Toto byly milované filmy našeho dětství. Kdyby je dnes hodnotil psycholog, ihned by je zakázal

Filmy, které definují naše dětství pro děti vlastně vůbec nejsou vhodné. My jsme je doslova hltali, ale psychologové by je dnes zakázali.

Pokud se dnešních dětí zeptáte, jaký je jejich oblíbený film, pravděpodobně se bude jednat o pohádku nebo nějaký dětský snímek. Naše oblíbené filmy z dětství se však mezi pohádky zařadit nemohou, byly to spíše horory. Kdyby je měl hodnotit psycholog, rozhodně by je neoznačil jako snímky vhodné pro děti. Ptáte se proč? Protože nemají dobrý dopad na dětské smýšlení. Tohle jsou filmy našeho dětství.

Jak filmy ovlivňují dětské mozky

Filmy, na které se děti dívají, ovlivňují více, než se na první pohled může zdát. Formují totiž představy o světě, jeho fungování, realitě, hodnotách, životě a podobně. Pokud se ve filmu objeví prvky, které vnuknou dítěti falešnou představu o světě, je zaděláno na malér. Takové filmy jsou podle psychologů definicí nevhodných pro dětské publikum. Jejich mozek se v tomto věku neustále vyvíjí, a proto není vhodné jim podsouvat nerealistické a strašidelné příběhy.

Dětem proto není vhodné pouštět snímky, kde se objevuje násilí, vraždy nebo mrtví lidé. „Jenže uvedené aspekty vykazují i zdánlivě nevinné filmy primárně určené právě našim nejmenším,“ doplňuje lifee.cz. Až budete příště přemýšlet nad tím, co svému dítku pustíte, podívejte se, co se ve filmu odehrává.

Níže najdete výpis snímků, které jsme jako děti absolutně hltali. Psychologové by z nás nadšeni nebyli, my si to ale užívali. Zažívali jsme napětí, jeden ze svých prvních strachů a fandili, aby to mělo dobrý konec. Některé scény byly opravdu na hraně, ale to nám nedělalo problém. Možná nás to ale mohlo poznamenat a ani o tom nevíme.

Sám doma (1990)

Osobně mohu říci, že neznám asi nikoho, kdo v dětském věku nesledoval Kevina. Pozorně jsme se dívali, jak zvládá situaci, kdy zůstal úplně sám doma. I když to bylo jen omylem, zprvu jsme mu trochu záviděli. Mohl si udělat party sám pro sebe, sníst čokolády kolik chtěl a nikdo nehlídal, v kolik půjde spát. Všechno se to zdálo jako velká zábava až do chvíle, kdy se na scénu přidali banditi. Kevin pak už vůbec neměl nouzi o zábavu. 

Scény, ve kterých líčí malý chlapec pasti na bandity jsou známé po celém světě. Oni schytávali rány, sbírali bolístky jednu za druhou a my jsme se náramně bavili. Odborníci však mají na tento druh zábavy odlišný názor. Podle nich se jedná o nevhodné scény pro děti, jelikož obsahují násilí a nebezpečné situace. Mimo to se děti mohou snažit některé z nich napodobit, což by mohlo vést k újmě.

Krotitelé duchů (1984)

Kdo by si nepamatoval partu vědců, kteří bojovali proti nadpřirozeným silám? Pro mnohé z nás byli Krotitelé duchu ikonickým filmem z dětství. Se zatajeným dechem jsme sledovali, jak si hlavní hrdinové oblékají své legendární uniformy a jdou na věc. S protonovými zbraněmi chytali duchy a získávali nad nimi kontrolu. Příběh filmu byl velice zajímavý, ale současně také strašidelný.

Ti z vás, kteří Krotitele duchů někdy viděli, si jistě vybaví, jak ve filmu vypadají oni duchové. Dnes bychom neřekli, že jsou ultra strašidelní, ale jako děti jsme to viděli trochu jinak. Ne že bychom se vyloženě báli, ale neměli jsme ze strašidel dobrý pocit. Psychologové s tím souzní, jelikož se domnívají, že takové filmy mohou u dětí vyvolat strach ze tmy a noční můry.

Vetřelec (1979)

Všichni se nejspíš shodneme na tom, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Jsou to právě horory, které se dají označit jako nejnevhodnější žánr filmu pro děti. Jenže právě ten děti naprosto milují. Je to pro ně něco nového a jelikož jsou zvědaví, chtějí se na to dívat. Jedním z filmů, na které jsme se potají dívali i my jako malí, je Vetřelec. Kultovní film, který dodnes miluje nespočet lidí. Málokomu však docházelo, jak nás to může poznamenat.

Kdo kdy viděl Vetřelce, jistě nezapomněl na scénu, kdy se vetřelec dere z něčího hrudníku. Pro někoho nechutnost, pro jiného strhující zážitek. Právě tato scéna je považována za jednu z nejděsivějších vůbec. 

Podobně jako u Krotitelů duchů kvůli scénám ve filmu děti nemohly spát, měly noční můry nebo se bály tmy. Psychologové by se chytali za hlavu, kdyby věděli, na co jsme se dívali. Troufnu si říci, že většinu z nás to ale nepoznamenalo. Možná jsme byli odolní a možná jsme měli jen štěstí.

Zdroj: autorský článek, csfd.cz, cs.wikipedia.org, lifee.cz