Jste narozeni 1950-1985? Pak vám tato pohádka zkazila dětství víc než shnilá mandarinka na Vánoce

Zatímco české děti strašil Herzův film „Panna a netvor“, východní blok měl svou vlastní noční můru, sovětskou pohádku „Dar od zlého kouzelníka“. Temná psychedelická vize plná halucinací, podivných strašáků a hororové studny s živou vodou se v roce 1978 postarala o bezesné noci celé generace. A oproti našim pohádkám v ní místo Boha zasahovala „Matička země“.

Kdo někdy viděl sovětskou pohádku, ví, že to není žádný med jako v případě Disneyho. Rusové mají své vlastní, dost temné zpracování, která nemá s českými pohádkami nic moc společného. „Dar od zlého kouzelníka“, někdy uváděný jako „Dárek černého čaroděje“, je přesně ten typ filmu, který by dnešní rodiče svým dětem raději nepouštěli. Teda pokud by nechtěli, aby jejich potomek v noci budil celý panelák křikem. I tak ale tahle podivná perla režiséra Borise Rycareva z roku 1978 stojí za zhlédnutí, hlavně pro fajnšmekry, co mají slabost pro východoslovanskou tvorbu se vším všudy.

Příběh o lásce, žárlivosti a oslepujícím přání

Základní zápletka by mohla znít celkem nevinně. Krásná Vasilisa a statný kovář Ivan se milují a chystají se na svatbu. Jenže do jejich štěstí vstupuje zlý kouzelník, který daruje dívce nádherné svatební šaty s magickou mocí splnit jedno jediné přání, tedy to největší.

Vasilisa o kouzelné moci šatů netuší. Když jednoho dne zahlédne svého milého Ivana, jak se baví s jinou dívkou, ovládne ji žárlivost. V záchvatu vzteku pronese osudovou větu: „Ať už Ivan nikdy na žádnou jinou dívku nepohlédne!“ A protože má na sobě ony kouzelné šaty, přání se okamžitě vyplní, Ivan oslepne.

Když si Vasilisa uvědomí, co způsobila, vydává se na strastiplnou cestu za živou vodou, která jediná může Ivanovi vrátit zrak. A tady začíná to pravé dobrodružství.

Nejděsivější jsou záběry u studny s živou vodou

Scéna, kde se pokus o získání kouzelné tekutiny mění ve ztrátu mládí a života, patří k těm momentům, které pravděpodobně způsobily více dětských traumat než většina horových filmů pro dospělé. Obrovský rumpál studny, který vtahuje nešťastnici dovnitř, zatímco ona před očima stárne a mění se v kostlivce, vyděsil i ty odvážnější z nás. 

Celý film působí jako cesta, při které divák nabývá dojmu, že požil trochu z těch muchomůrek, jež Ivanovi a Vasilise nabízel záhadný děd, jak trefně poznamenává jeden z českých recenzentů. Hranice mezi realitou a halucinací je natolik rozostřená, že i dospělý divák často tápe, co se vlastně na plátně odehrává. Monology Matriony připomínají úryvky z balad od K. J. Erbena, tudíž nic líbezného to není. 

Boris Ščerbakov jako kovář Ivan

Oslepeného kováře Ivana ztvárnil Boris Vasiljevič Ščerbakov. Tenhle sovětský herec se narodil v Leningradu v prosinci 1949, takže když točil „Dar od zlého kouzelníka“, bylo mu teprve 28 let. A nebyla to jeho první zkušenost před kamerou, to vůbec ne. Před pohádkou debutoval už jako dvanáctiletý klučina v dobrodružném snímku „Mandate“. 

Ščerbakov pocházel ze skromných poměrů. Jeho otec byl řidič a matka pracovala v továrně. Rodina žila v komunálním bytě o výměře pouhých šestnáct metrů. Od chvíle, kdy se jako kluk díval z okna pokoje na lodě ve Finském zálivu, toužil Boris být kapitánem. Ten sen mu sice nevyšel, ale našel jinou vášeň. V roce 1972 vstoupil do ansámblu slavného Moskevského uměleckého divadla a zůstal tam celé tři dekády, až do roku 2003. Během té doby si odnesl spoustu ocenění. Obdržel dokonce titul Lidový umělec Ruské federace.

Sovětská poetika vs. české pohádky

V sovětských pohádkách se výrazněji projevovala ideologie režimu. Jak poznamenává jeden z recenzentů: „Je znát, že film vznikl v hlubokém komunismu, takže místo Boha musela zaskočit Matička Země (a to i věnováním dítěte), přesto se však v záběrech kapličky s kříži podél cest objeví.“

Zdroje: csfd.cz, fdb.cz, imdb.com