Karel Gott čekal marně. Jeho obrovský filmový sen se nestačil splnit
Božský Karel, jak mu všichni říkali, měl sen, který si vzal s sebou do hrobu. A to hrát akčního policistu ve stylu Michaela Douglase. Zpěvák, jehož hlas dobýval srdce fanoušků po celém světě, toužil ukázat i jinou, drsnější stránku své osobnosti, která se k jeho laskavému vystupování jaksi nehodila.
Proč se vlastně jeho herecká kariéra nikdy pořádně nerozjela? A proč si nikdy nezahrál vysněnou roli, po které tak toužil?
Od Slavíka k filmové hvězdě? Ne tak docela
Karel Gott se v české kinematografii mihl mnohokrát, ale většinou jen jako on sám nebo jako zpěvák. To, co mu na pódiu šlo tak skvěle, okouzlit publikum svým hlasem, ve filmu prostě nestačilo. Ačkoliv se snažil, jeho filmové pokusy zůstaly ve stínu jeho pěvecké kariéry. Vždyť kdo si dnes pamatuje jiné jeho role než jeho kratičká vystoupení ve filmech jako „Nestyda“ nebo „Dědictví“?
Poprvé se na plátně objevil v roce 1964 ve filmu „Kdyby tisíc klarinetů“, kde ztvárnil mladého zpěváka Benjamina Nováka. Zde by člověk očekával, že Karel zazáří, vždyť hrál to, co uměl nejlépe: být zpěvákem. Jenže i tady kritika poukázala na to, že vedle Waldemara Matušky působil nevýrazně. Téhož roku propůjčil svůj hlas Karlu Fialovi v „Limonádovém Joeovi“, což mu sice přineslo obdiv publika, ale hercem ho to neudělalo. Další role následovaly, ale byly to spíše epizodní záležitosti ve filmech jako „Revue v mlze“ nebo „Mučedníci lásky“.
Hvězda padá… dolů
V roce 1974 přišla jeho největší herecká příležitost, hlavní role Jiřího Švandy v muzikálu „Hvězda padá vzhůru“ režiséra Ladislava Rychmana. Film, který byl moderní verzí Tylova Strakonického dudáka, měl velké ambice, a stejně velký byl i jeho propad. Po tomto neúspěchu se Gott ke hraní většinou vracel jen v malých rolích, kde hrál sám sebe.
Tajný sen o drsném policajtovi
„Rád bych si zahrál policajta, kterému divák fandí, protože neslouží jen instituci, neplní pouze rozkazy, ale riskuje i konflikty se svým šéfem,“ svěřil se Gott v roce 1993 časopisu Kinorevue. Toužil po roli nekompromisního detektiva, který se nebojí jít proti proudu. Zároveň dodal, že závidí hercům možnost převtělit se do jiných postav, kdy se nemusí hlídat, jak vystupují. Jeho celoživotní image milého a příjemného zpěváka, kterou si u fanoušků vypěstoval, mu paradoxně bránila v tom, aby se mohl prosadit v drsnějších rolích.
Za zmínku stojí jeho dvojrole Boha a Lucifera v pohádce „Z pekla štěstí 2“ režiséra Zdeňka Trošky. Zde Gott ukázal, že má smysl pro humor, a jako Lucifer si dokonce mohl střihnout trochu toho „zloducha“, po kterém tolik toužil.
Proč se Gottovi sen nesplnil?
Svou roli v tom hrálo i to, že v Česku pořád dost lidí nechápe, že zpěvák může být zároveň dobrý herec. Není to jako v Hollywoodu, kde je úplně normální, že někdo začne jako zpěvák a pak hraje ve filmech, nebo naopak. U nás stále převládá názor „ševče, drž se svého kopyta“. Dalším důvodem byla Gottova vytíženost. Na vrcholu kariéry odehrál přes 120 koncertů ročně, k tomu natáčení desek, televizní vystoupení.
Kde by vůbec sehnal čas na natáčení akčního filmu? Všichni kolem něj navíc věděli, že je to puntičkář. Když se do něčeho pustil, chtěl to dělat na sto procent, jenže jeho nabitý program mu na herecké ambice nenechával dost času a sil. Ani v pozdějších letech, kdy už mohl slevit ze svého vytížení, se k filmové roli nedostal. Možná proto, že režiséři v Gottovi stále viděli hlavně zpěváka, ne herce.
Karel Gott nakonec zemřel 1. října 2019 ve věku 80 let po statečném boji s nemocemi, který trval několik let. Svůj sen o roli drsného policajta si s sebou odnesl do hrobu. Ale možná je to tak dobře. Zůstala nám vzpomínka na Zlatého slavíka, který byl vždy gentleman a profesionál, ne na akčního hrdinu, kterým nikdy nebyl.
Zdroje: denik.cz, idnes.cz, zivotopis.osobnosti.cz
