Hádanka: Tohle je chuděrka z Discopříběhu. Dnes už nikoho nestříhá. Poznáte ji?
Dvacetiletá Jaroslava Stránská v roli mladé kadeřnice Jituš rozněžňovala kdysi v populárním Discopříběhu nejednoho mužského diváka. A herečka září v divadle i před kamerou i dnes ve svých pětapadesáti – například v roli mladé půvabné policistky Lucie Krásenské ze seriálu Policie Modrava. Kdo by ji neznal! Je velice krásná. Ovšem zdá se, že to časově poněkud nesedí…
A co když doplníme, že herečka je opět čerstvě vdanou paní? Nebo že se současně stala i čerstvou maminkou a navíc také babičkou? Je to záhada na záhadu. A přitom je to všechno pravda.
Život Jaroslavy Stránské je protkán paradoxy. A ona sama je obdivuhodná a stále krásnější žena, která jako by objevila elixír nesmrtelnosti. Poznejme ji blíže – na pozadí vybraných paradoxů a zázraků, které ji v životě potkaly.
„Hele, nemám čas, ale nechám si tě!“
Tak začala úspěšná cesta na konzervatoř, pro kterou se Jaroslava ve čtrnácti letech rozhodla. Ta slova vyslovila Blanka Bohdanová, legenda českého divadla a filmu, které to prostě navzdory nedostatku času nedalo. Dívenky se ujala a na přijímačky ji svým hereckým školením připravila.
Jaroslava nebyla ovšem v té době žádným nováčkem v oboru. Její cesta k herectví začala již mnohem dříve. Samozřejmě náhodou.
Na tom by přesto nebylo zatím nic až tak překvapivého – kdyby k tomu nedošlo již v jejích osmi letech: tehdy ji u babičky na vesnici zahlédla jistá producentka a scenáristka. Konkurz, na který ji pozvala, Jaroslava s přehledem vyhrála a od té doby natáčela. Nejen ten dětský pořad, na který byl konkurz vypsán.
Přesto si po základní škole nebyla Jaroslava jistá: ani tím, zda na herectví vůbec má (talent, vzhled, dispozice, náturu) – ani tím, zda ho vlastně chce studovat. Ve hře byl totiž ještě balet, kterému se věnovala ještě déle než herectví. Dilema rozlouskla nepochybně správně: hvězdná kariéra baletky většinou nepřesáhne ani třicátý rok života…
Nikam nejdu.
Když se na chodbě pražské konzervatoře objevila v druhé půli 80. let vývěska s výzvou, aby se studenti dostavili na konkurz do nového filmu režiséra Jaroslava Soukupa, vyhodnotila Jaroslava situaci jako bez šance. Režisér hledal nové, neokoukané tváře na středních školách českých i slovenských – konkurence byla příliš veliká. „Tak jsem si řekla, že to nemá cenu, a nešla jsem tam.“
Jenomže režisér jí zavolal. Měl u ní prý čárku. Tak získala svou první velkou filmovou roli – a současně jednu z těch životních. Další paradox.
Když srdce puká…
Zatímco postava Jituš se v Discopříběhu zlehka pohupovala na vlnkách života, herečku samotnou osud nešetřil. Mezi natáčením prvního a druhého dílu ji tragicky opustila dceruška, během dvou let pak přišla o všechny své blízké: navždy odešla její máma, táta, bratr, babička. Důvodem odchodů bylo často slabé srdce, které trápilo i samotnou herečku. Přeneseně i doslova. A ani nové miminko nepřicházelo. Zatímco „starý“ partner odcházel…
Jaroslava se dokázala odrazit ode dna, i když v to sama v nejtěžších chvílích vůbec nevěřila. Znovu hraje v divadle a televizi, má novou velkou rodinu, je šťastná – a velice vděčná. Nejen za to vše krásné, co ji v životě potkalo a potkává. Protože vše je součástí života a ten její je z nějakého důvodu prostě mimořádně dobrodružný.
Dobrodružství, kam se podíváš
Je opět pozoruhodný paradox, že Jaroslava podle svých slov dobrodružství miluje. Jenomže ho možná zažila v životě až moc. Jenomže nejspíš právě díky své otevřenosti vypadá a působí stále na třicet a dokázala se těsně před prahem padesátky podruhé vdát. A jako „macecha“ a babička tak získala zřejmě ty vůbec nejlepší role, které ji v životě mohly potkat. Svého nového manžela zná přitom už od svých šestnácti let, před svatbou spolu chodili celých devatenáct let. A to už je hodně solidní základ pro další krásný počátek.
Zdroje: lifee.cz, blesk.cz, expres.cz
