Nejstrašnějších 30 sekund v historii českého filmu. A přesto je to zlatý fond národa, který viděl každý
Film se někdy jeví jako báječná komedie. Jenže, některé scény, byť se jimi dospělí baví, mohou být pro děti – a že ty se často s rodiči na filmy dívají – děsivé.
A ono je to vlastně stejné i v pohádkách. Ve snaze ukázat v těchto příbězích, jak dobro vítězí nad zlem, ukazujeme jim zlo v té nejsyrovější podobě… Vlk sežere babičku i Karkulku, aby je potom mohl hodný myslivec vysvobodit. Ovšem tak, že vlkovi rozpárá břicho. Drakům padají hlavy, které jim stateční mládenci sekají, čerti jsou tak strašidelní, že se děti budí ze spaní ještě po letech. A co všechny ty zlé a mstivé pohádkové potvory a příšery – od čarodějů Mrakomorů, přes ježibaby, vodníky, co topí lidi! Vždyť děti žijí v horrorovém prostředí vlastně od kolébky.
Komedie nebo drama?
Příkladem skvělé komedie je film Pelíšky. No, komedie… Ono je to vlastně drama s komickými příběhy hlavních hrdinů. Pelíšky jsou považovány za vrchol Hřebejkovy tvorby. Název filmu je vlastně symbolický. Metaforicky ukazuje snahu lidí na konci šedesátých let vytěsnit tlak normalizační reality a existenciální úzkost útěkem do svých domovů, kde chtějí zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se v rodinném soukromí. Ve svých pelíšcích. I když do úst každého protagonisty byly vsazeny velmi vtipné texty, jde spíš o dramatické vyprávění životních osudů tří generací v roce 1968. Takže možná drama s humornou nadsázkou.
Přesto, že je film plný skvělých hlášek a vynikajících herců, je krutě realistický. Bezpochyby se však jedná o vysoce umělecké dílo. Však také získal hned tři České lvy: za nejlepší hlavní mužský herecký výkon (Jiří Kodet), za filmový plakát a za divácky nejúspěšnější český film.
Vzpomínáte, o čem film je?
Jen v krátkosti si připomeňme děj filmu. Ve dvoupatrové vile žijí Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (Miroslav Donutil) je důstojník z povolání a zastánce panujícího režimu. Otec Kraus (Jiří Kodet) je bývalý odbojář, válečný invalida a zarytý opozičník. Takže je jasné, že tito dva muži se nemohou ani cítit. A s těmito neústupnými otci mají trable i jejich děti a manželky. Kdyby to nebyla ukázka tehdejší skutečné doby, byla by to docela sranda. V těchto dvou rodinách se odehrává spousta příběhů, slaví se tu vánoční svátky, svatba, a dokonce i bolestný pohřeb. Odehrávají se dramata lidí té doby, střety názoru a vztahů. A do toho přijíždějí okupanti – tedy vlastně spojenecká vojska Varšavského paktu.
A ještě malý dovětek k obsazení: roli maminky Krausové měla původně hrát Iva Janžurová. Ta však trvala na tom, že tato postava nesmí zemřít. Scénárista Petr Jarchovský však odmítl roli přepsat, neboť se inspiroval vlastními rodinnými vzpomínkami. Proto byla místo Ivy Janžurové vybrána Emílie Vašáryová. A ta roli sehrála excelentně.
Pelíšky a děti aneb nejstrašnějších 30 sekund
Všechny děti se na film zcela určitě dívaly. A to už jen proto, že poprvé byl uveden o vánočních svátcích. Na počátku filmu se chlapec z nešťastné lásky věší v altánu. Když ten se s ním zřítí, je to pro dospělé situace vtipná, ale pro dítě může být traumatizující. Nehledě na to, že děti to, co vidí, často rády opakují. A mohly by chtít herce napodobit. Takže z pohledu dítěte hned v úvodu filmu dost drastický prožitek.
My dospělí jsme se všichni bavili výkonem Jiřího Kodeta. Jenže, jak má dítě rozumět tomu, že starý nerudný pán soustavně na všechny řve, a rodiče u obrazovky se tomu smějí, až se za břicho popadají. Vždyť dítě si takový zážitek může do paměti uložit jako fakt, že křik a zloba jsou humorné záležitosti. Ale to je jen jedna asociace. Neurotický křikloun řve na svou manželku neustále, a je patrné, že to zhoršuje její zdravotní stav, až nakonec zemře. Takže dítě si může situaci vyložit i tak, že, když někdo na někoho křičí, může mu přivodit smrt. Představivost dětské mysli je velmi bujná.
A kdo ví, jak to na ně působilo, když řval otec Kraus:
Otec Kraus: „Něco ti je?”
Máma Krausová: „Nic mi není.”
Otec Kraus: „To ti tak budeme věřit, že ti nic není, když jsi hekla.”
Máma Krausová: „Já nehekám.”
Otec Kraus: „Hekla jsi, neříkej, že ne. Proč bys jinak hekala, kdyby ti bylo dobře? Tady celé dny chodím po bytě a pozoruju tě, jak bledneš jako smrt, ztrácíš se mi před očima. Mně přece můžeš všechno říct, i to, že ti není dobře! Hekla jsi, teď jsi hekla! A popři to. Dcera je drzá, a starý hypochondr tady neustále heká a heká! Já, válečný invalida a kripl po třech infarktech, hekám snad? Obtěžuji tím někoho? Neobtěžuji!”
Zdroje: Wikipedia, ČeskáTelevize, HláškyZFilmu
