Nečekaně odvážný Jiří Hrzán. Za komunistů se postavil proti vyhazovu Landovského. Ten ho pak zbil do krve
Dvě zvučná jména českého uměleckého světa – herci Pavel Landovský a Jiří Hrzán. Jeden musel kvůli zvůli komunistů emigrovat za hranice, druhý z tohoto světa odešel tragicky v mladém věku 41 let. Oba byli členy pražského divadla Činoherní klub, které vzniklo v roce 1965 a jež se od počátku těšilo velké divácké přízni. Zahráli si společně také ve filmu.
Tvořit umění v tehdejším Československu za vlády komunistů nebylo tak jednoduché, protože muselo být poplatné době. Přesto se podařilo natočit řadu zajímavých filmů a na divadle uvést nezapomenutelné inscenace. Svůj podíl na tom měl i Činoherní klub a všichni ti, kteří v něm působili. Řada jeho herců stála za zrodem nové vlny československého filmu na konci 60. let minulého století.
S činností Činoherního klubu je spojena i herecká kariéra Jiřího Hrzána, jenž se do historie československého divadla, filmu a televize zapsal nejen jako komik. Dokázal zahrát i vážnou úlohu, jak ostatně ukázal v televizním seriálu Byl jednou jeden dům z roku 1974.
Na divadelních prknech dostal příležitost zahrát si skvělé role ve hrách jak od světových autorů (Gogol, Goldoni, Voltaire, Dostojevskij), tak i od soudobých českých tvůrců Aleny Vostré a Ladislava Smočka. V Činoherním klubu zažil Hrzán svá nejlepší divadelní léta od roku 1965 do roku 1976.
Provokoce a obrana hereckého kolegy
Dobrovolně Jiří Hrzán z divadla neodešel. Stalo se tak po vykonstruovaném důvodu k rozvázání pracovního poměru. Bylo to v polovině 70. let minulého století, tedy v období tuhé normalizace. Státním orgánům se nelíbil Hrzánův odvážný postoj k různým politickým otázkám a také to, že se zastal svého hereckého kolegy Pavla Landovského.
Ten v Činoherním klubu působil i jako dramatik. Napsal například hry Případ venkovského policajta a Hodinový hoteliér. V roce 1976 mu ale nebyla prodloužena pracovní smlouva z důvodu nevhodného způsobu života a kvůli kázeňským prohřeškům. Pochopitelně to byl jen zástupný problém.
Pavel Landovský byl dlouhodobě trnem v oku Státní bezpečnosti a toto byl způsob, jak mu znepříjemnit život. Vadilo především Landovského dlouholeté přátelství s tehdy předním disidentem Václavem Havlem a jeho zvyk říkat, co si opravdu myslí. Nikdy se netajil svými názory na politickou situaci a na okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
Jiří Hrzán v Činoherním klubu vystoupil na obranu Landovského a mimo jiné ve svém proslovu k vedení divadla řekl: „Na vedoucích místech nejen kulturních organizací jsou často lidé bez jakékoliv nutné kvalifikace.“
Tím Hrzán současně vyjádřil svůj názor na nejvyšší vedení státních divadel. Nebyl tenkrát ale jediným, kdo se postavil na obranu svých kolegů. Společně s Landovským měl být pracovní poměr v divadle ukončen také herci Martinu Štěpánkovi. Obou se zastali ještě Josef Somr a Libuše Šafránková.
Rány pěstí a přeražený nos
Jiří Hrzán i Pavel Landovský byli nejen velcí herci, ale také rebelové s horkou krví. Přestože se Hrzán jako jeden z mála postavil na stranu Landovského, mezi oběma panovalo napětí. To vyvrcholilo jejich vzájemnou bitkou, během které si dali oba pánové do nosu. Hádku vyprovokoval Landovský, jenž Hrzána zbil pěstmi. Ten mu na oplátku během ruční výměny názorů přerazil nos.
Jak už bylo uvedeno, v Činoherním klubu posléze skončil i samotný Jiří Hrzán. Postupně byly z repertoáru stahovány hry, v nichž hrál. A když se mu v Ostravě v roce 1976 stala nehoda, během které spadl z hotelové římsy, nebyla mu prodloužena pracovní smlouva a herec se ocitl bez angažmá. Svou tvůrčí činnost pak zaměřil na zájezdové estrády, na nichž působil jako zpěvák, bavič i klaun.
Zdroj: Reflex.cz, Krajskelisty.cz, Prahain.cz
