Kdo byl doopravdy Arazím z Četnických humoresek: Ve skutečnosti ho vyhodili, skončil jako vrátný
Komediálně-detektivní seriál Četnické humoresky je stále tak oblíbený, že kdykoliv jej Česká televize na svých obrazovkách reprízuje, sledují ho statisíce diváků. Věděli jste, že strážmistr Arazím skutečně existoval? Jak to s ním ve skutečnosti bylo a jaké bylo jeho pravé jméno?
Nestárnoucí klasika Četnické humoresky baví diváky už od roku 2001, kdy ji pro brněnské studio České televize vyrobila tvůrčí skupina Josefa Souchopa a Dariny Levové. Vypráví příběh četnické stanice, která působila za první republiky a musela řešit vážné i méně závažné trestní situace.
Seriál se inspiroval skutečnou postavou četníka Arazima
Jedna z nejoblíbenějších postav celého seriálu, Karel Arazím (Tomáš Töpfer), se ve skutečnosti nejmenoval Karel, ale Josef, a příjmením byl Arazim, nikoliv Arazím. Také nebyl členem ruské legie, jak se diváci mohou domnívat, ale legie italské. Právě za působení v italských legiích získal skutečný Arazim dvě medaile: Fattiche di Guera (1923) a Unita di Italia (1927).
Četnické humoresky se při tvorbě dílů a příběhů inspirovaly skutečnými postavami i událostmi. Šiktanc, Jarý, Šebestík, ale také Jaroš, Ambrož a Arazim – to všechno byli reální lidé s reálným působením v četnické službě. Ve jménech postav však udělali scenáristé několik změn, jako právě v případě Josefa Arazima.
Skutečný Arazim dokonce nesloužil v brněnské četě, ale v Hradci Králové. Původně k četnictvu nastoupil jako psovod a po náročném výcviku získal v srpnu roku 1921 post právoplatného četníka. Od té doby střídal různé funkce a působil na mnoha dalších místech.
Nespolehlivý legionář Arazim dostává vyhazov
Skutečný Josef Arazim působil po okupaci Československa jako velitel četníků v Holicích. Nicméně v roce 1943 byl režimem označen za „nespolehlivého“ a propuštěn do předčasné penze. Josef se ale nevzdal. O dva roky později se pokusil do četnické služby znovu dostat. Byl však zadržen německou vojenskou jednotkou a jen velkým štěstím unikl popravě.
Jakmile se Arazim smířil s tím, že jeho práce u bezpečnostních složek skončila, přijal místo strážného v národním podniku KOVOŠROT, který sídlil v Hradci Králové. Později ještě pracoval jako vrátný v Parku oddechu a kultury. V roce 1962 skončil v nemocnici s infarktem a začal pobírat invalidní důchod. Stále však měl chuť věnovat se produktivní práci, a proto se o rok později znovu vrátil na místo vrátného. Tentokrát však jen na částečný úvazek.
Po zlomenině nohy v roce 1968 byl již Arazim upoután na invalidní křeslo. I v tomto stavu se dál pokoušel uplatnit uznání za zásluhy v legiích a odbojích, avšak marně. Zemřel klidně a tiše v roce 1975 a jeho hrob se dlouhé roky marně snažili vypátrat čeští historici. Podařilo se jim to až v roce 2022. Při této příležitosti se rozhodli uspořádat u tohoto skromného hrobu dodatečný pietní akt jako vzpomínku na Josefa Arazima.
Četníci jako odvážní vlastenci
Plukovník Michal Dlouhý pro Český rozhlas přiznal, že skuteční četníci byli vlastenci se vším všudy. S okupací se odmítali smířit a poctivě bojovali za svou vlast. Běžný četník měl v minulosti doslova svázané ruce – nesměl volit a bez povolení se nemohl ani oženit. Četníci měli dokonce zakázáno chodit do hospody a pít tam pivo nebo obědvat.
Michal Dlouhý pro rozhovor dodává, že s režisérem humoresek, Antonínem Moskalykem, úzce spolupracoval, aby všechny natočené scény odrážely skutečný život tehdejších četníků. A kdo ví, třeba se v budoucnu dočkáme i pokračování oblíbeného seriálu. Plukovník má totiž v rukávu ještě spoustu zajímavých historek z četnického prostředí, kterým by slušelo filmové zpracování.
Zdroje: csfd.cz, dvojka.rozhlas.cz, rozhlas.cz, eurozpravy.cz, policie.cz, dotyk.cz, denik.cz,
