Na tyto psy si dejte pozor. Toto jsou nebezpečná plemena. Rozhodně si je nepořizujte, pokud máte děti
Agresivita psích plemen je věčné téma, obzvláště pokud máte doma děti. I když jsou útoky psů spíše raritou, existují plemena, která člověk cvičil k obraně či lovu, a umí být proto silně dominantní. Ukočírovat jejich instinkty není snadné, a tak při špatné výchově mohou skutečně zaútočit.
Jakmile se v médiích objeví zprávy o útoku psa na člověka, rozjede se okamžitě ostrá společenská debata o nebezpečných či dokonce agresivních psích plemenech. Útoky psů na lidské jedince jsou ovšem i přes veškerou vážnost této problematiky spíše ojedinělé. I když se obecně některá psí plemena považují za nebezpečná, neplatí v žádném případě pravidlo, že nejnebezpečnější psi musí být nutně ti nejagresivnější a nejvíce nevyzpytatelní.
Čím větší, tím nebezpečnější?
Nebezpečné může být jakékoli plemeno, pokud není správně vychované. Excesy jsou často odrazem chování jeho majitele, jeho přístupu a schopnosti psa ovládat. Chování zvířete tedy závisí spíše na jeho zkušenostech a prostředí. Přímá úměra neplatí ani co se týče velikosti psa. I když velká plemena budí přirozený respekt už jen svou stavbou těla a dynamičností, pořádně se do toho opřít umí někdy i ten nejmenší a neškodně vyhlížející „ratlík“. Třeba taková čivava. Na čem tedy vlastně záleží, zda se u psa projeví agresivita a hrozí od něj nebezpečí?
Co spouští agresivitu u psů?
Pes je nejlepším přítelem člověka, ne vždy to však platí stoprocentně. Obzvláště tehdy, když se snaha o výchovu psa páníčkovi trochu vymkne z rukou. Ne vždy totiž znáte minulost vašeho psího společníka. Agresivita psů může pramenit z traumat, způsobených například týráním ze strany předchozího majitele nebo tím, že nejsou dobře socializovaní, tedy začlenění do lidské smečky. A pak jsou tady geny, které se v psech probouzejí, aby jim připomněly jejich vlčí původ před domestikací. Důvodů je zkrátka celá řada. Psi jsou agresivní nejen tehdy, když si chrání své teritorium. Důvodem je i jejich strach či pokud jsou frustrovaní nebo pociťují bolest. Například po operačních zákrocích.
Nebezpečí může signalizovat žlutý šátek
Pokud chce jejich majitel na tuto skutečnost upozornit a vyhnout se tak konfliktům, opatří svému mazlíčkovi žlutý šátek. V neposlední řadě však může jít o agresivní plemeno, které lidé cíleně vycvičili a vychovali k takovému chování. Takže může být v určitých situacích, které jej vykolejí, velmi nevyzpytatelné. I když agresivnější bývalá spíše menší plemena, s incidenty, které se dostaly do hledáčku médií, jsou však spojována spíše ta velká. Která vedou tabulku největších psích rváčů a násilníků a umí pořádně nahnat hrůzu?
Pitbul, symbol síly a ostrých zubů
Pověst největšího drsňáka psího světa a snad i nejnebezpečnějšího psa vůbec má díky svým silným čelistem, stisku a ostrým zubům jednoznačně pitbul. Ani všechny tyto atributy z něj ovšem ještě nedělají predátora. Toto americké plemeno má velmi bojovnou povahu a skvěle zvládá funkci bodyguardů. Je silné a vytrvalé, špatná pověst pramení spíše ze zneužívání při psích zápasech. Pokud je pitbul dobře vychovaný, instinkt „zabijáka“ se v něm potlačuje. Bývá pak přátelský, spolehlivý, a na potkání rozhodně neútočí. Není však radno jej rozčílit ani provokovat, potom by po vás mohl nebezpečně vyjet. Výzkumy ale ukazují, že někteří útoční psi byli vycvičeni majiteli a vážnými psychopatickými rysy, což mělo na chování zvířete negativní vliv. Když jsou takoví jedinci v přítomnosti malých dětí nebo je jejich majitelé nejsou schopni zvládat, problémy jsou většinou jen otázkou času.
Půl metráku živé váhy
Nebezpečně vycenit zuby umí také rotvajleři a němečtí ovčáci, známí také jako vlčáci. I když plemeno není rozhodně rovnítkem k agresivitě, nelze ho podceňovat ani ignorovat. Obě rasy mají mohutné tělo a silný temperament, který se musí krotit pravidelným výcvikem. V opačném případě se snadno utrhne ze řetězu a neštěstí může být na světě. Uvnitř své domácí smečky mají silně ochranitelské pudy, jsou přátelští a věrní. To ovšem neplatí, pokud jste za plotem a dráždíte jejich trpělivost.
Bojovnost mají v genech
Domov i dvorek spolehlivě ochrání také bulmastif, ovšem až do chvíle, kdy se jako cizinec vloudíte tam, kam nemáte. Bojovnost má v genech, takže je toto chování potřeba krotit už od štěněte. Útoky na člověka jsou sice vzácné, ale když už k nim dojde, bývají velmi intenzivní. Silný stisk má i americký buldok, který dokáže dospělému člověku vyskočit až ke krku. Agresivní k cizím lidem umí být občas také kavkazský pastevecký pes, dobrman, boxer nebo aljašský malamut. A rozhodně si nezahrávejte ani s přátelským dalmatinem nebo plyšákem čau-čau. Nebývá totiž vůbec jednoduché vychovat z něj poslušného domácího mazlíčka.
Zdroje: vedazive.cz, www.ireceptar.cz, www.tyden.cz
