Tohle byla největší depka našeho dětství. Říkali jí „vánoční pohádka“
Když se řekne „česká pohádka“, většina z nás si vybaví království, krásné princezny, dobrosrdečné a odvážné hrdiny a sem tam nějakého čerta, který má spíš komický než děsivý charakter. Ale O statečném kováři (1983) režiséra Petra Švédy?
Tenhle film se vymyká skoro všemu, co známe z české pohádkové tradice. A možná právě proto v nás – i po čtyřiceti letech – zanechává neklid, melancholii a otázku: Proč to vlastně působí tak depresivně?
Depresivní atmosféra: Když svět nemá barvy
Hlavním nositelem depresivní atmosféry je prostředí, v němž se děj odehrává. Místo barevných vesnic a královských dvorů vidíme ponuré vesnice, pustiny, kamenné stěny, podzemí, zamlžené lesy a mrtvé světy, které vytvářejí stísněný pocit a rozhodně nevyvolává v člověku hřejivý pohádkový pocit. Snad největším zdrojem tísně v pohádce je vyobrazení zla, které jako by bylo všudypřítomné.
V klasických pohádkách jsme zvyklí, že zlo i dobro jsou jasně definované, ale v této pohádce je beztvaré, systémové a všudypřítomné. Hlavní hrdina čelí nejen fyzickému nebezpečí, ale také intrikám a zradě od lidí, které považuje za své blízké přátelé. Film má atmosféru, která doslova vysává kyslík z místnosti. Všechno je šedé, zamlžené, mokré, tiché. Lidé se skoro neusmívají, všechno se vleče a hrdinství hlavního hrdiny má nesporně pachuť, která i po dobrém konci zůstane na jazyku.
Hlavní hrdina – osamělý introvert
V českých pohádkách jsme zvyklí na určité archetypy – prince, pasáčka, chasníka, co má dobré srdce, a s trochou štěstí, kouzel a humoru porazí zlo. Mikeš ale do žádné z těchhle rolí nesedí. Je totiž obyčejný člověk z lidu, který není nijak vyvolený a všechno co dokáže vychází z něj samotného. Co pohádce nepřidává na pozitivní notě je, že ani hlavní hrdina nevyzařuje optimismem ba právě naopak. Mikeš je tichý a přemýšlivý, neusmívá se a jeho cesta se velmi brzo změní z dobrodružství na zodpovědnost za blaho společnosti.
Motiv přátelství a zrady
Velmi silným prvkem filmu je komplexní vykreslení vztahů mezi Mikešem a jeho dvěma přáteli – Adamem a Ondřejem. Na začátku tvoří nerozlučnou trojici, která se vydává do podzemí, aby zachránila zakleté princezny ze spárů Černého krále. Jejich pouto působí pevně a důvěryhodně – ale právě v tom je tragédie jejich příběhu.
Když se Mikeš konečně dostane do podzemí, přátelé, které šel zachránit, už tam tak trochu zdomácněli, přidali se na stranu zla. Mikeš je nakonec svými přáteli zrazen a bez pomoci musí zvládnout další nástrahy zcela sám. Nakonec zjišťuje, že bojovat se zlem je jedna věc, ale být zrazen lidmi, kterým jste věřili je daleko palčivější.
Kde je šťastný konec?
Samozřejmě, že to hlavní hrdina nakonec zvládne. Zničí Černého krále, zachrání princeznu, získá království, a i falešní kamarádi, kteří ho zradili nezůstanou bez trestu. Ale v závěrečné scéně, kdy si všichni uvědomí, že je Mikeš zachránil od teroru Černého krále a spasil království nikdo netleská, nikdo ho nečeká a nikdo se neraduje. A vy si jen říkáte: Moment, tohle je jako… všechno?
Vánoční pohádka? Spíš příběh ze života
O statečném kováři je jedinečné dílo, které stojí na pomezí žánrů – pohádky a fantasy hororu. Je depresivní ne tím, že by bylo špatně natočené – ale tím, že odhaluje hlubší pravdy o lidské povaze, strachu, zradě a boji za svobodu. Je to film, který neuklidňuje. Ale právě proto je tak silný. V pohádkové masce totiž ukazuje něco, co málokterý film pro děti (nebo i dospělé) zvládne: že i ve světě plném tmy má smysl bojovat – i když bojuješ sám a že hrdinství se může skrývat v každém z nás, jen mít špetku odvahy a čisté srdce.
Zdroje: ČSFD, Wikipedia, Česká televize
