Kam se hrabou ježibaby, tahle ženská měla v ČSSR respekt i bez létajícího koštěte. Dnes je z ní kultovní ikona

Některé herečky se nám v dětství nebo mládí zdály nepříjemné, až děsivé. Byly to pro nás babizny, na které se nám nechtělo ani koukat. Teprve s odstupem času, když jsme sami vyzráli, jsme pochopili, že ony samy takové nebyly. To jejich role byly tak přesvědčivé, že jsme si je s nimi ve své neznalosti ztotožnili.

Herečky možná v civilním životě byly milé dámy a před kamerou předvedly mistrovské herecké řemeslo. Je to zajímavé, jak na dítě, ale někdy i na dospělého diváka, silně zapůsobí dobře zahraná negativní postava. Dostat zápornou roli je určitě větší výzva, než hrát typově nevýraznou postavu.

Síla herectví: když role přeroste do vnímání osobnosti

Existuje řada českých hereček, které budily respekt i strach. Třeba Dana Medřická. Ta byla ovšem tak geniální, že se dokázala z komediální role (maminka v seriálu Taková normální rodinka) přeměnit v tvrdou, nekompromisní a nepřístupnou ženu. Její herecký styl byl velmi hluboký a realistický. Ovšem mnoho z nás ocenilo její umění až s odstupem času. Jako děti jsme ji spíš vnímali jako takovou babu.

Stejně tak Marie Rosůlková, obzvláště v rolích, které dostávala v mladším věku. Dokázala ztvárnit nepříjemné, sarkastické nebo velmi přísné ženy, které působily jako zosobnění neústupnosti. Její role často vyvolávaly napětí, ale byly zahrány dokonale. A právě dětská mysl je na výrazné charaktery citlivá. Když je herecký výkon velmi silný, může se dítěti vetknout postava tak hluboko, že se jí bojí i mimo obrazovku.

Baba všech bab

Hrála hodně, hrála v pohádkách a v televizních seriálech. Narodila se roku 1920 a po matce byla Ruska. Po rozvodu rodičů se však matka vrátila do své země a dívka vyrůstala od čtyř let v Praze sama s otcem. Vystudovala Pražskou konzervatoř a 25 let byla členkou Divadla na Vinohradech. Jejím manželem byl Ota Sklenčka.

Je to Nina Popelíková. V osobním životě to byla praktická a rázná žena, která si poradila se vším. Na chalupě se věnovala mužským pracím: ona stavěla a zdila, zatímco manžel vařil a uklízel. Nina totiž byla vášnivým kutilem. A Ota Sklenčka jí prý jednou k Vánocům sehnal i cirkulárku.

K výběru rolí ji možná předurčoval vzhled i naturel. Byla to vysoká štíhlá žena, s ostřejšími rysy v obličeji. Její projev byl strohý, měla pevný hlas a působila velice autoritativně. Jako děti jsme z jejích rolí mívali strach a měla přirozený respekt. I když nehrála jeežibaby a nepotřebovala létající koště.

Kde končí postava a začíná člověk

Nejsilnější rolí Niny Popelíkové byla zajisté vrchní sestra Jáchymová v Nemocnici na kraji města. Její strohý projev a neústupnost budily nejen respekt, ale i obavy. Zdálo se, že ta baba je schopná všeho. Tak jsem to vnímala jako dětský divák. Teprve v dospělosti jsem pochopila a ocenila preciznost, s jakou vystavěla charakter ženy, která drží nemocnici pevně v rukou.

Připomeňme si ještě jednu její roli, tentokrát z pohádky Čertova nevěsta, kterou v roce 1975 natočila režisérka Věra Jordánová (neplést si se stejnojmennou filmovou pohádkou Zdeňka Trošky z roku 2011). V této pohádce, kde bylo víc čertů než lidí, hráli také Oldřich Vízner, Taťána Medvecká a Josef Dvořák.

Nina Popelíková hrála matku hezké dívce Verunce, která by se ráda vdávala. Ale matce nebyl nikdo dost dobrý, chtěla pro dceru bohatého pána. A abych nezapomněla, tato pohádková matka se jmenovala Hromaska. To už něco napovídá. Nadávala od rána do večera a spřádala různé pletichy. Dokonce se spřáhla s čertem Hejhulákem a ten ji omámil tak, že by mu dala svou jedinou dceru za ženu. Ještěže se Verunka s chytrým mládencem Žabžou do těch námluv vložili a čerta přelstili.

Alena Kožíková, česká divadelní dramaturgyně, teatroložka a překladatelka z francouzštiny, o Nině Popelíkové řekla: „Obdivovala jsem hlavně její suchý humor, s nímž komentovala i jednání postav na jevišti. Vždy přesně udržovala rytmus v dialogu, uměla pracovat s výraznou hereckou zkratkou.“

Zdroje: ČSFD, ČSFD, Vlasta