Za socialismu to byl odpad. Teď tenhle film Češi milují víc než Tři oříšky pro Popelku

Kdysi ho diváci nechápali. Kritici o něm sice psali v superlativech, ale běžný člověk ho jednoduše „nedal“. Dlouhé, obrazově bohaté scény, archaický jazyk a žádný klasický dějový oblouk. Pro někoho umělecký skvost, pro jiné těžko stravitelný experiment.

Dnes je situace jiná. Film Marketa Lazarová si nachází nové diváky napříč generacemi – a právem se mu říká „největší československý film všech dob“.

Film, který svou dobou předběhl

Když měl snímek Marketa Lazarová premiéru v roce 1967, byl okamžitě zařazen mezi vrcholy domácí kinematografie. Režisér František Vláčil, známý svým perfekcionismem, vytvořil jedinečný obraz středověku – syrový, temný a zároveň poetický. Ve spojení s kamerou Bedřicha Baťky, hudbou Zdeňka Lišky a výpravou, která připomínala živou fresku, vznikl audiovizuální zážitek, jaký u nás neměl obdoby.

Jenže právě to bylo možná příliš. Běžný divák, zvyklý na příběh, pointu a postavy s jasnými motivy, se ztrácel. Zatímco kritici mluvili o filmové poezii, publikum si po projekci spíš říkalo: „O čem to vlastně bylo? Je to odpadlík všech filmů.“ Marketa Lazarová tak začala svou dráhu jako obdivovaný, ale nepříliš milovaný film.

Vítěz bez diváků?

V roce 1998 se karta obrátila. V anketě filmových kritiků a teoretiků pořádané u příležitosti 100 let českého filmu (spojené s MFF Karlovy Vary) byla Marketa Lazarová zvolena nejlepším českým filmem všech dob. Předběhla slavné tituly jako Spalovač mrtvol, Ostře sledované vlaky, Hoří, má panenko nebo Sedmikrásky.

Z někdejšího „divácky nepřístupného“ filmu se stal symbol filmového umění. Studium tohoto snímku se zařadilo do výuky filmových škol a filmoví teoretici ho porovnávají s díly světových autorů jako Tarkovskij nebo Bergman.

Druhý život na internetu

Ačkoliv byl film po roce 1968 málo uváděn, v digitálním věku ožil. Po své digitalizaci v roce 2011 získal nejen novou kvalitu obrazu, ale i nové publikum. Objevili ho mladí cinefilové, streamovací platformy i sociální sítě. Na YouTube (Česká filmová klasika) má statisíce zhlédnutí a diskuse pod videem plní nadšení noví diváci – často překvapení, co všechno český film dokázal už v 60. letech.

A právě to z něj dělá nejvíce podceňovaný film, který se vrátil z ticha – a našel svůj hlas znovu.

Proč se vyplatí ho znovu vidět?

Marketa Lazarová není film, který si pustíte jen tak na pozadí. Je to film, který vás vtáhne, zpomalí a přinutí ztišit se. V dnešní době rychlosti a zábavy na jedno kliknutí působí jako hluboký dech mezi hlukem.

• Obraz jako malba – Každý záběr připomíná výtvarnou kompozici. Práce se světlem, stíny a rytmem přírody je jedinečná.
• Síla ticha – Mnoho scén se obejde bez dialogu, přesto říkají víc než slova. Děj se nese přes obraz, hudbu a náladu.
• Nadčasová témata – Láska, víra, osud, tělo a duch. Vše je zde symbolické, otevřené interpretaci.
• Film, který zraje – Na první pohled možná těžký. Ale s každým dalším zhlédnutím víc odhaluje.

Zajímavosti o natáčení

Vznik Markety Lazarové nebyl jen filmovým projektem – byl to filmový zápas, umělecký a osobní zároveň.

• Nejdéle natáčený československý film – Produkce trvala neuvěřitelných 548 dní a točilo se především v reálných podmínkách – hluboko v lesích, v zimě, v bahně. Žádné ateliéry.
• Kulisy? Skoro žádné – Scénografie byla postavena na přírodě a reálných stavbách. Vláčil odmítal umělé dekorace a místo toho hledal autentické prostředí – a často čekal dny na správné počasí a světlo.
• Neherci v hlavních rolích – V roli Markéty se objevila Magda Vášáryová, tehdy studentka herectví. I další postavy ztvárnili neznámí, nebo málo známí herci – o to silnější byl jejich výkon.

Závěrem

Marketa Lazarová není film, který potěší každého. Ale je to film, který promění každého, kdo mu dá šanci. Dlouho přehlížený klenot československé kinematografie dnes konečně sklízí obdiv, který mu právem náleží. Někteří lidé jej dokonce opěvují více než klasiku Tři oříšky pro Popelku, kterou má rád snad každý. A pokud jste ho ještě neviděli – možná právě teď nastal ten správný čas. Protože některé příběhy zrají stejně jako víno.

Zdroje: ČSFD.cz, iDNES.cz,Wikipedia