolů pro I. správu ministerstva vnitra,“ uvádí se v něm.
„Frantová se jeví jako pokrokově smýšlející umělkyně. Má zdravé názory, kterými dobře hodnotí některé jevy v našem divadelnictví,“ charakterizuje ji operativní kapitán, který se s ní scházel. Po další schůzce si zapsal: „Má o spolupráci zájem, což se jeví v tom, že se sama ptá, co bylo ještě třeba udělat, nebo kam by měla jít. Proti styku s námi není, naopak navrhovala sama místo příští schůzky.“
Na schůzkách v pražských kavárnách Luxor či Jalta herečka informovala např. o Janu Werichovi, jeho dceři Janě, Haně Hegerové a dalších. Podávala podrobné informace nejen o poměrech v Rokoku, ale i divadlech Semafor, Laterna magika či ABC, kde dle svých slov znala Josefa Zímu, Jiřinu Bohdalovou a další hvězdy. A mluvila o nich velmi kriticky: „Toto divadlo nebere nikdo vážně, neboť herci z divadla ABC jdou, kde je možné, jen po penězích a divadlo hrají jako navíc.“
Důkazy o této spolupráci jsou však nejednoznačné. Někteří historici a odborníci na problematiku StB tvrdí, že dokumenty nemusí nutně dokazovat aktivní spolupráci, ale mohou pouze ukazovat, že byla zaregistrována bez jejího vědomí nebo souhlasu. Archiv bezpečnostních složek uvádí, že mnoho lidí bylo vedeno v záznamech StB bez jejich skutečné spolupráce.
Pelikánová: Chtějí mě zničit
Jitka Frantová Pelikánová jakoukoli spolupráci s StB důrazně popírá. Ve svém oficiálním vyjádření uvedla: „Nikdy jsem nespolupracovala s StB a jakékoli obvinění v tomto směru je nepravdivé. Byla jsem umělkyní a věnovala jsem se své práci, žádné kontakty s StB jsem neměla.“ Pelikánová také dodala, že zveřejnění těchto informací považuje za pokus o diskreditaci její osoby a umělecké kariéry. „Je smutné, že se někdo snaží pošpinit moje jméno na základě neověřených dokumentů a spekulací,“ uvedla herečka.
Vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana
Navzdory kontroverzím kolem údajné spolupráce s StB byla Jitka Frantová Pelikánová v roce 2020 vyznamenána prezidentem Milošem Zemanem za svůj přínos české kultuře. Zeman ji ocenil medailí Za zásluhy, což vyvolalo smíšené reakce ve veřejnosti.
Prezident Zeman při předávání vyznamenání uvedl: „Jitka Frantová Pelikánová je významnou osobností naší kultury a její umělecký přínos je neoddiskutovatelný. Její práce inspirovala mnoho lidí a zaslouží si uznání.“ Tento akt ocenění byl některými vnímán jako potvrzení její neviny, zatímco jiní jej kritizovali jako nevhodný vzhledem k nejasnostem ohledně její minulosti.
Historický kontext a odborné názory
Historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů upozorňuje na složitost celé problematiky: „Mnoho umělců a intelektuálů bylo pod tlakem režimu a StB často manipulovala s informacemi. Není vždy možné jednoznačně určit, kdo skutečně spolupracoval a kdo byl pouze sledován.“ Podle Blažka je důležité hodnotit tyto případy individuálně a s ohledem na celkový kontext doby.
Případ Jitky Frantové Pelikánové ukazuje na složitost a kontroverze, které provázejí otázky spolupráce s StB. Dokumenty mohou naznačovat možné spojení, ale bez jednoznačných důkazů je těžké vynášet soudy. Herečka sama až do své smrti jakoukoli spolupráci vehementně popírala.
Vyznamenání od prezidenta Zemana dodalo příběhu další rozměr a vyvolalo debaty o tom, jak bychom měli hodnotit minulost našich kulturních osobností. Zůstává otázkou, jak se společnost k těmto historickým kontroverzím postaví a jak bude pokračovat diskuse o jejich důsledcích pro naši současnost.
Se svým manželem Jiřím Pelikánem, někdejším ředitelem Československé televize a v letech 1955 až 1963 generálním tajemníkem a předsedou Mezinárodního svazu studentstva, odešla herečka do exilu v roce 1969. Díky jazykovým schopnostem se uplatnila na divadelních scénách v Itálii, Německu i Rakousku. Ve Vídni například ztělesnila hlavní postavu v Čapkově Věci Makropulos, za roli Madame Pace v Pirandellově hře Šest postav hledá autora získala v Itálii hereckou cenu Protagonisti. Účinkovala též v televizi. Ještě v Československu si zahrála například v seriálu Robot Emil a pořad byl zastaven poté, co emigrovala.
Jiří Pelikán v emigraci využil četné mezinárodní kontakty, které nasbíral jako ředitel televize v uvolněných 60. letech, nakonec získal italské občanství a v roce 1979 se stal poslancem Evropského parlamentu. Politickou podporu našel v socialistické straně Bettina Craxiho, který díky finanční pomoci umožnil vydávání časopisu Listy. Ten byl tajně dopravován a rozšiřován v Československu, což vyvolávalo pozornost československé tajné bezpečnosti, která Pelikánovy pronásledovala.
Jiří Pelikán zemřel v roce 1999, jeho manželka Jitka v žila Itálii, do vlasti se ale pravidelně vracela a pohostinně hrála divadlo až do své smrti v dubnu 2020. Zemřela v Římě Zemřela v Římě ve věku 87 let.
zdroje: aktualne.cz, lidovky.cz, blesk.cz, iDNES.cz, novinky.cz
