Tohle byl největší trouba socialismu. A přesto mu naše babičky dodnes pletou ponožky z lásky

Představte si, že musíte zahraničnímu kamarádovi vysvětlit, proč milujeme pohádku o líném klukovi, který odmítne princeznu a nakonec odjede s prázdnou truhlicí domů. Pravděpodobně by kroutil hlavou, že to nedává smysl. Přesně taková je ale pohádka „Honza málem králem“, kterou režisér Bořivoj Zeman považoval za svůj nepovedený propadák, ale čeští diváci ji milují. 

Postava typicky českého venkovského chasníka, který je na první pohled líný pecivál, ale ve skutečnosti má za ušima a svým selským rozumem převeze každého vzdělaného panáčka, je pro naši kulturu typická. V pohádce „Honza málem králem“ z roku 1977 nám režisér Bořivoj Zeman servíruje klasický příběh v modernějším provedení. Honza se nemusí potýkat s draky nebo čerty, ale s lidskou chamtivostí, hloupostí a nafoukaností. Přestože to byl pro nás největší trouba, ztvárnil ho skvělý Jiří Korn, který nás svým talentem oslňuje dodnes. A ten je opakem trouby Honzy – je totiž velmi chytrý a inteligentní. Náš článek tedy pojednává pouze o roli hloupého Honzy, ne o herci samotném. 

Muzikálová pohádka, která měla smůlu už od začátku

Režisér Bořivoj Zeman, který stál za klasikami jako „Pyšná princezna“ nebo „Šíleně smutná princezna“, byl se svým dílem tak nespokojený, že při premiéře prohlásil, že pohádka se nepovedla podle jeho představ. Původně měl Honzu hrát Luděk Sobota, ten však měl v té době zákaz vystupování. Roli princezny nejprve nabídli Haně Zagorové, která ji odmítla, a tak se jí nakonec zhostila Jorga Kotrbová.

I s obsazením dalších rolí byly potíže. Josef Hlinomaz vážně onemocněl, a tak jeho místo v hospodě zaujal Čestmír Řanda st., Miloš Kopecký roli na královském dvoře odmítl, a proto dostal příležitost Jan Skopeček.

Co by zahraniční divák mimo povahu našeho hloupého Honzy asi také těžko pochopil, je předabování hlavního hrdiny. Jiří Korn, který Honzu ztvárnil, sice herecky překvapil, ale jeho hlas režisérovi nevyhovoval, a tak ho nechal předabovat Michalem Pavlatou. Uživatel Djkoma k tomu na ČSFD poznamenává: „Zajímalo by mě, z jakých důvodů byl Jirka Korn předabován. V českých končinách mi to přijde jako docela velká rarita, ale současně musím uznat, že hlas Michala Pavlaty nemá chybu a Honza je s ním dokonalý.“

Vtipné historky z natáčení, které stojí za připomenutí

Natáčení pohádky, která dnes patří k našim stálicím, probíhalo na řadě míst, třeba v Praze, na Jistebnicku nebo také na Sedlčansku. A odehrály se při něm i některé zajímavé události. Naďa Konvalinková, která hrála půvabnou Marušku, se při natáčení do kraje kolem Sedlčan tak zamilovala, že si tam později pořídila chalupu. 

Některé scény ale daly hercům pořádně zabrat. Kvítečkové šaty, které má na sobě Naďa Konvalinková, byly dost těžké, květiny byly totiž našpendleny na drátkách. A Jiří Korn údajně při natáčení jedné scény dokonce zlomil Valerii Kaplanové, představitelce Smrtky, dvě žebra.

Mohou cizinci pochopit naše „největšího troubu socialismu“?

V zahraničních pohádkách často hrají krásní princové nebo superhrdinové s nadpřirozenými schopnostmi. Český Honza je oproti tomu antihrdina, hloupý, líný, prostý, ale přesto nesmírně praktický a prozíravý, a hlavně odmítne princeznu a půl království, protože mu je lépe s Maruškou na venkově. Tohle pojetí úspěchu a štěstí je pro mnoho kultur naprosto nepochopitelné. 

V amerických pohádkách je obvykle cílem získat lásku princezny a stát se králem, v té naší Honza raději volí svobodu, opravdovou lásku a jednoduchost venkovského života. Pro cizince, kteří mají v hlavě zakotvený archetyp prince z Disney produkce, musí být takový konec přinejmenším podivný. Nicméně, z největšího trouby v pohádce ze socialismu, líného a hloupého Honzy, se na konci snímku stal opravdový frajer! 

Jak trefně napsal uživatel Cival na ČSFD: „Vtipná pohodová pohádka, která mi narozdíl od jiných donekonečna omílaných děl neleze na nervy. Ba naopak – vždycky si ji rád vychutnám…“

Pohádka zraje jako víno

Ačkoliv režisér Bořivoj Zeman nebyl s výsledkem spokojen, čas ukázal, že diváci to vidí jinak. Na film se do kin přišlo podívat něco přes milion diváků a dnes patří k těm pohádkám, které si lidé rádi pustí znovu a znovu. 

Chcete se projít po místech, kde se tato pohádka natáčela? Pak můžete navštívit zříceninu hradu Borotín, kde se točily některé scény, nebo se podívat ke kapličce, kolem které procházeli zbrojnoši.