Martin Písařík dostal africký covid. Považuje za velký zázrak, že se vůbec vrátil domů

Česká televize v současné době vysílá dva nové cestopisné seriály. Ten první, „V karavanu po Maďarsku“, působí jako reklama nějaké cestovní kanceláře, láká totiž na maďarské přírodní krásy, atraktivní památky a proslulé gastronomické speciality. Při jeho sledování se navíc nelze zbavit pocitu, že hlavní hvězdou je „Karel“, tedy karavan, který řídí půvabná průvodkyně Vica Kerekesová. Oproti tomu dokumentární road movie „Po jedné stopě“ diváky spíše provokuje k tomu, aby se zemím, které ukazuje, raději vyhnuli.

Známý herec Martin Písařík totiž společně se zkušeným cestovatelem Igorem Brezovarem cestují na motorkách po kontinentech a státech, kam se mohou vydat pouze odvážní jedinci. O tom, jak nesmírně náročné je podniknout něco podobného, vyprávěl své kolegyni Adéle Gondíkové v pořadu Českého rozhlasu „Blízká setkání“. Během delší doby, co v Africe pobýval, zjistil, že se tento kontinent zásadně liší od představ, které o něm většina z nás má, a tak ho čekalo mnoho překvapení, což ostatně jednotlivé „stopy“ názorně ukazují. A často to není idylická podívaná, jako v pohodovém „karavanu“.

Africký covid

„Já jsem vlastně vůbec netušil, jaká to bude velká porce a kolik toho bude. Ale tušil jsem, že projet celou Afriku nepůjde zakrátko,“ přiznal se. Stejně tak nevěděl, co vše ho potká. Natáčení například téměř na dva roky zastavil covid, který Martin v Africe prodělal. Takže poté, co natočili prvních třináct afrických dílů se museli vrátit domů a po nedobrovolné pauze zase zpět. „Nechali jsme motorky na nějakým dvorečku s tím, že za tři měsíce jsme zpět. No a byly z toho dva roky, takže ty motorky byly v šíleným stavu,“ postěžoval si. V šíleném stavu prý byla i paní, u které si motorky schovali, protože měla co dělat, aby je uchránila před zloději. Zatímco za hlídání platili jejímu synovi, on z toho své matce nedal ani halíř.

Je to dřina

Vzhledem k tomu, co vše štáb v Africe potkalo, kromě nemocí (covidu a malárie) to byly také vážné úrazy a další patálie, Martin považuje za veliký zázrak, že se vůbec vrátili. Navíc je rád, že se zase může věnovat své práci herce, kterou musel po celou dobu natáčení šidit a přišel o několik příležitostí, což bylo dost nepříjemné, protože si cestování po Africe s Igorem sami financovali. Adéle také vysvětli, jak zásadní rozdíl je mezi natáčením cestopisů „Po jedné stopě“ a „Bedekrem“, v němž rovněž figuruje jako průvodce: „Já jsem si ten Bedekr ještě více než předtím oblíbil právě kvůli tý Africe, kde spíme ve stanech, nevíme, kam dojedeme, jak to bude, všechno si organizujeme sami. Je to dřina.“

Oproti tomu je v „Bedekru“ vše dopředu zařízeno. Nicméně, vadou na kráse je fakt, že mají na natáčení jednotlivých scén (třeba v restauracích nebo galeriích) málo času. Zatímco to na první pohled vypadá, že si tam s Ivanou Jirešovou „užívají“, opak je pravdou: „Za patnáct minut to musíme natočit. A točíme od rána do večera,“ posteskl si Martin Písařík v „Blízkých setkáních.“

Zdroj: Český rozhlas, Česká televize