Její předstíraná naivita byla magnetem na muže. Obletovali ji jako holubi housku na náměstí
Když se řekne „naivka“, řadě ctitelů meziválečného českého filmu se okamžitě vybaví jedno jméno, jedna herečka. Ztělesňovala typ, který se stal nedílnou součástí české filmové historie: dívka s očima doširoka rozevřenýma nadšením a zvídavostí, s nevinným úsměvem a „darem“ způsobit sérii nedorozumění – a současně se schopností získat si srdce každého diváka a dovedností ho svým neodolatelným úsměvem definitivně odzbrojit. Nataša Gollová.
Zářila ve filmech, kde se humor snoubil s romantikou, kde ženské postavy mohly být roztomilé i komické zároveň, kde elegance a šarm byly poutavou dovedností a hodnotou – a do určité míry i společenským standardem. Nataša Gollová nebyla jen hvězdou lehkých komedií, ale i symbolem doby, stylu a ideálu, který v sobě spojoval přirozený půvab, herecký instinkt a cit pro jemné nuance postavy. V hereččině podání nebyla naivka nikdy karikaturou (často vídanou ve filmu i na divadle tehdy i dnes), ale živým, „úplným“ charakterem.
Herecký koncert na půdorysu naivky
Nataša Gollová budovala své naivní figury s přesností baletky a energií komičky. Svůj herecký styl v tomto typu rolí stavěla na rychlých reakcích, výrazné mimice a pohotovém tempu replik. Postavy, které ztvárňovala, nebyly přitom nikdy úplně hloupé – jen nekonečně bezelstné. V jejich jednání bylo cosi dětského – a zároveň přitažlivě ženského.
V tom tkvěla výjimečnost „naivního herectví“ Nataši Gollové: naivka v jejím podání nikdy nebyla pasivní panenkou, jak by odpovídalo hlavní tradici typu, ale aktivní účastnicí děje, se kterou vždy přicházel jednak chaos, jednak kouzlo. Na této kombinaci vznikalo šťavnaté herectví, od kterého nemohl divák odtrhnout oči. Takové postavy ovšem miloval i proto, že se s nimi mohl ztotožnit.
Ať už Gollová představovala roztržitou slečinku z města, venkovskou dědičku hotelu nebo romantické rozesnělé děvče, vždy působila přirozeně a lidsky.
Eva a Zuzana
Za jednu z nejvýznamnějších naivek Nataši Gollové je považována neodolatelná titulní postava filmu Eva tropí hlouposti. Snímek režiséra Martina Friče z roku 1939 se stal milníkem hereččiny kariéry a dodnes zůstává populární položkou české kinematografie. Eva Norová – jak zní celé jméno postavy – je chytrá, odvážná, zamilovaná a také velice ztřeštěná. Gollová ji z jednoduchého rámce vymaňuje a rozehrává v dechberoucím rytmu do komediálního tvaru, který je i dnes málo vídaný. V kombinaci s herectvím Oldřicha Nového a díky jejich vzájemné chemii vznikla filmová dvojice, na kterou se nezapomíná.
Další vrcholná „naivní role“ Nataši Gollové – opět pod režijním vedením Martina Friče – posouvá míru naivity až k extrému: venkovská dívka Zuzana Nedobylová uvěří (na základě nedorozumění), že zdědila luxusní hotel Modrá hvězda (který dal snímku i název). A také se podle toho chová. S upřímným nadšením a absolutním nepochopením situace začne hotel „řídit“, aniž by vůbec tušila, jak věci fungují. Je to naivní postava v tom nejryzejším slova smyslu.
Také film z roku 1941 dodnes diváka královsky baví – a současně jej vybízí k pochopení i sympatiím s hlavní ženskou postavou.
Pohaslá světla reflektorů
Ačkoliv na plátně působila Nataša Gollová jako bezstarostné děvče, její osobní život bez starostí nebyl. Pocházela z významné intelektuální rodiny – jejím dědečkem byl historik Jaroslav Goll. Vystudovala konzervatoř, měla široký rozhled. Mluvila několika jazyky, zajímala se o literaturu i filozofii. V soukromí byla spíše tichá, introvertní, neměla potřebu se předvádět mimo světla kamer.
Žádný z těchto kladů ji však před úskalími osudu neochránil.
Během okupace se pohybovala v blízkosti herce Willyho Söhnela, což způsobilo po válce její dočasné profesní odstavení. Kvůli podezření z kolaborace. Nikdy sice nebyla oficiálně obviněna, v její kariéře však nastal zlom (jako nastal z podobných důvodů u mnoha jejích meziválečných hereckých kolegů). Později se sice vrátila k divadlu i filmu, ale už nikdy ne v plné síle a plném lesku (pomineme-li dokonalou umělou dívku Sirael v Pekařově císaři). Zemřela těsně před sametovou revolucí téměř v zapomenutí – na rozdíl od jejích filmů, které žijí v plném lesku dodnes.
Naivka, se kterou chcete jít na kávu
Nataša Gollová se stala originální tvůrkyní jednoho z nejkrásnějších a nejpřitažlivějších ženských filmových typů: naivky, která přitahuje nejen svým smíchem, chybami a omyly, ale i lidskostí. A také inteligencí. V době, kdy český film hledal tváře, které by mu dodaly lidskost a něhu, nabídla Nataša Gollová obojí.
Při sledování starých českých filmů s Natašou Gollovou dodnes můžeme pocítit lehké chvění: nejde jen o nostalgii po starých časech – ale o touhu po čistotě, spontánnosti, opravdovosti. I proto zůstane Nataša Gollová nejúžasnější naivkou Československa. A také nejchytřejší, jakou jsme kdy měli.
Zdroje: csfd.cz, dvojka.rozhlas.cz, denik.cz
