Hippokrates se musí obracet v hrobě: Češi jeho léčivé koření dnes jen sypou do štrúdlu
O významu koření a bylinek se začalo spekulovat již od doby, co po planetě Zemi chodili naši předkové rodu Homo sapiens. I pravěcí lidé si totiž začali všímat, jak některé rostlinné produkty dokážou měnit chuť masa a jiných surovin. Zapátrejte společně s námi v sáhodlouhé historii přírodních přípravků.
Zhruba před 6 miliony let začali pravěcí lidé postupně objevovat rostlinné poklady kolem sebe. Sbírali tedy různé listy, květy či semena a testovali jejich vůně i chutě. Pokud jim tyto části rostlin lahodily, staly se žádanými zvýrazňovači chutí nebo osvěžujícími „žvýkačkami“.
Před miliony let rozdíl mezi kulinářským a léčebným významem koření prakticky neexistoval
Již tedy víme, že naši dávní předkové sice uměli objevovat různé druhy koření, avšak nedokázali je ještě pojmenovat nebo dokonce selektovat pro léčebné účely. Jiné to však bylo za doby starověkých civilizací – koření a bylinky používali k vaření i léčbě zdravotních neduhů zejména starověcí Egypťané (někdy kolem roku 3 700 př. n. l.).
Průkopníkem bylinné medicíny býval v dávných dobách jednoznačně řecký lékař Hippokrates. Ten o léčebném využití koření a bylin ze široka psal různé publikace.
Starověký Egypt byl bylinnou léčbou proslulý
Z dochovaných historických dokumentů, jako je například soubor starověkých egyptských lékařských praktik (Ebers Papryus z roku 1 500 př. n. l.) vyplývá, že staří Egypťané využívali v medicíně hojně fenykl, česnek, kmín, koriandr, mátu, cibuli nebo mák. Má se také za to, že zejména česnek a cibuli konzumovali stavitelé Cheopsovy pyramidy, aby si udrželi dlouhodobě zdraví. Mezi oblíbená egyptská dochucovadla pokrmů pak patřil kardamom a skořice.
Česnekové stroužky našli archeologové dokonce také v hrobce egyptského faraona Tutanchamona.
Voňavá pochutina i zázračný lék
Za hlubší prozkoumání pak stojí zcela určitě aromatická a dnes velice oblíbená skořice, s níž jsou staří Egypťané také spojovaní již od prvopočátků. Byli zřejmě mezi prvními, kteří dokázali rozpoznat hodnotu tohoto koření – používali jej nejen k dochucování jídel, ale i při balzamovacích procesech. Skořici pak egyptské královské rodiny rády přijímaly rovněž jako dar.
Přestože lze hledat původ voňavé skořice na Srí Lance (ve starověku známé jako Cejlon), dnes ji spatřujeme všude na světě. Již před lety se totiž začala rozšiřovat na jiné kontinenty hlavně prostřednictvím obchodních cest. V Indii se například stala vyhledávanou součástí ajurvédské medicíny – používala se pro příznivé účinky na trávení a zahřívací schopnosti. Pro starověké Římany a Řeky zase bylo toto koření symbolem luxusu i bohatství, a tak se jej neodpírali v pokrmech.
Nepřehlížejte skořici
Muselo uplynout několik tisícovek let, než se exotická skořice dostala na váš stůl. Avšak dodnes tomuto počinu můžeme děkovat, neboť aromatické koření přináší kulinářské požitky i celé spektrum výhod pro zdraví. Ceněno je ku příkladu pro své antioxidační, antibiotické či protizánětlivé vlastnosti a s oblibou se pak používá při zažívacích potížích nebo při bolestech žaludku.
Internista a profesor Dr. Michael L. Dansinger o skořici tvrdí toto: „Existuje dostatek příznivých studií, které naznačují, že konzumace asi půl čajové lžičky skořice denně může mírně zlepšit hladinu cukru v krvi, inzulínovou rezistenci, krevní tlak, hladinu cholesterolu a zánět, ve srovnání s placebem.“ Dopřejte si tedy svou denní dávku zdraví – nekonzumujte ji však, pokud jste alergičtí!
Zdroje: mccormickscienceinstitute.com, webmd.com, huffpost.com
