Když promluvil, běhala po obrazovce ježibaba. A přitom jsme ho za komančů milovali jako vlastního dědu
Tyhle pohádky milovaly celé generace. Každý z nás si asi pamatuje Rumcajse, Cipíska a Manku. A mnozí z nás si při vyslovení těchto jmen vybaví i ten legendární hlas, který doprovázel nespočet dětí celým jejich mládím. Nic ale netrvá věčně a ironie osudu je občas neúprosná. Ikonický hlas bohužel utichl krátce po dotočení jedné z pohádek.
Na mysli máme samozřejmě legendu českého dabingu a i českých pohádek, Karla Högera. Ikonu známou nejen díky Rumcajsovi, ale i mnoha dalším rolím a hlasům. Jeho zvučný, ale přesto měkký a jemný moravský hlas si dost možná vybavíte i teď. Dlouhou dobu byl v československé kinematografii hlasem číslo jedna a neoddiskutovatelně se také zapsal do její historie. Svým přednesem dokázal bavit děti i dospělé, a to buď jako nějaká pohádková postava, nebo jako on sám, Karel Höger, v rozhlasovém vysílání. V roce 1977 jsme bohužel mohli slyšet jeho hlas naposled. Krátce po dotočení jedné z pohádek nás bohužel navždy opustil.
Hlas, co oživoval pohádky
Karel Höger si svoji legendární kariéru vybudoval krůček po krůčku. Jak tomu tak u takových ikon bývá, stála za jeho úspěchem tvrdá práce a spousta času. Díky svému odhodlání a lásce k dětem se však dokázal prosadit a dlouho seděl na pomyslném trůnu, jako král českých pohádek. Mezi jeho nejslavnější počiny patří bezesporu Liška Bystrouška, Červená Karkulka nebo slavný jičínský loupežník Rumcajs, kterému společně s jeho synem Cipískem a manželkou Mankou propůjčil na konci 60. let hlas v pohádce O loupežníku Rumcajsovi. Svoje působení ale neomezoval jen a pouze na dabing. Byl i filmový a divadelní herec. Zahrál si například ve filmech Mikoláš Aleš nebo Škola otců. Jeho předností byl ale i tak jeho hlas, který posluchačům navozoval pocit bezpečí a komfortu.
Kariéra plná triumfů
Kariéra Karla Högera opravdu nebyla jenom o hlase. Byl ve své době legendou i na pozici herce. Desítky zajímavých rolí ztvárnil i v samotném Národním divadle, kam se tehdy nebylo úplně jednoduché dostat. V brněnském divadle má na kontě dokonce více než 120 jedinečných rolí. Údajně byl Karel Höger v takové pozici, že mohl odmítnout i roli Hamleta s tím, že nechce ještě hrát takovou roli na rozloučenou. Jak bylo již naznačeno výše, vynikal i ve filmovém herectví. Což potvrzují i dodnes přetrvávající skvělá hodnocení jeho filmů. Okolnosti budování jeho kariéry přitom nebyly tak idylické, jak se může teď zpětně zdát. Po válce byl hodně ostře hlídán komunistickým režimem, který mu neustále házel klacky pod nohy. Karel Höger byl však bojovník, a i přes tyhle nepřízně se dokázal dostat až na vrchol. Za maskou pohádkového dědečka se totiž skrýval bojovník, který byl ochotný se rvát za to, co měl rád.
Poslední dabing a odchod
Karel Höger nás bohužel 4. května 1977 opustil. Ironií osudu je to, že nedlouho před svou smrtí dokončil další z veselých pohádkových projektů, který měl vyvolávat v lidech radost. Především pak v těch nejmenších. Karel ale bohužel dlouho dobu bojoval se srdečními potížemi, kterým nakonec i podlehl. Jeho pomyslnými posledními slovy je pak pár vět, které pronesl v jednom televizním dokumentu, jehož odvysílání už se bohužel nedožil. „Já musím být neustále v zápřahu. Já mám ten dojem, že jak mi spadne řemen, tak skončím.“ S těmito slovy se s námi Karel Höger v podstatě rozloučil. Paradoxem je, že jsou jeho slova až děsivě přesná. Přeci jenom mu vše vycházelo, dokud měl na čem pracovat. Krátce po úspěšném dokončení dalšího projektu už to však jeho pohádkové srdce nevydrželo a vypovědělo službu. A nám nezbývá než si se vzpomínkou na tuto legendu připustit, že osud často píše smutné a ironické příběhy.
Zdroje: csfd.cz, wikipedia.org, denik.cz
