Jaroslav Dušek nabral od Pelíšků zcela jiný směr. Žije a vypadá jako poustevník, bydlí v domě z pytlů a jí jednou denně
Vedle Jiřího Kodeta to byl právě herec Jaroslav Dušek, kdo se postaral o nezapomenutelné scény z kultovní komedie „Pelíšky“. I když už většina z nás viděla tento geniální film Jana Hřebejka stokrát, znovu a znovu se jím nechává okouzlit. Ostatně, v tradičně odbytém svátečním programu se opět umístil mezi nesledovanějšími pořady, přestože ho Česká televize již reprízovala mnohokrát.
Zá téměř čtvrtstoletí, co od natáčení „Pelíšků“ uplynulo, nabral život Jaroslava Duška zcela jiný směr. Natočil sice spoustu dalších filmů, v nichž rovněž exceloval (viz například také nedávno reprízovaný film Jana Hřebejka „Musíme si pomáhat“), ale stále více se věnoval svým projektům. Obrovský úspěch má stále jeho hra „Čtyři dohody“, inspirovaná stejnojmenným bestsellerem Dona Miguela Ruize. Premiéru měla v říjnu 2004 a od té doby viděly představení, jemuž tento skvělý herec a improvizátor dominuje, statisíce diváků nejen v pražském klubu Lávka, ale také na dalších místech po celé zemi. Díky tomu patří vůbec k nejúspěšnějším divadelním titulům u nás.
Vlastníma rukama
Dušek sám přitom moudrosti předků jenom nehlásá, ale řídí se jimi ve svém životě, který je na hony vzdálený životu většiny českých celebrit. Před více než deseti lety si například vlastnoručně, s pomocí několika přátel, postavil hliněný dům podle systému SuperAdobe, který navrhl iránský architekt Nader Khalili. Jde o revoluční systém, k vybudování pohodlného a udržitelného bydlení totiž stačí malý pozemek, hlína, několik pytlů, sláma, případně další přírodní materiály. Nemluvě o tom, že v případě stavby svépomocí se člověk obejde bez patálií se stavebními firmami. Mimochodem, originální objekt byl vybudován přímo pod odborným dohledem vdovy po architektovi Khalilim jako vůbec první ve střední Evropě.
Dary přírody
Kromě toho praktikuje také další různé alternativní metody, kvůli nimž se o něm někdy mluví jako o podivínovi. Několikrát ročně třeba absolvuje chůzi po žhavých uhlících a pochvaluje si, že bez následků. Rád chodí bos a vyzkoušel si také terapii tmou nebo měsíční půst, kdy pil pouze vodu. Několik let odmítal alkohol a nejedl maso. Je přesvědčený, že není nutné jíst několikrát denně a snaží se vystačit s jediným jídlem, přičemž dává přednost ovoci a zelenině. Rád se jde „napást“ na louku, chutnají mu totiž pampelišky, sedmikrásky či macešky nebo růže. „Já jím prostě to, co v tu chvíli roste. Když máme na zahradě třešně, tak jím třešně. Když máme jablka, tak jím jablka,“ popsal svůj jídelníček týdeníku Sedmička.“
Jednoduché pravidlo
Přestože Jaroslav Dušek oslavil před pár dny už své 62. narozeniny, tvrdí, že se stárnutím vůbec nezabývá. Nechal si narůst bílý plnovous a nijak se netají tím, že má sedm vnoučat. Pochvaluje si, že má v životě štěstí, protože může dělat věci, které ho baví a odmítá dělat ty, které ho nebaví. „Já mám úplně jednoduchý pravidlo, a to pravidlo je, že musím cítit rovnováhu v těch energiích. A když cítím, že mi to prostředí energie bere, tak jdu pryč,“ prozradil svůj recept na spokojený život v rozhovoru pro Radiožurnál.
Zdroj: Sedmička, Radiožurnál
