Tohle byl nejobávanější československý rodák. Když vešel do dveří, slyšeli byste spadnout špendlík
Jestli se ve filmu „Všichni dobří rodáci“ někdo zapsal do paměti diváků, byl to Brodského varhaník Očenáš. Muž, který pustil k vodě církevní kůr, aby přijal rudou knížku. V jeho podání vidíme nejen zradu přátel, ale hlavně postupný rozklad vlastní duše.
Příběh filmu „Všichni dobří rodáci“ se začíná v květnu 1945. Poválečná euforie zalévá jednu malebnou moravskou vesnici, kde se pravidelně scházejí kamarádi v hospodě U Vola. Když v únoru 1948 přebrali moc komunisti, idylka ve vesnici skončila. Chlapi, co spolu dřív popíjeli a zpívali U Vola, se najednou odcizili. Jedni chtěli likvidovat kulaky, druzí se bránili, jak mohli.
Jasný za tenhle film dostal cenu v Cannes, což byl na rok 1968 mimořádný úspěch. Možná se tak stalo i proto, že do něj obsadil samé hvězdy. Brzobohatého jako zarputilého sedláka, Menšíka coby vtipného zlodějíčka, zpěváka Matušku jako věčně nalitého Zášínka, a třeba i Babku, který hrál místního krejčího. Podle většiny diváků je ale nejzajímavější postavou varhaník Očenáš v podání Vlastimila Brodského. Právě on totiž jako první přeběhne na „druhou stranu“ a stane se komunistou.
Jak se z varhaníka stane soudruh
Očenášova proměna z kostelního varhaníka na komunistického funkcionáře působí zdánlivě náhle, ale pozornému divákovi neuniknou jemné náznaky jeho charakteru od samého začátku. Brodský brilantně zahrál postavu, která není vyloženě zlá, spíš zbabělá a přizpůsobivá. Jako varhaník nikdy nedostal pořádné uznání, a tak hledá, kde by konečně mohl být někým důležitým.
Když se dostane do čela místní stranické buňky, promění se postupně z kamaráda na člověka, který se aktivně podílí na zabavování majetku sousedům, znárodňování i pronásledování vlastních přátel. Ironií osudu se Očenáš, který se stal symbolem nové moci, sám stává terčem nenávisti vesničanů, když je nespravedlivě obviněn ze smrti pošťáka Bertina (Pavel Pavlovský). Jak se později ukáže, Bertin byl zabit proto, že jej StB omylem považovala za Očenáše, kterého chtěli ve skutečnosti odstranit.
Páchání dobra s nejhoršími úmysly
Film „Všichni dobří rodáci“ vznikl v období politického tání koncem šedesátých let. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy ho však cenzura rychle stáhla z kin a zamkla na dlouhé roky do trezoru. I když se promítal pouhé čtyři měsíce, stihlo ho vidět neuvěřitelných 900 tisíc diváků. „Tady je tvůj Rhodos a tady skákej,“ zní jeden z citátů, který uzavírá film. A právě Očenáš je postavou, která se musela rozhodnout, kam skočit. Zda zůstat věrný přátelům, nebo se přidat k nové moci. Jeho skok na špatnou stranu z něj tudíž dělá nejhoršího rodáka.
Mistrovská práce Vlastimila Brodského
Původně měl Brodský hrát roli Franty Lampy, kterou si ale nakonec vyměnil s Václavem Babkou. Tato změna se ukázala jako velmi šťastná, neboť Brodský vnesl do role Očenáše vnitřní konflikt a tragiku, která by u jiného herce možná chyběla. Reálnou předlohou pro postavu Očenáše byl skutečný varhaník Jaroslav Očenášek z Kelče, odkud pocházel sám režisér Jasný. Film sice pojednává o této obci, ale natáčel se převážně v Bystrém v okrese Svitavy, protože kelčští odmítli spolupracovat na natáčení a Bystré bylo také blíže k Praze.
Padouch, nebo oběť doby?
Dějová linie s Očenášem graduje, když je nucen opustit vesnici kvůli falešnému obvinění ze smrti pošťáka. V epilogu se Očenáš vrací do vsi a dozví se, že sedlák František, který byl symbolem odporu proti režimu, zemřel. Tento návrat je plný hořkosti a tiché reflexe nad zmařenými životy a rozpadem přátelství.
Co činí tohoto nejhoršího rodáka tak poutavým, je právě tato nejednoznačnost. Je Očenáš skutečně zlý člověk, nebo jen slaboch, který se přizpůsobil a nechal se zlákat mocí? Film nenabízí jednoduchou odpověď a nechává na divákovi, aby si utvořil vlastní názor. Jak napsal jeden z recenzentů na ČSFD: „Všichni dobří rodáci jsou dost těžký a těžko stravitelný film nejenom pro Čecha, ale všeobecně pro každýho.“
