Tohle byl nejtrapnější československý film všech dob. Štáb se po odvysílání propadl hanbou
Ačkoliv tuzemská kinematografie se může pochlubit skutečně zdařilými díly, občas se stane, že se nějaký snímek úplně nepovede. V moderní době jsme na to zvyklí, ale v dobách socialismu zde vznikala skutečně bizarní díla, za které by se každý soudný režisér musel stydět. Ne vždy to bylo dáno zapálenou propagandou, která působila komicky. Občas šlo prostě jen o to, že byl scénář vyloženě špatný. I přes to si však i tyto snímky dokážou najít své příznivce.
Na řadu snímků z dob socialismu vzpomínáme dodnes s láskou. Koneckonců, vznikla zde díla jako Na samotě u lesa či například Pane, vy jste vdova! Tyto snímky však vytváří kontrast oproti jiným snímkům, které si raději nikdo nepřipomíná. Sem spadají zejména propagandistické filmy režiséra Vojtěcha Trapla, jako například Tobě zvonit hrana nebude, o kterém jsme psali v jiném článku. Perfektním příkladem až komicky nepovedeného snímku je však jiný snímek z roku 1973.
Díla Karla Steklého
Pravděpodobně nejhorší snímek, který zde v sedmdesátých letech vznikl, vzešel z dílny režiséra a scénáristy Karla Steklého. Tento tvůrce se narodil v 9. října 1903 v Praze. Svoji kariéru začínal u kočovných divadelních souborů, avšak od roku 1933 se začal věnovat i psaní filmových scénářů. Zprvu se zaměřoval na psaní pro jiné režiséry, jako byl Václav Wasserman, ale později začal tvořit scénáře pro své vlastní filmy.
Karel Steklý měl na svém kontě i celou řadu povedených snímků. Koneckonců z jeho pera vzešel kultovní Dobrý voják Švejk a jeho pokračování Poslušně hlásím. Tyto snímky si dodnes připomínáme pro jejich komediální kvalitu a z dobrého vojáka Švejka se stala jedna z kultovních postav české národní identity.
Občas se však stalo, že se i režisér schopný tvořit kvalitní díla takříkajíc sekl. Výrazným faktorem v tomto ohledu byla v případě jeho nejhoršího snímku potřeba vládnoucí garnitury vytvořit satirický snímek, který by se zaměřil na „humorné“ parafrázování událostí Pražského Jara. A výsledkem se stal asi nejhorší snímek socialismu, který si však své příznivce stále dokázal najít. V recenzích se setkáme i s názory, které uznávají, že ať je film jakkoliv tragický, místy vlastně poměrně funguje.

Hroch aneb nejhorší snímek socialismu
Film Hroch je pravděpodobně nejtrapnější ze Steklého snímků. Na československé filmové databázi se tento film „pyšní“ hodnocením pouhopouhých 15 % a v žebříčku nejhorších filmů všech dob se tak umisťuje na 103. příčce. Pokud se odhodláte nahlédnout do recenzí uživatelů, zpravidla uvidíte hodnocení „odpad!“ či optimistickou jednu hvězdičku. Najdou se však i tací, kteří snímek oceňují, ať už přímo pro jeho politickou zprávu, tak čistě z důvodu, že je jednoduše směšný. A někteří přidávají komentář, že se za tento film musel stydět štáb už během natáčení.
Snímek Hroch natočený v roce 1973 pojednává o příběhu zoologické zahrady, ve které se hrochovi zkazily zuby. Pracovníci zoo tak žádají banku o obnos zlata pro opravu chrupu. Banka vyšle úředníka, který se shodou okolností také jmenuje Bedřich Hroch. Při kontrole chrupu je však zvířetem spolknut, ale přežívá v jeho útrobách a zevnitř zvířete komunikuje s okolím. Výsledkem je mluvící hroch, který se stane předmětem zájmu mnoha skupin. V zemi totiž probíhá rekonstrukce vlády a určité skupiny chtějí pro svůj prospěch využít právě mluvícího hrocha.
Politická linka je ve filmu taktéž obsažena
Snímek se snaží být jakousi satirickou paralelou k událostem Pražského jara, které se pokouší vysvětlovat „humorným“ způsobem. Řada scén měla divákům připomínat buď přímo události Pražského jara, což se projevovalo narážkami na jeho představitele či ironizování projevů občanské společnosti či práce médií. Snímek zároveň obsahuje sekvence, které se snaží satiricky vysvětlovat, proč k těmto událostem vůbec došlo. Ministr Borovec je ve snímku například vykreslen jako mocichtivý a arogantní muž, který si pomocí novinářů buduje pověst lidového politika.
Tendenční snímek se tedy snaží podkopávat myšlenku československé emancipace způsobem, který je skutečně velmi nepovedený. Tak jej však rozeznávala dokonce i samotná vládnoucí garnitura. Normalizační představitelé snímek označili za špatný a téměř okamžitě jej stáhli s kin. Nebylo umožněno ani jeho vysílání v televizi. Dnes tak může tento film sloužit jako kvalitní studijní materiál normalizační kinematografie. Řada lidí se však nad tímto snímkem dokáže skutečně dobře pobavit i dnes, avšak pravděpodobně ne z důvodů, které režisér Steklý zamýšlel.
zdroje: idnes.cz, csfd.cz, fdb.cz