Mireček z Básníků padl až na samé dno. Nikdy se neměl vracet zpátky do Afriky!
Někdy se v naší kinematografii objeví stvoření, které nás jak svou rolí, tak svým charizmatem, prostoupí skrz naskrz.
A vůbec nezáleží na tom, odkud pochází a jaké je pleti. Takovým neuvěřitelným přínosem pro český film a radostí pro publikum byl Mireček from Bujumbura, alias Numira Cassa Thomba.
Tento aktér hrál ve dvou dílech filmů režiséra Dušana Kleina Jak básníkům chutná život a Jak básníci přicházejí o iluze. Režisér si vymyslel, že spolubydlící Štěpána Šafránka bude černoch. K tomu účelu se vydal, mimo jiné, na FAMU, aby hledal v tamních vodách. „Postával vedle nástěnky, byl roztomilej, pořád se culil, huba od ucha k uchu, krásný bílý zuby a knírek,“ vzpomíná Dušan Klein. Přemluvit ho k natáčení bylo snadné, protože „Mireček“ si pražská studia platil sám, přestože nepocházel ze zámožných poměrů. A tak se mu peníze za filmování hodily. „A taky bude sranda,“ říkal lámanou češtinou černý student.
Tento roztomilý chlapík, vlastním jménem Joseph Dielle pochází z Konga, tedy z Konžské republiky, a ve své zemi pracoval jako televizní moderátor. A tam si Josepha všiml československý velvyslanec a nabídl mu výměnný studijní pobyt. Tak se mladík dostal do Československa, kde začal studovat režii na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze. Zahrál si ve jmenovaných filmech, a posléze – jak se objevil, tak se zase ztratil. Kam?
Návrat do Konga
Byly doby, kdy Joseph žil v Kongu a vydělával statisíce. Po natočení filmů v ČSSR se vrátil do Afriky a jako režisér vydělával pěkných měsíčně 10 tisíc dolarů. Ovšem sláva mu zřejmě stoupla do hlavy víc, než je zdrávo. Když tu byl podruhé, tak už: „měl manýry filmové hvězdy. Musel bydlet v drahém hotelu a po chuti mu nebylo ani „kyselé“ víno.“ Pak už naši zemi opustil navždycky.
Joseph Dielle se kromě filmování a podnikání soustředil i na politickou kariéru. Ve své rodné zemi působil jako tajemník pro styk s veřejností v Celoafrické unii pro demokratické Kongo. Jeden čas dokonce řídil televizní společnosti DVS plus, a té se díky pořadům zahraniční produkce velice dařilo. A žil Mireček dlouhou dobu v luxusu, ale pak přišel pád. Osud si s ním, s jeho rodinou i s jeho zemí krutě zahrál.
Válka v Africe
Joseph Dielle, stejně tak jako spousta jiných Afričanů, zažil i velmi těžké chvíle během 90. let. Přišla Velká Africká válka či Druhá válka v Kongu, která trvala pět let (1998-2003). Byl to prý druhý nejkrvavější konflikt od druhé světové války. O život přišly miliony lidí, a těm, co přežili, převrátila život naruby. A zkáza se nevyhnula ani Josephovi. Válku sice přežil, avšak přišel o televizní stanici a tím i o práci, a jeho dům ozbrojenci vyrabovali. Po válce z politických důvodů chod televize už obnovit nesměl. Ocitl se na dně a v nuzných podmínkách. Rodina, v níž vyrůstalo pět dětí, zchudla tak, že se doslova potácela v bídě.
Mireček se nakonec našel
Další Mirečkův osud byl dlouho nejasný. Dokonce se říkalo, že nežije. Spousta lidí ho v Kongu hledala – afrikanista Josef Mikeš, novináři, zkoušelo se to i přes českého konzula v Kongu. Nakonec se ho podařilo zkontaktovat také „černému Čechovi“, Afričanovi, který u nás studoval pivovarnictví. S Josephem už ale musel hovořit francouzsky, neboť ten češtinu zapomněl. V roce 2018 se ho však podařilo objevit cestovatelům z České republiky. V dokumentu Na cestě – Kongo – Brazzaville je s ním dokonce krátký rozhovor.
On na nás jistě už zapomněl, ale v srdcích českých diváků zůstal napořád. Škoda, že se do Afriky vracel. Dnes tam žije z nízkého důchodu, ale tady mohl být hvězda. Na českém filmovém plátně mohl zářit dodnes. Vzpomínáte na jeho velmi krátkou básničku, kterou chtěl napsat Vendulce utěšitelce, v jejíž náruči se „připravoval“ na zkoušky: „S Vendulkou na věky, zalezem do deky.“ Anebo – vybaví se vám ještě nezapomenutelná odpověď na Rodenův dotaz: „Mirečku, máš dolary? „Klucí, já nemám dolary, já jsem delegace!“
Na webu TVGuru si můžete zavzpomínat i na kultovní americký seriál Pobřežní hlídka. Jistě vás bude zajímat, jak vypadají a co dělají seriáloví herci dnes.
zdroje: wikipedia.org, ceskatelevize.cz, idnes.cz
