Josef Kemr byl zarytý antikomunista, který si vzal komunistku. Roli dědy Komárka získal jen proto, že to uměl s kosou
Josef Kemr alias děda Komárek byl jedním z nejpracovitějších a nejlepších českých herců historie. V roce 1993 si odnesl cenu Thálie za celoživotní mistrovství a své herecké profesi byl oddaný až do své smrti. Ke komunistickému režimu choval odpor, ostře vystupoval proti okupaci a také odmítl převzít titul Zasloužilého umělce. I když herec navenek působil přísně, ve skutečnosti to byl milující a podporující manžel. Jeho manželkou byla levicově smýšlející Eva Foustková.
Slavný herec se nikdy netajil tím, že komunisty přímo nesnášel. O to víc možná některé z jeho okolí překvapilo, když se bezhlavě zamiloval do své herecké kolegyně Evy Foustkové. Ta se do povědomí českých diváků dostala hlavně díky své nejznámější roli zavražděné soukromnice Františky ve filmu Partie krásného dragouna. Byla komunistkou a za svou politickou aktivitu se nikdy nestyděla.
Právě zkušenost s StB Kemra většinu života velmi trápila. Tajná služba jej měla několikrát sledovat až k jeho chalupě. Komunisty mělo rozčilovat hlavně to, že se dokázal i několik hodin denně modlit na hřbitově. „Prý se také choval jako vagabund a místní občané z něj měli mít neklidné spaní. Samozřejmě nic z toho nebyla pravda,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz fotograf Pavel Rousek.
Menzel ho obsadil, protože to jako jediný uměl s kosou
Role dědy Komárka byla Josefu Kemrovi šitá na tělo, a to i přesto, že film vznikl za dob normalizace. Kemra tehdejší politická „vrchnost“ neměla zrovna v oblibě, protože byl silně nábožensky založený a vědělo se o něm, jaký názor na celou politickou situaci má. Nicméně režisér Jiří Menzel Josefa nakonec obsadil. Obhájil to tím, že Kemr byl jediný herec, který umí pracovat s kosou, což je právě pro postavu dědy Komárka podstatné. Zajímavostí také je, že bylo v době natáčení filmu Na samotě u lesa Kemrovi 54 let. Jeho postavě bylo sedmdesát.
Odvaha Kemrovi nechyběla, napsal dopis KSČ
Na Josefa Kemra donášelo hned několik lidí z jeho okolí, například kolega Soběslav Sejk. „Mimo jiné na něj práskl, že se důvěrně přátelí s vyloučeným členem KSČ, režisérem Macháčkem. A to tenkrát nebylo jen tak,“ řekl fotograf Rousek. Když herci přišel do schránky dopis s pozváním na slavnostní předávání titulu Zasloužilý umělec, poslal KSČ osobní dopis, ve kterém stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“ Odvaha Josefu Kemrovi rozhodně nechyběla. Možná i proto byl mezi svými fanoušky tolik oblíbený.
Kvůli Kemrově postoji vůči komunistické straně byla jeho herecká práce několikrát přehlížena a mnohdy mu hrozilo, že bude jeho umělecká činnost nadobro ukončena. Kdykoliv s ním chtěl spolupracovat nějaký režisér, musel vymyslet trik, jak si jeho obsazení obhájit, jako tomu bylo právě např. v případě filmu Na samotě u lesa.
Se smrtí byl smířený
Diváky milovaný Josef Kemr zemřel ve věku 72 let v roce 1996. Před smrtí trápily herce silné bolesti spojené s rakovinou. Se smrtí byl ale smířený a známá byla i jeho poslední slova: „Jednoho dne budu ležet na nejvyšším místě hřbitova a budu se navždy kochat tím nádherným výhledem do kraje.“ Herečka Helena Růžičková dokonce kdysi na svého hereckého kolegu zavzpomínala s humorem sobě vlastním: „Pepíček míval zvláštní nápady. Jednou se třeba chystal na smrt tak, že nějakou dobu spal v rakvi.“
Kemr hrál až do svého posledního dechu. Mnoho snímků, ve kterých se jako herec objevil, mělo premiéru až po jeho smrti. Vyšlo o něm i několik vzpomínkových knih a dokumentů. Zarytí fanoušci si s jakoukoliv jeho fotografií jistě vybaví i Kemrův charakteristický hlas.
Zdroje: super.cz, ctidoma.cz, frekvence1.cz
