StB Ladislava Smoljaka několikrát lákala ke spolupráci, on se ale nedal. Proč ho léta veřejnost podezírala?
Přestože byl Ladislav Smoljak oblíbeným režisérem, scenáristou, hercem a mnohým dalším, měl něco, co ho roky trápilo. Za minulého režimu se ho totiž do svých spárů snažila nalákat StB, se kterou nechtěl mít nic společného. Přestože spolupráci odmítal, ne každý mu to věřil.
Už od mládí chtěl být Ladislav Smoljak hercem. Na DAMU ho ale nevzali, a tak nakonec zamířil na pedagogickou fakultu. Stal se učitelem matematiky a fyziky, což ho překvapivě začalo velice bavit.
Počátkem 60. let začal navíc působit jako redaktor v redakcích Mladé fronty a Mladého světa, kde se stal oblíbený především u mladších čtenářů. Bohužel to ale mělo své stinné stránky. Dostal se totiž do hledáčku StB, která doufala, že se jí ho podaří přesvědčit ke spolupráci.
Pozvali ho na schůzku, protože by mohl být zajímavým zdrojem informací jak na osoby z kulturní scény, tak na mládež, která se tehdy sdružovala kolem malých pražských divadel. Ladislav Smoljak ale nechtěl s estébáky mít nic společného, a tak veškeré formy spolupráce opakovaně odmítal.
Ladislav Smoljak nechtěl donášet na umělce
„V roce 1964 si mě zavolali na vnitro, že prý potřebují nějaké informace o mládeži, o které jsem tehdy psal. Když jsem přišel, zjistil jsem, že ze mě chtějí tahat informace na mé spolupracovníky. To jsem odmítl a oni mě od té doby nechali být,“ uvedl pro média před časem Smoljak podle webu Lidovky.cz.
Režim nezůstal Smoljakovi nic dlužný a život mu za trest pořádně okořenil. Když v roce 1966 společně se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana a dostal se tak k vysněné umělecké profesi, musel se z politických důvodů soubor přestěhovat. Kromě toho mu jako režisérovi nebylo umožněno, aby pracoval na velkých televizních i filmových projektech.
On si ale i s tím dokázal poradit. Ve své kariéře se soustředil na humorné a laskavé příběhy o normálních lidech, případně historická témata, kterým ale dodal svůj nezapomenutelný humor. Přestože se mu kvůli politickému režimu vyhnulo „vysoké umění“, do srdcí diváků se dokázal zapsat navždy.
Ladislav Smoljak byl na Cibulkových seznamech omylem
Přece jen ale bylo něco, co ho na tom všem trápilo. Po revoluci se totiž jeho jméno ocitlo na Cibulkových seznamech. Tam se ocitl bez rozdílu každý, kdo skutečně s StB spolupracoval, i ten, koho si agenti pouze vytipovali jako kandidáta ke spolupráci. Kvůli tomu si řada lidí myslela, že se skutečně k něčemu zavázal.
To ho prý velmi trápilo, zároveň se ale nikdy nepokusil vynaložit zvláštní úsilí na to, aby se obhajoval. „Neměl pocit, že by se něčeho dopustil. Naopak měl čisté svědomí, takže to hodil za hlavu,“ popsal pro Lidovky.cz Zdeněk Svěrák, kterému se kolega Smoljak se svým problémem svěřil.
Podle historika Davida Schovánka, který se věnuje studiu totalitních režimů, se Ladislav Smoljak skutečně na Cibulkovy seznamy nikdy dostat neměl. „Došlo k chybě při metodice přepisu a pan Smoljak tam byl označen jako spolupracovník StB, kterým nikdy nebyl,” vysvětlil.
„Táta byl vždy dobrým terčem pro závist i nenávist, a tak se často vyskytoval na nejrůznějších seznamech, ať už autentických, zfalšovaných, anebo úplně nesmyslných,“ potvrdil také umělcův syn Filip Smoljak.
O tom, že jeho tatínek, který zemřel v roce 2010, měl skutečně svědomí čisté, neměl nikdy důvod pochybovat. „Táta byl antikomunista tělem i duší. Proto jsem si nikdy nedokázal ani náznakem představit, že by při verbování mohl jakkoliv selhat,“ řekl rozhodně.
Zdroje: Extra.cz, Dotyk.cz, Lidovky.cz
