Tohle je největší filmová hrůza socialismu. Scénárista utekl během natáčení a herci se červenají studem dodnes
Po revoluci zde vznikla celá řada snímků, na které když si vzpomeneme, litujeme herce, že toho museli být součástí. Vyprofilovala se zde řada režisérů, která je známá svojí přinejmenším nenáročnou tvorbou. Během minulého režimu zde však také vznikala filmová díla, za která by se každý soudný režisér musel stydět. Jejich mnohdy až legrační obsah byl však pevně diktován režimem, ve kterém vznikaly.
Když se řekne slovní spojení „špatný režisér“, většině lidí se vybaví pravděpodobně Zdeněk Troška. To vůči němu může být i trochu nespravedlivé, protože se netají tím, že se snaží zaměřovat na jednoduchý, každodenní humor a své diváky si dokázal najít. V dobách minulých se na tuzemské filmové scéně však objevila hned celá řada jmen, jejichž díla jsou dnes přinejmenším úsměvná. To je dáno nejen špatnou režií, ale i výrazným ideologickým tlakem, kterému se tehdejší filmy musely podřizovat.
Svérázný scénárista Vojtěch Trapl
Příkladem takového režiséra je Vojtěch Trapl. Scénárista, dramatik, spisovatel a pedagog se během druhé světové války zúčastnil protinacistického odboje, což mu pomohlo vydláždit jeho poměrně strmou kariérní cestu. V únoru roku 1948 se po komunistickém převratu dostal do funkce ředitele filmového ateliéru na Barrandově. Mezi lety 1953 až 1955 pak působil i jako vedoucí studia pro úpravu zahraničních filmů. Po odeznění Stalinovy éry na nějakou dobu vysoké pozice opustil, ale během normalizace se mu podařilo opět vyšplhat na vrchní příčky společenského žebříčku.
Dostal se tak do pozice vedoucího dramaturgické skupiny FSB. Během 70. let pak zfilmoval několik svých děl, z nichž to zdaleka nejhorší nese název Tobě hrana zvonit nebude. Pochybný snímek vznikl v roce 1975 na motivy jeho vlastní divadelní hry a pojednává o komunistickém pohledu na Pražské jaro. Jeho další dvojdílný snímek Vítězný národ 1 a 2 pak pojednával o zpracování kroniky února 1948. I tyto snímky vznikly na náměty jeho vlastní divadelní hry.
V diskusích diváci jeho díla nešetří
Snímek Tobě hrana zvonit nebude z roku 1975 patří mezi ty nejhorší tuzemské filmy všech dob. Na československé filmové databázi si vysloužil tristní hodnocení pouhých 24 % a získal si tak pozici 501. nejhoršího filmu, který je v této databázi zahrnutý. Na filmových webech je tento snímek označován jako propagandistický brak, který si vzal za úkol zpracovat události pražského jara v roce 1968 z pohledu komunistické strany.
V Traplově snímku tak byly Dubčekovy reformy například výplodem zfetovaných chuligánů, kteří na náměstích napadali matky s dětmi. Těm přitakávali zlenivělí dělníci, kteří razili názor, že v demokratické společnosti se nemusí pracovat. Snímek si tak dal skutečně záležet na tom, aby alternativní politické režimy vykreslil jako směšné, avšak ve výsledku směšně působí pouze snímek samotný.
Tobě hrana zvonit nebude aneb nejhorší film socialismu
Z hlediska scénaristického snímek taktéž pokulhává. Postavy, které se v něm objevují, jsou zploštělé a nerealistické. Ve filmu se tak pohybují buď oportunističtí flákači, nebo kovaní komunisté, avšak nic mezi tím. Bezduché dialogy snímku navíc budují obraz československého národa jako národa podřadného, který by bez Sovětského svazu nic nezmohl. Tento ideologický rozměr se tak podílí na udržení Československa jako země, která by bez Sovětského svazu vlastně nemohla existovat, nehledě na naši dlouhou a bohatou historii.
Pokud se tak někdy budete během dlouhého večera nudit, můžete si pustit i tento snímek. Nemůžeme vám však slíbit, že plytké dialogy podkreslené budovatelskou muzikou vydržíte sledovat v plné pozornosti až do konce. Někteří lidé v diskuzích na ČSFD dokonce vtipkují, že scénárista snad musel odejít v polovině natáčení a herci se stydí dodnes. Pokud je tento snímek k něčemu skutečně dobrý, pak hlavně k tomu, že velmi kvalitně ukazuje dobové rozdíly.
