Kdo neviděl tento film s hodnocením 90 %, není Čech. Naše babičky na něj stály fronty u kina
Česká a potažmo dříve československá kinematografie prošla v průběhu let několika zásadními milníky. Na tehdejší produkci filmů měla významný vliv zejména druhá světová válka a také tzv. československá nová vlna. Pojďme si představit tato období a nejzajímavější filmové snímky.
Prvopočátky československého filmu se datují již k roku, kdy natočil režisér Viktor Ponrepo krátký němý snímek „Lásky jedné plavovlásky“. Posléze jej následovalo mnoho dalších filmařů, kteří se snažili ve svých filmech zachytit podstatu české kultury, ale také obavy a tužby obyčejných lidí v době sociálních a politických nepokojů.
Druhá světová válka zanechala na české kinematografii šrámy
Po okupaci Československa německými vojsky čelili českoslovenští filmaři značné cenzuře a kontrole ze stran nacistického režimu. Mnozí tedy upouštěli ze svých rozpracovaných filmových projektů, nebo byli pronásledováni za své odlišné politické přesvědčení. Přestože ale byla doba krutá, našli se v ní odvážní režiséři, kteří stále točili snímky s výraznou symbolikou odporu proti okupaci a pokračovali v této činnosti i v poválečné éře.
Příkladem takovéhoto vzdoru je tragikomedie „Obchod na korze“ z roku 1965, která vznikla na základě skutečných událostí – děj je situován do roku 1942 a hlavními postavami jsou slovenský truhlář a židovská vdova. Film měl poukazovat na témata útlaku a kolaborace během války.
Československá nová vlna přinesla revoluci ve filmu
Podstatným milníkem v československé kinematografii pak bylo hnutí zvané „československá nová vlna“, které se poprvé objevilo v 60. letech 20. století. Zaměřená byla tato nová filmová etapa zejména na realistické a nekonvenční vyprávění příběhů. Režiséři se během ní snažili zachytit běžný život a realitu všedních dní. Mezi věhlasné umělce té doby se řadí například Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Ivan Passer nebo Pavel Juráček.
Nejoceňovanější snímek české poválečné kinematografie
Vraťme se však ještě na chvíli do doby poválečné kinematografie. V roce 1960 bylo totiž do československých kin uvedeno psychologické drama, které vyvolalo u široké veřejnosti nebývalý zájem – viděly ho více než 2 miliony diváků. Šlo o film Vyšší princip v režii Jiřího Krejčíka, jenž popisoval skutečné události z doby heydrichiády v červnu 1942. Děj snímku se odehrává především na maloměstském gymnáziu, kde se studenti připravují na maturity. Poklidná studia však naruší zatčení tří studentů – ti jsou později popraveni za výraz odporu proti tehdejšímu německému režimu.
Zajímavostí je, že jedna věta ve filmu Vyšší princip musela být na žádost tehdejších filmových a politických činitelů upravena. Když byli studenti popraveni, filmový profesor Richter měl na schůzi učitelského sboru pronést: „To máte z té vaší masarykovštiny!“ Nakonec ale musel říct: „To máte z té vaší rebelanštiny!“
Tento Krejčíkovo legendární filmový počin, v němž se mimo jiné objevili i herečka Jana Brejchová nebo herec Radovan Lukavský, vyvolal ve společnosti mnoho různých otázek, což bylo i cílem. Režisér chtěl tehdy poukázat na mravní hodnoty českého národa a jeho častou nepospolitost, pokud se jednalo o boj s nepřítelem.
Podle Česko-Slovenské filmové databáze má film Vyšší princip hodnocení 90 % a je oceněn jako 25. nejlepší snímek všech dob. Na vyšších pozicích se v žebříčku nachází například kultovní snímek Matrix, kterému doslova šlape na paty.
Jiří Krejčík býval perfekcionistou
Jiří Krejčík se však nevyznamenal jen filmem Vyšší princip. Ve své filmografii má i nespočet dalších zajímavých snímků, jako třeba tyto: Povídka malostranská, Prodavač humoru nebo Slečna Julie. Vyhledávaný režisér zesnul krátce po svých 95. narozeninách roku 2013 a ve svém okolí zanechal hluboký dojem. Býval totiž občas dost perfekcionistický, cholerický a netrpělivý. Jeho kolega Jaroslav Brabec o něm řekl: „Uměl být dost zlý. Myslím, že zkoušel, kam až může v chování k lidem zajít a do jisté míry se tím i bavil.“
Zdroje: csfd.cz, fdb.cz, denik.cz
