Hvězda prvního českého sitcomu byla pořádná „šoumenka“. Bez frťánka se neobešla

Řada diváků i kritiků se pozastavuje nad tím, jak jednostranně a navíc vulgárně popisují éru Československé televize v období sedmdesátých let autoři kontroverzního seriálu „Volha“. Zatímco se ty, kteří ji neprožili, nebo na ni už zapomněli, snaží přesvědčit, že se tehdy v redakci zábavy ČT vyráběly jen prorežimní agitky, zdaleka tomu tak nebylo. Právě tehdy vznikly nezapomenutelné pořady, z nichž některé předběhly dobu.

Patří k nim například první český sitcom „Taková normální rodinka“, který v roce 1971 natočil režisér Jaroslav Dudek podle předlohy spisovatelky Fan Vavřincové. Podle jeho fanoušků nebyl dosud překonán: „Ať vzpomínám, jak vzpomínám, jiný tak kvalitní rodinný český sitcom si nedokážu vybavit,“ přiznává se jeden z nich na diskusním fóru ČSFD.cz

Roztomilá babička

V osmi epizodách se navíc objevily největší herecké osobnosti tehdejší doby: Dana Medřická, Jiřina Šejbalová, Jana Štěpánková, Zdeněk Řehoř, Eduard Cupák, Jaromír Hanzlík nebo Daniela Kolářová. Roli svérázné babičky, která si krátí čas psaním detektivek, si zahrála Marie Rosůlková. Ta kvůli „Rodince“ zcela zastínila svoji mnohem bohatější divadelní kariéru a do historie se tak zapsala především jako „roztomilá babička“. Tím spíše, že ve filmu a televizi získala výraznější příležitosti až v pokročilejším věku, právě díky popularitě toho seriálu. Šlo přitom o šťastnou náhodu, původně totiž měla hrát její roli Ljuba Hermanová.

Napřed nohy, pak Mařenka

Osobitost Marie Rosůlkové tento týden připomněly „Příběhy z kalendáře“, vysílané na „Dvojce“ Českého rozhlasu, v nichž zazněly i vzpomínky jejích hereckých kolegů a přátel. Podle nich byla skutečnou dámou, kterou si pamatují jako vždy velmi elegantně oblečenou, v lodičkách a s kloboukem na hlavě. Na zahradu vily, kdy bydlela, prý nikdy nevyšla v teplácích, ale minimálně v kalhotovém kostýmu. Proslulá byla také svéráznou chůzí, přirovnávanou k pletení vánočky. Josef Bek ji popisoval: „Nejdřív přišly nohy a pak, za půl hodinky, Mařenka.“ Tvrdošíjně zapírala svůj věk a dlouhá léta tvrdila, že je jí třicet devět let. Teprve, když oslavila devadesátiny, připustila, že má čtyřicet devět. Na zkoušky chodila pozdě, zato s originální výmluvou. Stěžovala si například, že v Praze nejela vůbec žádná tramvaj nebo v šatně neváhala všem přeřídit hodinky a pak trvala na tom, že přišla včas.

Dáme šampíčko?

Ráda si dopřávala šampaňské a někdy to tak přehnala, že třeba přišla do divadla s každou botou jinou nebo zabloudila. Když se jí to jednou stalo v metru, domů ji dovedli vojáci. Nic si z toho ovšem nedělala a klidně se ještě zeptala: „Dáme šampíčko?“ Traduje se také, že v kuchyňském stole měla tajný šuplík na „frťánka“. Možná právě díky tomu se dožila jednadevadesáti let. Tato legendární, vskutku nezapomenutelná roztomilá babička zemřela před třiceti lety, 15. května 1993.

Zdroj: Český rozhlas, Česká televize