Z této princezny máme trauma až do důchodu. Nejpodivnější českou pohádku dodnes nikdo nechápe
Štědrovečerní pohádka Tři princezny vtrhla na obrazovky s odvážným konceptem tří silných hrdinek namísto tradičního zachraňujícího prince. Režisér Tomáš Pavlíček, známý díly jako „Chata na prodej“ či „Přišla v noci“, se pustil do svého pohádkového debutu, který však diváckou základnu rozdělil více než vánoční rodinná politická debata. Zvláště jedna scéna z Tiských skal vyvolává dodnes rozpaky a otázky, co jí vlastně tvůrci sledovali.
Děj sleduje tři sestry, odvážnou Leonu (Dorota Šlajerová), krásnou Flóru (Sára Černochová) a chytrou Sofii (Josefína Marková). Holky musí společně vyrazit na cestu plnou nástrah. V sázce je osud celého jejich království, kterému hrozí zkáza z rukou královny Mortany. Tu hraje Klára Melíšková jako proradnou panovnici, která by pro věčné mládí klidně zničila přírodu a rozpoutala válku. Důvodem její expanze je nerost „zářivec“, který Mortana nutně potřebuje, protože své vlastní království už kvůli jeho těžbě zdecimovala.
Zajímavý nápad, nešťastné zpracování
Když se Mortana chystá obsadit území Krále slunce, princezny přicházejí s odvážným plánem, jak invazi oddálit. Nabídnou, že si jedna z nich vezme Mortanina syna, prince Felixe (Josef Trojan). Podle zákonů pohádkového světa se totiž během námluv nesmí válčit. Lstivá královna sice souhlasí, ale stanoví téměř nesplnitelnou podmínku. Princezny musí sestoupit do podsvětí, odkud se nikdy nikdo nevrátil, a přinést jí vzácný nerost.
V průběhu cesty každá z princezen musí objevit své skryté stránky. Jejich zesnulá maminka jim zanechala dary, které zdánlivě neodpovídají jejich povahám. Leona dostala zrcátko, Flóra dýku a Sofie… No, zkrátka každá z nich se musí naučit využívat nejen své typické vlastnosti, ale i ty, které v sobě teprve objevují.
Scéna z Tiských skal nedává smysl
Zhruba v polovině filmu se princezny ocitají v Tiských skalách. Scéna, ve které Flóra bloudí skalním labyrintem, působí jako vystřižená z hororu, nikoliv z vánoční pohádky pro celou rodinu. Princezna je náhle oddělena od svých sester a ocitá se sama v tísnivém prostoru kamenných stěn. Kamera nervózně přeskakuje a objevují se děsivé záběry Flóry, až má divák pocit, že sleduje něco ze série „Noční můra v Elm Street“, ne pohádku o princeznách.
Flóra začíná vidět přízraky, které připomínají její vlastní stíny a nejistoty. Chvílemi se zdá, že se jedná o halucinace vyvolané nějakou nadpřirozenou silou skal, jindy působí jako vnitřní démoni samotné princezny. Pavlíček, jako by na pár minut zapomněl, že natáčí štědrovečerní pohádku. Citlivější děti tato pasáž mohla pořádně vyděsit, zvlášť když ji srovnáme s tradičnějšími vánočními pohádkami.
Co tím režisér chtěl říct?
Když se později Flóra se svými démony vypořádá a pochopí, že její hodnota nespočívá jen v kráse, ale i v odvaze, scéna dostává jakýsi smysl. Mělo jít o metaforu vnitřního boje. Jenže provedení je natolik rušivé a stylově nekonzistentní, že to opravdu působí tak, jako kdyby někdo do filmu vložil scénu z úplně jiného projektu.
I když pohádku na Štědrý den 2024 vidělo slušných 1,9 milionu diváků, reakce publika byly převážně negativní. A nejde jen o onu zvláštní scénu z Tiských skal. Film bohužel působí levně a vyčpěle. Ačkoliv Pavlíčkovo jméno slibovalo přinejmenším více vtipu a osobitosti, konverzační nebo jakýkoliv jiný humor ve „Třech princeznách“ prakticky chybí.
Zdeněk Troška se ke „Třem princeznám“ vyjádřil nelichotivě
Řekl, že mu vadí, že dnes pohádky dělají lidé, kteří k nim nemají žádný vztah. A bohužel, na Pavlíčkově díle je to trochu znát. Film je sice zajímavý svým konceptem tří hrdinek místo prince, ale jinak příliš neexperimentuje. Kostýmy jsou pěkné, lokace působivé, ale příběh postrádá originalitu. Co je snad nejsmutnější, je promarněný potenciál, který pohádka měla.
Štědrovečerní pohádka ale nepochybně splnila svůj účel, posloužila jako kulisa k rozbalování dárků.
Zdroje: seznamzpravy.cz, csfd.cz, breclavsky.denik.cz
